Pochybné dohody o vakcíně proti Covidu Ursuly von der Leyenové dokazují, že jí projde cokoliv

4.5. 202479x

Pfizergate:

Pochybné dohody o vakcíně proti Covidu Ursuly von der Leyenové dokazují, že jí projde cokoliv.

To je nadpis článku o systémové korupci šéfky Evropské komise. Autorkou je Rachel Marsdenová, sloupkařka, politická poradkyně a moderátorka nezávisle produkovaných talk-show ve francouzštině a angličtině. Na svém webu píše v typickém sarkastickém stylu:

„Pochybné smlouvy a překročení výdajů ponechaly nezvolenou ‚královnu‘ EU bez obav a dychtící po dalším funkčním období v čele Komise. Zapomeňte na celou tuhle ‚volební‘ šarádu a už jí nasaďte korunu na hlavu!

Ursula von der Leyenová, nezvolená předsedkyně Evropské komise, čeká na červnové obnovení svého pracovního místa. Musela by být znovu nominována jednomyslně vedoucími představitelů členských států EU a poté by musela být znovu potvrzena poslanci nově zvoleného Evropského parlamentu. Museli by to přece být blázni, aby sesadili z trůnu tuto nekonečnou inkarnaci skutečných hodnot EU, jako je transparentnost a předvídavost (nebo spíše jejich nedostatek).

Napadá mě jeden konkrétní příběh o královně Uršule, který to dokonale ilustruje.

Během Covidu zavedla Evropská unie celounijní systém QR kódů jako doklad o očkování pro cestování, volný čas a v některých případech jako podmínku zaměstnání – i když různé zprávy začaly vzbuzovat pochybnosti o tom, jak spolehlivé jsou tyto vakcíny, pokud jde o zastavení infekce, přenosu nemoci a smrti. Je to, jako by v Bruselu byl zájem rychle postupovat v získávání munice pro co nejrychlejší nastavení systému digitální identity propojený s očkováním, než se děsivá hudba strachu zastaví nebo ji lidé jen přepnou. Skeptičtí členové Evropského parlamentu chtěli vědět, jakou dohodu vedení unie vlastně podepsalo s výrobci těchto vakcín. Hovoříme o 11 kontraktech, 4,6 miliardách vakcín a 71 miliardách eur z veřejných peněz převedených do Big Pharma. (roční rozpočet EU je asi 100 miliard eur – pozn. překl.)

Dosud ani občané, kteří to všechno zaplatili, ani jejich volení zástupci nebyli schopni vynutit si plnou transparentnost ohledně těchto obchodů. Podle loňského výzkumu, který zveřejnila francouzská nevládní organizace Global Health Advocates a britská zdravotnická nezisková organizace StopAids, Evropská komise ‚souhlasila s rozsáhlými požadavky na důvěrnost s farmaceutickými korporacemi, které nemusely být plně v souladu s legislativou EU’. Byly analyzovány smlouvy se společnostmi AstraZeneca, Pfizer a Moderna, z nichž ‚smlouva s firmou Pfizer byla nejvýrazněji revidována.‘ Konkrétně poznamenali, že Evropská komise ‚revidovala nejvíce informací o bezpečnosti produktů a odškodnění ve smlouvě s firmami Pfizer a Moderna‘ a dospěli k závěru, že to vypadá, že většinu rizik nesla EU v zoufalé snaze získat přístup k těmto vakcínám.‘

Zprávy také upozorňují na nedostatek zájmu ze strany některých generálních ředitelů Big Pharma, pokud jde o odpovědnost vůči svým zákazníkům – koncovým klientům, kteří dostal vakcíny i a koneckonců za ně zaplatili: průměrní občané EU. ‚Poskytli jsme společnostem Pfizer, AstraZeneca a Moderna příležitost reagovat na tvrzení… ale nedostali jsme odpověď,‘ uvedly nevládní organizace.

Ukázalo se, že generální ředitel Pfizer Albert Bourla je také ta samá osoba, která si vyměňovala soukromé textové zprávy s von der Leyenovou měsíc před vyjednáváním smlouvy se společností Pfizer. Jak to víme? Protože to sama řekla v dubnu 2021 v rozhovoru pro New York Times. Zatímco byla zaneprázdněna esemeskami s Bourlou, vyvstaly otázky ohledně toho, jak byly zadávány německé obranné zakázky. Politico o tom informovalo v roce 2019 s odkazem na enormní využívání konzultantů během jejího působení v úřadu, a nakonec se smířilo s tím, že se staly ‚chyby‘. A zřejmě ani nebyly poslední svého druhu.

V roce 2020 řekla von der Leyenová New York Times, že v době vrcholící pandemie si měsíc dopisovala s šéfem společnosti Pfizer prostřednictvím textových zpráv, výsledkem čehož byla ‚objednávka na dávku 1,9 miliardy od společnosti Pfizer‘ (přesněji, 900milionová objednávka s dalšími 900milionovou opcí, která nebyla uplatněna) do roku 2023, podle novin, s celkem 4,6 miliardami dávek objednaných od všech výrobců léků. Proč tolik dávek pro populaci EU s pouhými 448 miliony obyvatel? ‚Jsem přesvědčena, že je to běh na dlouhou trať,‘ řekla novinám v dubnu 2021.

Dobrá věc je, že smlouvy v hodnotě 71 miliard eur (v případě Covidu) nejsou založeny převážně na rozmarech a pocitech volnoběhu nevolených byrokratů a zahrnují transparentnost a otevřenou debatu a diskusi o jakýchkoli podmínkách ve snaze vyhnout se případným budoucím nástrahám, že ano? Jejda, příliš pozdě. V prosinci 2023 došlo na ‚dlouhé trati‘ von der Leyenové k vykolejení, dávky se vysypaly po celém kontinentu, přičemž podle Politico skončily vakcíny proti Covidu v ceně přibližně 4 miliard eur na skládkách po celé Evropě.

V současné době byly jednotlivé členské státy EU ponechány, aby provedly soudní tango se společností Pfizer samy, protože společnost je žalovala za to, že nezaplatily za dávky, které již nepotřebovaly nebo nechtěly, nyní, když nemohou vakcíny nikomu vnutit nebo dostatečně vyděsit lidi, aby se nechali očkovat. Původní smlouva Pfizer-EU byla loni upravena tak, že se snížil původní počet nakoupených dávek, Brusel ale členským státům řekl, že stále mají dluhy, že musí platit storno poplatek za každou dávku, kterou už nechtějí.

Ne, že by někdo měl tušení, jaká byla původní smlouva. Možná by mohly napovědět von der Leyenové textové zprávy. Ale ty jakýmsi kouzlem zmizely a ona sama zjevně netouží po jejich forenzním obnovení. New York Times ji žaluje, aby se k nim dostal, a Úřad evropského veřejného žalobce nedávno převzal od belgických úřadů vyšetřování trestních obvinění z ‚zasahování do veřejných funkcí, ničení SMS, korupce a střetu zájmů‘.

Poslanci Evropského parlamentu ve výboru Covid-19 vyjádřili svůj zájem o to, aby se von der Leyenová osobně zodpovídala jejich výboru ohledně těchto smluvních jednání, ale ona tento zájem nesdílela. Bourla také ne – což vedlo výbor k žádosti o odebrání jeho přístupových práv do parlamentu EU. Ne že by je potřeboval, když má přímou linku ke královně Uršule.

Pro evropskou demokracii je důležité, aby byla ‚bezpečná a jistá‘, prohlásila von der Leyenová v únoru, když oznámila touhu zůstat na svém trůnu po červnových parlamentních volbách do EU, ve kterých odmítla kandidovat ve své domovské zemi, přestože byla k tomu vyzvána. Z malicherných důvodů demokratické legitimity. ‚Bezpečná a jistá‘ před čím přesně? Před Ruskem, samozřejmě. Je vlastně poněkud překvapivé, že ještě neobvinila Moskvu, že smazala i její esemesky s Bourlou.

Von der Leyenová se jeví jako nezastavitelný tank, pokud jde o zdrcující tíživé formality, a valí se přes Pfizergate jako přes pouhý nevysoký retardér.

Zrovna minulý měsíc byla písemně konfrontována šéfem diplomacie EU Josepem Borrellem, komisařem pro vnitřní trhy Thierrym Bretonem a některými z jejich kolegů ohledně toho, jak její komise vybrala zmocněnce EU pro malé a střední podniky, kterým je náhodou německý kolega. z její vlastní strany CDU v Německu a který zároveň dosáhl nejnižšího skóre mezi uchazeči o toto místo. Zákonodárci EU si také stěžovali na nedostatek transparentnosti při výběru někoho na pozici v hodnotě 17 000 eur měsíčně.

Ursula von der Leyenová dobře káže o transparentnosti, přestože osobně prokazuje chabé chápání tohoto pojmu. Tak jako to dělá celá EU pravidelně. To, že tato královna je dokonalým odrazem svého království se projevuje tím, že ctnostně hovoří o demokratických hodnotách a zároveň se jim vysmívá.“, napsala Rachel Marsdenová.

*

MUDr.Ivan David, CSc. a Jana Kunšteková, facebook europoslance Ivana Davida