Projev Ivana Davida 28. 10. 2022, Míčovna Pražského hradu

Každý národ, který má svůj jazyk, svoji kulturu a svoji historii, má svůj smysl. Národ je největší komunita k níž se většina lidí dokáže vztahovat. Jistěže jsme také Evropané, ale to je slabší identita než příslušnost k národu. Respektujeme jiné evropské národy, všechny si zaslouží stejné úcty a žádný nesmí být zotročen, nebo cizím nástrojem proti jinému národu.

Nenávist k některým je trestána, nenávist k jiným je perverzně povyšována na pozitivní ideu. Ve skutečnosti je taková nenávist stejně odsouzeníhodná jako antisemitismus. Pro primitivy je nenávist předmětem okázalé pýchy. Ve skutečnosti se za ní skrývá ubohý šovinismus, tedy nedůvodný pocit nadřazenosti, nebo stejně ubohá kompenzace vlastního pocitu méněcennosti.

Hodnoty vytvořené člověkem jsou vždy plodem spolupráce. Růže nerozkvete na poušti. Spolupráce není možná bez vzájemného respektu. Jen s ním můžeme pracovat na společném díle, aniž bychom se vzdávali vlastní identity, nebo vnucovali vlastní hodnoty jiným.

Náš národ už po staletí nevede války, neúčastní se dobyvačných tažení proti jiným, nevraždí a nekrade. Nemá a neměl kolonie, neparazitoval na jiných. Vstal z popela v národním obrození a ve dvacátém století dokázal svoji životaschopnost.

Nevím, proč bychom si měli nechat vnutit, že máme pro cizí zájmy pomáhat ničit, vraždit a krást. Prý si tak musíme dokazovat, že patříme na Západ. Neplaťme za tak pochybnou čest tak vysokou cenu! Nepodporujme ty, kteří dovedou žít jen na úkor jiných a musejí pro své odporné cíle pro sebe hledat přijatelná lživá vysvětlení. Proto potřebují pěstovat nenávist, kterou si zaslouží sami.

Cizího nežádáme a vlastní nedejme. „Pracuj každý s chutí usilovnou na národa roli dědičné“, napsal Ján Kollár před téměř dvěma sty lety. To naprosto neznamená, že se máme uzavírat před světem.

Jako národ máme právo na plody vlastní práce. Máme se prý solidárně dělit. Oni se prý dělí a zřejmě nás tedy milují. „Zloděj bližního že nemiluje? Vždyť on se s ním rozděluje!“, napsal Karel Havlíček Borovský. Zase už jsme cizím krmelcem.

Politik, který chce pro obyvatele své vlastní země energii a potraviny za přijatelné ceny je pro hlupáka vlastizrádce. Pro takového, pro něhož je vlastí Evropská unie. Ten stroj na výrobu směrnic, nařízení a obludných projektů, které neslouží nám, ale komusi schovanému za kulisami, kdo tahá za provázky. Evropská unie není vlast, leda snad vlastí korporací a jejich slouhů. K nim náležet nechceme.

To, co potřebujeme je národní obrození. A nejsme jediným národem, který si obrození zaslouží, pokud se na něj zmůže. Lze současně řešit vlastní problémy a respektovat oprávněné zájmy jiných. Víme, že váleční štváči tomu nechtějí rozumět.

Nejsme naivní, potřebujeme armádu a zbraně. Ale k sebeobraně. Ne jako nástroj v cizích rukách a k obraně cizích zájmů. Kdo buduje naši armádu k takovým účelům je vlastizrádce, protože plýtvá národními zdroji pro cizí zájmy a vyvolává oprávněnou nenávist těch, proti nimž je naše síla zneužita.

K dnešnímu státnímu svátku by náležela oslava, tedy připomenutí dosavadních úspěchů a výhled do příznivé budoucnosti. Čím to je, že oslavy v posledních letech vypadají jako tryzny? Pokud se vyskytnou úspěchy, pak je to režimu a systému navzdory.

Na vině jsou systematické vady a jejich původci, které můžeme nazvat středověkým označením „zemští škůdci“.

Příčina číslo jedna je naprostá nesamostatnost, úřednické čekání na pokyny. Ty přicházejí jako obvykle shora, ale jejich původ je v zahraničí. Jaký div, že upřednostňují cizí zájmy? Místo vlastní invence musíme plnit bruselská nařízení a povinně zaplevelovat zákony bruselskými směrnicemi.

Příčina druhá je naprostá bezkoncepčnost. Nepotřebujeme plánování každého šroubku, ale potřebujeme kvalifikované analýzy a z nich vycházející rozvojové projekty. Místo toho se prý musíme podrobovat sice chimérickým, ale o to ambicióznějším megaprojektům jako je Green deal se všemi jeho bizarními částmi, jako „připraveni na 55“, „elektromobilita“, „z pole na vidličku“ a další. Subjektivismus pachatelů ignoruje fyzikální zákony a reálnou proveditelnost, neláme si hlavu s důsledky pro hospodářství a sociálními dopady. S bohorovným klidem konstatuje růst bídy pro kterou si vymýšlí originální kategorie, jako je „energetická chudoba“, „dopravní chudoba“, nebo dokonce „menstruační chudoba“. Připomínám další hrůzy, jako je trvalá podpora imigrace s představou jakéhosi multikulturalismu, nebo přepjatý feminismus, adorace menšin, a tak dále…

Příčina třetí je pokles náročnosti a důrazu na výkon a výsledky. Příkladem je nejen úpadající školství, ale i nesmyslná podpora neefektivních provozů, zbytečných a parazitních projektů. Vzdor tomu se stále vyskytují špičkové produkty, převratné vynálezy a olympijská vítězství. Převažující trend vývoje je ovšem směr dolů ke ztrátě konkurenceschopnosti.

Příčina čtvrtá je nesmyslná orientace na vzájemně nevýhodnou nespolupráci namísto vzájemně výhodné spolupráce. Závod nelze vyhrát podrážením nohou těch, kteří předbíhají. Čína a dříve rozvojový svět porostou bez ohledu na západní nevůli a snahu o udržení neokolonialistických metod. Ty se dříve vyspělý Západ snaží uplatňovat i proti naší zemi a jejím obyvatelům. A vlastizrádné vlády mu pomáhají. Nespoluprací přicházíme o suroviny, odbytiště a začínáme zaostávat v technologiích.

Pátou příčinou je relativizace pravdy, omezování kritického myšlení, vláda lží, zamlčování důležitých informací a masová produkce informačního balastu. Na základě nepravd nelze dospět k správnému řešení. To vše má směřovat k jediné vnucované interpretaci světa. Vlády neschopné řešit problémy společnosti se vždy snaží potlačovat kritiku aby zakryly neúspěchy a zlé úmysly. Proto cenzura a sankce proti kritikům pod záminkou údajného boje proti dezinformacím a nenávisti. Jedním slovem totalita.

Stát, který se nestará o lidi, nemá budoucnost. To platí i pro Evropskou unii, která se chová jako mocnářství, ačkoli je jen mezinárodní organizací ustanovenou smlouvami. Evropská unie je zdrojem problémů, není centrem jejich řešení.

A možná je to ještě horší, a to, co pokládáme za chyby, jsou jen součásti záměru. Nejde o „teorii spiknutí“, ale o praxi spiknutí. My ale nestojíme o řízený úpadek, „velký reset“. Chceme mu vzdorovat obrozením, zneškodněním škůdců a obrácením nepříznivých vývojových trendů. Vláda nevystačí s označením právem nespokojených občanů jako lůzy a podvratných živlů.

Na nápravu není nekonečně času. Na palubě se ještě tančí, ale do podpalubí se valí voda.

Zbavme se vlády slouhovství, netečného přihlížení, zbabělosti a strachu. Zvolme si jiný program, lepší organizaci a schopnější vůdce!

Myslím, že ještě je čas!

Chcete-li podpořit Novou republiku, přispějte na účet 2300 736 297 / 2010