Přece by nám nelhali…
Společnost je hluboce rozdělena. Mnoha způsoby. Všimněme si rozdělení na spotřebitele propagandy a občany kriticky myslící.
Je evidentní, že bezostyšné a protiústavní zavádění cenzury je projevem slabosti. Tato vláda tím dokazuje svoji neschopnost vyrovnat se čestně s realitou pomocí věrohodných argumentů a obecně prospěšných činů. Domnívá se, že označením oponentních názorů jako „dezinformace“ a výhrůžkami trestním postihem si zajistí podporu masy nemyslících a strach myslících. Ostatně perverzními prioritami vládní koalice byl pandemický zákon zmocňující ministry k omezení občanských práv a „korespondenční volba“ umožňující masivní volební podvody, které by měly zajistit koaličním stranám další volební vítězství bez ohledu na preference občanů.
Od spoluobčanů jsem nečekal zázraky a nepokládám se za naivního, ale míra sugestibility velké části občanů a jejich podléhání mediální manipulaci mě překvapila. Dr. František Koukolík kdysi citoval americkou výzkumnou studii, v níž byly vybrány dvě skupiny pokusných osob. Do obou byli zařazeni voliči pevně rozhodnutí pro jednoho z hlavních prezidentských kandidátů, stejných v každé skupině. Skupiny pak byly izolovány a po dobu několika týdnů jim byly předkládány zprávy ve velké míře převážně hovořící v neprospěch jejich kandidáta. Na konci experimentu se ukázalo, že to jejich preferenci jen posílilo…
Doufal jsem, asi nedůvodně, že spoluobčané na tom budou se schopností kritického náhledu poněkud lépe než američtí voliči.
Soudní lékař profesor Tesař nás při přednášce upozornil, že debilové a imbecilové (dnes přejmenované kategorie) mají tendenci na kladné otázky odpovídat kladně, na záporné záporně, neboť se vyznačují zvlášť vysokou sugestibilitou. Z teorie psychologických testů je známo, že lidé mají tendenci na různé po sobě následující otázky odpovídat stereotypně. Samozřejmě platí, že všichni jsme ovlivnitelní a všichni ovlivňujeme, byť bychom názorové oponenty jen utvrzovali v jejich omylech. Míra sugestibility je ovšem různá. Každý zkušený podvodník ví, že snáze lze podvést toho, kdo si je jist, že by podvod prohlédl. Sebevědomí vzdělanci jsou proto náchylnější podlehnout než méně sebejistí a méně vzdělaní, kteří na správnost vlastního úsudku nespoléhají. Hloupěji uvažují lidé řízení ideologií, než ti, kteří spoléhají na skepsi a zkušenost.
Všichni se rozhodujeme jen podle toho, co právě víme, a málokdo dokáže zůstat nerozhodnutý s vědomím, že nemá dost kvalitních informací. Velká většina lidí se i bez časové tísně rychle rozhodně. „Přirozeně“ většinou tak, jako již před tím.
Klasický „chyták“ pro studenty lékařství je otázka: „Co uděláte, když vstoupíte do místnosti, kde je mrtvý člověk?“ Správná odpověď zní: „Přesvědčím se, že je mrtvý.“ K zásadám správného myšlení totiž patří neustálé přezkoumávání správnosti východisek, chybné je naopak lpění na jejich správnosti. S novými informacemi musíme přezkoumávat přijaté závěry. A pozor, také se starými. Čím méně informací jsme nashromáždili, tím snáze dospějeme k závěru, tím spíše k chybnému.
Lidé mění názor teprve tehdy, když nové informace přesvědčivě vyvracejí dosavadní jistoty. Ale povrchní lidé informace nehledají. Takoví „ovčané“ jsou ideální pro každou totalitní vládu. Známe je z komentářů na sociálních médiích, místo argumentů nabízejí jen nálepky a sprosté nadávky. Těm ostatním musí totalita informace zakázat. Riskuje, že si sice nějakou dobu udrží moc, ale zvolna ztratí důvěru. Udělá to, jestliže potřebuje rychle zneužít moci. Pak už se nelze vrátit k demokracii. Současná vláda v ČR se takto rozhodla. Počítá s tím, že ji u moci udrží její policie, její prokurátoři, její soudy a ovládnutá média. Nepočítá s tím, že zvěř se stane z lovce.
