Babiš není opozice, ale jen konkurence, alternativní Petr Fiala

7.1. 202337x

Naivní občané věří, že je Babiš a jeho hnutí ANO zachrání. Andrej Babiš je celý život úspěšný, protože důsledně myslí na sebe a za každého režimu je připraven stát „na správné straně“. Jenže na téže straně dnes stojí pětikoalice, která by se ho ráda zbavila. Ne každý může být tak úspěšný, Babiš umí „má dáti, dal“ a ze všeho se vylhat. A může si koupit část médií a vhodné talenty.

obrázek: Andrej Babiš s Ditou Charanzovou, místopředsedkyní evropského parlamentu (ANO)

Jana Bobošíková napsala, že nechápe, „…proč opozice nejde po vládě tvrději.“ ZDE V následujícím textu naznačuje jak to myslí. „Skutečná opozice může mnohé. My jsme ale v situaci, kdy si ANO a SPD na opozici jen hrají.“ Já zase nechápu, proč Jana Bobošíková pokládá hnutí ANO za opozici. K SPD dále. Hnutí ANO by si rádo vyměnilo místo s pětikoalicí a činilo totéž jako pětikoalice, tak jak to předvádělo, než bylo vystřídáno. Vysněným koaličním partnerem Andreje Babiše je ODS, jak se opakovaně vyjádřil. Po minulých volbách pravil, že zachránil zemi před levicí a vytvořil z nouze koalici s ČSSD a hodně tichou společnicí KSČM. Oběma stranám tím pomohl do hrobu. Osiřel. ODS se na „Spolu“ dohodla s malými stranami, které by se jinak do Sněmovny nedostaly. Tím má dominanci v hnutí „Spolu“, která dominuje nad další koalicí spojenou touhou po moci (Piráti a StaN). Babiš vypadl, protože ho nepotřebují, naopak je pod tlakem, který není ideový, ale mocenský ve snaze „pětikoalice na věčné časy“. Babiš čelí kriminalizaci v naší „demokracii“ standardních korupčních postupů.

Hnutí ANO se nijak nesnaží dělat něco jiného než pětikoalice, rádo by opět činilo totéž. Vždyť i prodej elektrické energie přes burzu v Lipsku započal za minulé vlády. ANO souhlasí se vším, co přichází z Bruselu. Není divu, vždyť její poslanci sedí v Evropském parlamentu ve frakci Renew, která je pevnou součástí bruselské „vládní koalice“, která schvaluje a navrhuje ty nejzhoubnější projekty včetně Green deal (emisní povolenky, zákaz spalovacích motorů, likvidace produkčního zemědělství…), organizované imigrace, zbavení členských států posledních zbytků samostatnosti či likvidace demokracie pomocí cenzury, což dokonce organizuje eurokomisařka Jourová, dosazená Babišem.

Takže jaká je to opozice a co „VÍC“ se od ní dá čekat?

Naivní občané ovšem věří, že je Babiš a jeho hnutí ANO zachrání. Andrej Babiš je celý život úspěšný, protože důsledně myslí na sebe a za každého režimu je připraven stát „na správné straně“. Jenže na téže straně dnes stojí pětikoalice, která by se ho ráda zbavila. Ne každý může být tak úspěšný, Babiš umí „má dáti, dal“ a ze všeho se vylhat. A může si koupit část médií a vhodné talenty.

Skutečnou opozicí je tedy pouze hnutí SPD. Opravdu si na opozici jen nehraje. „Nevím, co opozici v době sociálních sítí, které mohou při dobrém používání zcela zvrátit veřejné mínění, brání v tom, aby byla skutečnou opozicí.“ „Dobré používání“ je jistě dobrý nápad, ale „veřejnoprávní“ média ukradená pětikoalicí (krádež: „…zmocnit se věci s úmyslem nakládat s ní jako s vlastní“) dostávají na svoji dezinformační propagandu miliardy. Co brání Babišovi ovlivňovat veřejné mínění opozičně, když má dokonce nakoupená velká média. Nebrání mu nic. On to prostě dělat nechce, chce výt s vlky. Taková je to opozice.

Je pravda, že jediná opoziční strana SPD by mohla dělat ještě víc. Může dát pár stovek tisíc na soutěž s desítkami miliard médií hlavního proudu včetně Babišových médií. Jestlipak to stačí na Janou Bobošíkovou doporučené „dobré používání“? Jana Bobošíková dělá své „Aby bylo jasno“ opravdu skvěle, klobouk dolů! Je to „dobré používání“, přesto nepozoruji, že by se jí dařilo „zcela zvrátit veřejné mínění“, jak doporučuje. Ano, SPD by si mohla za pár set tisíc ročně najmout někoho opravdu kvalitního jako je Jana Bobošíková. Ano, samozřejmě jsme se poptávali. Nepotkali jsme na trhu takovou nabídku. Zkorumpovaná média totiž dávají všeho schopným jistotu trvalého uplatnění. A ti poctiví, pokud chtějí, mají své weby, TV a rádia a chtějí pracovat zcela samostatně jako Jana Bobošíková. Budiž jim to přáno a zaplať pánbůh, že má někdo chuť a odvahu mluvit jinak než dezinformační média hlavního proudu. Budeme hledat dál. Zatím, jsme odkázáni na to, že nás občas někdo z opravdu nezávislých médií pozve. Nebo taky nepozve. Sám mám čisté svědomí, ale vedle ní omezenou kapacitu a nejsem mediální profesionál, jen snad zkušený publicista.

Jana Bobošíková doporučuje být „skutečnou opozicí“, kterou „nezajímají křesla v parlamentu“. Politika bez reálného vlivu je ovšem jen amatérská záliba bez efektu.

Jana Bobošíková se domnívá, že „je na každé zemi, jaké mediální uspořádání zvolí“. Jenže země nic nevolí. Rozhodují se představitelé, v ČR například současná totalitní vláda. Nenechme se mýlit, že prošla volbami, Hitler byl také demokraticky zvolen. Stačilo mu to jednou. Vypadá to, že naše země „si zvolí“ cenzuru a ještě větší korupci poslušných pisálků.

Ano, můžeme kritizovat, že se kdekdo chová nekorektně, ba sprostě. Mají k tomu ale prachy a svobodu – totiž nikdo jim nebrání. Můžeme štěkat, ale karavana s nakradeným zbožím jede dál…

Jana Bobošíková píše: „Jediné, čeho se tato vláda lekla, byla demonstrace 3. září na Václavském náměstí, na které se sešlo sto tisíc lidí.“ Ano, vláda se určitě lekla. Jenže pak se zase uklidnila, protože za demonstracemi na Václaváku není žádná organizovaná síla, žádný jasný program. Pan Ladislav Vrábel přímo prohlásil, že žádnou organizaci nechce. Někdo by mu do toho mluvil. Takto si rozhodne sám, že odborníci už mluvit nebudou a politické strany zůstanou stranou. A jeho původní spojenec Jiří Havel teď dokonce vyzývá k bojkotu voleb.

Ano, vláda se lekla, ale už se nebojí. A teď se těší, že bude mít svého prezidenta, protože podle průzkumů Babiš v druhém kole nevyhraje. Kampaň proti němu se vyplatila a veřejnost se, zdá se, daří přesvědčit, že kromě jimi zvolené trojice „favoritů“ nemá nikdo šanci. Kromě „dobrého používání“ médií používají ještě naše prachy…

Vláda by se bála jedině v tom případě, kdyby byl na Hradě někdo odhodlaný ji odvolat. K tomu by potřeboval proti vládě národní zkázy podporu organizované síly právem rozhořčené veřejnosti. Jednou na to dojde, ale nevím, kam až se do té doby propadneme.