Úvodní vystoupení na na setkání příznivců Nové republiky

Vážení přátelé,
Scházíme se, abychom připomněli skoro desetileté působení webu Nová republika a pohovořili si o tom, co se děje ve společnosti.
Jsme svědky prudkého přiostřování mezinárodní i domácí politické, hospodářské a sociální situace. Vládnoucí kruhy v zájmu udržení svojí moci nad obyvatelstvem, které už ani nepokládají za právoplatné občany, se snaží posílit svoji moc prosazováním typicky totalitních akcí.

Snaží se zakrýt lží svoji neochotu a neschopnost hájit zájmy vlastních občanů a zájem dál pokračovat v protektorátní podlézavosti cizí moci. Protože lžou a bojí se být usvědčeni, brání se zaváděním cenzury a pronásledováním názorových odpůrců.

Pokud se podrobíme cenzuře, ztratili jsme předem vše ostatní. Karel Havlíček Borovský řekl: „Jediné co potřebuji je možnost vydávat noviny.“

Jestliže si necháme vzít svobodu veřejného vyjadřování, ztratíme možnost být informováni. Oslepneme vůči světu. Nevadí, že ve svobodném veřejném prostoru narazíme na lži, nesmysly a hloupé názory jako nám je ostatně nabízejí i média hlavního proudu. Vadí, že bychom se nedověděli nezávislé pravdivé informace a chytré názory. Listina základních práv a svobod nám zaručuje právo se veřejně vyjadřovat a šířit a tedy je volně nalézat ve svobodném demokratickém prostoru jakákoli sdělení, která neodporují zákonu.

Od chybných premis – předpokladů nemůžeme dospět k platnému pravdivému závěru. Snaží se nás podvést, proto nám lžou. Podvod je trestný čin. Je charakterizován snahou uvést někoho v omyl za účelem získání vlastního prospěchu. Pro současné představitele České republiky je prospěchem udržení vlastního postavení podporou cizích zájmů, které občanům působí škody.

Pokládám proto za naprosto nezbytné nejen ústavní konstatování, že „cenzura je nepřípustná“, ale i prosazení trestní postižitelnosti zavádění cenzury. A to i ve fázi přípravy, tak jak to provádějí premiér Fiala, ministr vnitra Rakušan, a na celounijní úrovni komisařka Jourová.

SPD prosazuje trestní odpovědnost politiků za škody způsobené občanům. Samozřejmě, že občané mají protichůdné zájmy, kterým nelze současně vyhovět, ale mám na mysli škody způsobené ve prospěch cizí moci nebo naprosto neodůvodněné nadržování a zajišťování nepřiměřeného prospěchu jedněm a poškozování druhých. Samozřejmě, že lze „demokraticky“ odhlasovat zákony škodící jedněm a prospívající jiným, jak se to stále děje. Samozřejmě, že je pak výkonná moc vázána takovými zákony, ale právě proto musí existovat svobodný mediální prostor, aby bylo možné poukazovat na neodůvodněné bohatnutí jedněch na úkor druhých. Konečně musí zmizet například exekutorská mafie nebo ožebračování občanů neodůvodněným navyšováním cen energií.

Tím se dostávám k současnému systému, který beztrestně a trvale poškozuje zájmy občanů, které je zavázán chránit. Je jedno, že si Pekarová-Adamová myslí, že se vláda nemá starat o prospěch občanů. Rozhodující musí být, že si občané právem myslí, že to musí být právě naopak.

Necháme-li se svázat mlčením a slepotou, sami se vydáváme zlé moci a trestu za vlastní slabost a nedbalost k svým občanským povinnostem.

Svoboda slova sama přispěje k vytvoření spravedlivého světa, protože občané si pro sebe přejí spravedlnost.

Současná moc vyvracející demokracii v celém západním světě si přeje „velký reset“, zbavení lidí občanských práv a zavedení celosvětové diktatury.

Máme se bát. Ale je naší povinností zajistit, aby se báli škůdci.

Základem ovládnutí společnosti je zrušení sociálních vazeb a jistot a zavedení otrocké závislosti. To se už děje. Společnost je rozbíjena na jednočlenné domácnosti „singlů“ a dvoučlenné domácnosti svobodných matek. Vzniká společnost anonymních spotřebitelů a naprosto nezávislých svobodných nádeníků zvaných „lidské zdroje“.

To co nutně potřebujeme, nemá-li společnost zaniknout a být nahrazena množinou vymírajících vykořeněných bezbranných jedinců, je obnova společnosti, hierarchicky uspořádaných komunit od funkčních rodin přes obce až po „politický národ“, tedy spojený ne nutně genetickou příbuzností, která je ostatně ve střední Evropě nanejvýš sporná, ale komunitou lidí hlásících se ke stejné kultuře a odhodlaných dodržovat společné normy.

Co je nutné pro každou společenskou akci je splnění tří podmínek: vhodná situace, kterou lze iniciativně připravovat, společná idea a konečně organizace, která, nebo které proces řídí.

Jsou tyto podmínky splněny? Ne, nanejvýš částečně. Je nutné se intenzivně připravovat, protože se blížíme krizi. Zvláštní úloha v tomto procesu náleží školství a vzdělávání.

To byla velmi obecná odpověď na otázku „co dělat?“.

Každý sám, pokud není smířen s vyhynutím, si může položit otázku „Co já mohu dělat?“ Každý může získávat a šířit svoje i cizí informace, scházet se s blízkými a snažit se je přesvědčit, že společnost se svými vnitřními vazbami, užitečnými normami a spoluprací má přežít. Každý může organizovat společenská setkání v rodinách obci, pracovní komunitě, klubu, spolku a podporovat vědomí sounáležitosti a společných zájmů.

Není to málo!

Europoslanec MUDr. Ivan David, CSc. na setkání příznivců Nové republiky 25.6.2022. Určeno k volnému šíření.