zdražování – MUDr. Ivan David, CSc. https://ivandavid.cz Europoslanec Sun, 07 Apr 2024 18:41:48 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=6.9.4 Zdražili nám plyn a uhlí… https://ivandavid.cz/2024/01/zdrazili-nam-plyn-a-uhli/ https://ivandavid.cz/2024/01/zdrazili-nam-plyn-a-uhli/#respond Sat, 06 Jan 2024 13:20:36 +0000 https://ivandavid.cz/2024/01/06/zdrazili-nam-plyn-a-uhli/ Jako zdravotník prvního praporu byl i jako major mým podřízeným – při mé hodnosti svobodník absolvent. Býval před deseti lety předsedou organizace KSČ celého vojenského útvaru. To bylo v roce 1968. V polovině srpna toho roku byl útvar VÚ 1041 Louny dle plánu „vyveden do výcvikového prostoru“ a vojákům byly vydány zbraně. Jednadvacátého vstoupila bratrská vojska pěti spojeneckých armád a vojáci zbraně odmítli vrátit do „zabezpečených prostor“. Malér.

Nyní v zimě 1978 major Prášek stávkoval. Přicházel dlouho po snídani oblečen přísně podle vojenských řádů a brzo po obědě se opět ztrácel. Jinak byl velmi hovorný, stále dobře naladěný. Přinášel lékařům absolventům, lapidůchům a písaři ošetřovny vtipy a své dojmy, které ho cestou napadly.

Počkal, až se na ošetřovně nahromadí více zde pracujících záklaďáků, ani přítomnost pacientů mu nevadila, aby jeho sdělení mělo dostatek posluchačů.

„Jak jsem šel dneska kolem hřbitova“, začal: „víte, co je na hřbitovní zdi napsáno?“ Počkal, až mu všichni přítomní budou věnovat pozornost: „Zdražili nám plyn a uhlí, buďte rádi, že jste ztuhlí!“. „Buďte rádi, že jste ztuhlí!“, opakoval a smál se. Bylo vidět, že jim to přeje. Těm komunistům, kteří vládnou a mohou za všechno. Těm komunistům, kteří zdražili plyn a uhlí…, a nechtějí ho pustit do důchodu, když má odslouženo…

Vždycky někdo nese odpovědnost za nepopulární rozhodnutí, nejen za úspěchy a slibované lepší zítřky, nebo aspoň mírné oživení růstových tendencí v příštím čtvrtletí. Nestačí jen slavnostně poklepávat na základní kameny a přestřihovat pásky. Nejsou rádi, že se „opatření“ nelíbí, musejí s tím počítat a veřejnou kritiku vnímají jako projev nepřátelství, zasluhující si rázné potlačení. Pokud na to mají páky.

Major Prášek cítil s lidem a k vládnoucí straně ho už nic nevázalo. Nebylo čím ho korumpovat, ale bylo čím ho naštvat. To vedoucí představitelé a odpovědní činitelé to cítili jinak. Ale nelze se pořád vymlouvat na buržoazní přežitky nebo pozůstatky komunismu, hledat nepřátelské živly, které se vloudily do strany nebo obviňovat vlády v minulém volebním období.

Ani nižší funkcionáři ODS natož voliči, stejně jako velmi mnozí voliči dalších vládnoucích pidistran necítí velkou spoluodpovědnost za neumětelství současné vlády. Chtějí být s lidem.

Ke změně dnes zdánlivě není potřeba revoluce nebo převrat, stačí přetrpět jejich vládnutí do voleb. Jenže tehdy jako dnes existuje „systém“. Zdražili nám plyn, uhlí, elektřinu, potraviny, nájmy, zvýšili daně… a taky zkurvili kde co dalšího ještě víc než vlády předchozí. Ale je potřeba se ptát PROČ? A pravdivě si na to odpovídat. A vyvozovat závěry.

A žije tady příliš mnoho parazitů a lehkoživků. A na světlé zítřky věří jen autentičtí ideologové mimo realitu. Zase je tady totiž „systém“. A už zase nevyhovuje, tedy běžným občanům. A platí stále víc staré heslo „Postaru se žít nedá“. Protože společnost se „dynamicky“ rozvíjí a taky svíjí. V křečích. Takže jen čekat do příštích voleb zřejmě už stačit nebude. Je potřeba tvořit – vyhovující systém mimo meze současných zákonů. Ale to by byla… nebo bude muset být – revoluce. A vzhledem k rychlosti vývoje asi permanentní. Je to riziko, ale když do něj nepůjdeme, skončí to špatně. Určitě.

MUDr. Ivan David, CSc.

**

Chcete-li podpořit Novou Republiku, její web a překlady, její akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.

Děkujeme!

*

]]> https://ivandavid.cz/2024/01/zdrazili-nam-plyn-a-uhli/feed/ 0 Co mají společného ukrajinská mouka a indonéské dřevo aneb skrz naskrz zkorumpované instituce Evropské unie https://ivandavid.cz/2023/04/co-maji-spolecneho-ukrajinska-mouka-a-indoneske-drevo-aneb-skrz-naskrz-zkorumpovane-instituce-evropske-unie/ Fri, 28 Apr 2023 08:54:30 +0000 https://ivandavid.cz/2023/04/28/co-maji-spolecneho-ukrajinska-mouka-a-indoneske-drevo-aneb-skrz-naskrz-zkorumpovane-instituce-evropske-unie/ Karikarura vystihuje dnešní evropskou skutečnost: všichni kdo neposlouchají své nadnárodní korporátní loutkovodiče jsou hanlivě onálepkování, např. jako radikálové, extremisté, ruští švábi atd atd atd

Podobných průšvihů s otevřením trhu dovozům už eurokraté napáchali spoustu. V případě ukrajinského obilí je situace výjimečná jen v tom, že důsledky byly odhaleny rychleji než jindy – netrvalo to ani příslovečný rok a den.

O dalších podobně zdařilých opatřeních Evropský parlament (EP) a Rada ministrů dále jedná, jako by aféra s dovozy jedovatých zemědělských produktů neplnila přední stránky i „mejnstrýmového“ tisku. Ostuda s toxickými ukrajinskými potravinami není náhodné selhání jednotlivce nebo jen tak nějaká chyba, vzniklá snahou o rychlost při pomoci jedné ze stran válečného konfliktu. Na příkladu tzv. „odlesňovacího nařízení“, o němž jsme na plénu EP hlasovali ve středu 19. 4. 2023, se pokusím názorně předvést, že jde o zvrhlý, ale předem promyšlený systém.

Komise soustavně předkládá návrhy právních předpisů, které napřed pomalu, a později čím dál rychleji, komplikují podmínky pro podnikání v EU. Tím dochází ke zdražování produkce v EU. Čím přísnější jsou podmínky pro podnikání v EU, tím větší je rozdíl mezi náklady, které na výrobu musí utratit výrobci v Unii a v jiných zemích. Jestliže nerovnováha překročí mez, kterou lze kompenzovat existujícími cly, vzniká krize. EU a její předchůdce EHS a ES navíc od roku 1985 systematicky pracuje na postupném odstranění všech forem ochrany domácích výrobců. Upřednostňování dovozu nabralo na obrátkách pro roce 1995, kdy Evropská společenství (ES), kolektivně vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO).

Jestliže je legislativou vyvolaný rozdíl mezi výrobními náklady v Evropě a ve třetích zemích tak velký, že na každém nákladu velké zámořské lodi vznikají miliardové zisky, je na světě prostor pro systémovou korupci. Do přístavů v EU každý den doplují tisíce velkých nákladních lodí. Zkuste si představit, kolik úplatků je možné rozdat všem úředním osobám, které rozhodují nejen o podmínkách dovozu, ale i tom, že kvůli legislativě je rozdíl výrobních cen „v“ a „mimo“ EU tak vysoký. Rozdíl v nákladech na výrobu potravin v EU, kde zatím platí nejpřísnější normy kvůli ochraně zdraví spotřebitelů, a nákladů na pěstování pšenice v zemích, kde nejsou zakázané ani ty nejjedovatější postřiky, a nikdo polní praxi skutečně nekontroluje – což je příklad Ukrajiny – vytváří obrovskou ekonomickou nerovnováhu.

Náklady na vypěstování tuny pšenice podle pravidel pro bezpečnost potravin podle práva EU jsou v ČR asi 4.000 Kč. Na Ukrajině, kde žádná omezení neplatí a nikdo nekontroluje, co kdo stříká na rostliny, lze tunu vypěstovat i za méně než 1.000,- Kč.

Podobné je to u masa. V EU je zakázáno dopovat hospodářská zvířata anabolickými steroidy, růstovým hormonem a antibiotika lze používat pouze k léčbě – nikoli jako „preventivní“ opatření proti nedbalé péči o dobytek. Ve výrobních nákladech na 1 kg živé váhy je mezi ČR a Ukrajinou pětinásobný rozdíl. Ve skutečnosti často ještě vyšší, protože na Ukrajině nepatří k běžné praxi, aby zaměstnavatel vyplácel mzdy v měsíci následujícím po odvedení práce. Mnoho ukrajinských oligarchů, kteří mají na špagátku politiky typu Zelenský, mzdy nevyplácí ani po roce.

Pokud si rozdíl ve výrobních nákladech na tunu vynásobíme počtem dovezených tun získáme přehled o objemu neférové konkurenční výhody, kterou by za normálních okolností měly odstraňovat nebo výrazně tlumit, cla a množstevní omezení dovozu. Průšvih s jedovatým ukrajinskými potravinami zrychleně ukazuje, k jakým koncům vede liberalizace mezinárodního obchodu. Tedy odstranění cel, množstevních omezení a kontrol kvality na hranicích.

Je-li rozdíl neférové konkurenční výhody ve stovkách miliard, lze důvodně předpokládat, že na motivaci politiků, aby svým rozhodování takovou situaci způsobili, mohou nadnárodní korporace, které na tom vydělávají, uvolnit miliardy. V případě jednorázových „kšeftů“ i desítky miliard.

Při plánování akce s bilionovými ročními cenovými rozdíly, což je rozměr nekalé soutěžní výhody při obchodu s potravinami dováženými do celé EU, už organizátor může v podstatě „zkorumpovat“ cestou reklamy všechny televize a velké noviny ve všech členských státech, a ještě mu pořád zbude dost miliard na motivaci eurokomisařů, jim podřízených eurokratů i europoslanců. Národních ministrů pro hlasování v Radě může „nakoupit“ je něco málo přes polovinu, protože ke schválení stačí kvalifikovaná většina. Těžko se pak divit, že i když je eurokratů více než 150 tisíc, že všichni usilovně pracují na komplikování podmínek pro výrobu v EU a pro odstraňování překážek levnějších dovozů ze třetích zemí. Ti všichni mají možnost „si hrábnout“ do gigantické hromady špinavých peněz.

Pojďme si na nařízení o odlesňování ukázat, že ukrajinská causa není jen ojedinělé selhání systému, ale právě výjimečně rychlá ukázka, jak ničivé důsledky tento systém způsobuje. Oficiálně se předpis nazývá Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie určitých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů a o zrušení nařízení (EU) č. 995/2010.

V jeho popis začnu od konce, kterým je zrušení nařízení, jehož název Komise raději ani neuvedla. Zkráceně se mu říká „nařízení o dřevu“ – plným jménem: NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 995/2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky. Upravuje řadu povinností, které musí plnit vlastníci a správci lesů, těžební společnosti i firmy, které z pokácených stromů vyrábí nejen dřevěné výrobky, jako trámy nebo vyřezávané hračky, ale třeba i papír. Norma je to poměrně přísná, protože v zájmu ochrany lesů a lesní půdy zakazuje s výjimkou kalamitních situací kácení velkých ploch lesů během jednoho roku nebo několika let. Dřevozpravujícím firmám zase ukládá povinnost nakupovat kmeny a další části pokácených stromů pouze od registrovaných těžařů, kteří prokáží, že dřevo nepochází z ilegálního kácení.

Experti na lesní hospodářství ze Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL), s nimiž jsem odlesňovací nařízení konzultoval, umí vyjmenovat řadu míst, která by v nařízení o dřevě bylo možné upravit lépe. Aby na jednu stranu lesy byly v lepší kondici, a přitom aby si lesnické firmy mohly vydělat, a slušně platit své zaměstnance. I přesto však nařízení o dřevě patří mezi ty relativně lepší v rámci stohu práva EU. Možná je tomu tak proto, že lesnictví není ve výhradní působnosti Bruselu a většina textu zatím vychází ze starých právních úprav, které kdysi obsahovalo národní právo členských států.

Po konzultaci s lesníky bych uměl navrhnout, jak zacelit některé díry současné právní úpravy. Zrušit celé nařízení „nastojato“ je však nejhorší možný způsob, jak se s ním vypořádat. Zvláště když si uvědomíme, že nakonec místo něj nebude platit žádná právní úprava, která by rozumně regulovala kácení lesů a následné zpracování vytěženého dřeva. V příspěvcích o návrzích nařízení o emisních povolenkách o uhlíkovém vyrovnání na hranicích jsem se minulý týden pokusil i pro laiky názorně vysvětlit, jak je ve prospěch mezinárodních překupníků nastaven systém organizace přeshraničního obchodu.

Od zřízení Světové obchodní organizace (WTO) v roce 1995, si její členský stát nemůže kdykoli usmyslet, že v zájmu ochrany svých výrobců před dumpingovými dovozy zavede nová cla nebo zvýší ta stávající. Pokud něco takového stát udělá, mohou jej nadnárodní korporace prostřednictvím vlád zemí, z nichž vyváží, žalovat před arbitrážními orgány WTO. Většina žalob je sice dvojinstančním systém rozhodčích soudů WTO projednávána 4 roky a déle – současně však většina sporů končí aspoň částečným úspěchem žalobců.

Ne nadarmo smlouvu o WTO za členské státy vyjednávali ministři obchodu, kteří do vládních funkcí přišli z prostředí byznysu založeného na principu „v jedné zemi co nejlevněji koupit a druhé zemi co nejdráže prodat“. A protože většina z nich po odvolání z vlády neodchází do výrobních, ale opět velkoobchodních firem, jsou dostatečně motivováni tento systém čím dál více prohlubovat. I bez úplatků v podobě igelitových tašek plných peněz.

Proti nevýhodám, které přináší současná mezinárodní úprava obchodního práva, by se státy, nebo jejich sdružení jako EU, mohly bránit vystoupením z WTO. Nic takového však Komise nenavrhuje. Místo toho europarlaemntu a Radě ministrů předložila v rámci Zeleného údělu řadu směrnic a nařízení, u nichž odborníci na mezinárodní obchodní právo varují, že jsou ve výslovném rozporu se Smlouvou o WTO. Příkladem je zavedení nového cla nebo obdoby, která právo WTO zakazuje, je právě poplatek zvaný uhlíkové vyrovnán na hranicích. Příkladem WTO zakázané praxe vnucování zákonem nařízených výrobních postupů jiným zemím, je právě odlesňovací nařízení.

Podle pravidel WTO může EU nebo stát nařídit, že např. v obilí nebo mouce nesmí být více než zákonem přesně stanovené množství zákonem omezených látek. Jedovaté substance jako příměsi lze i zakázat. Když vlády Polska, Maďarska, Rumunska a Bulharska zakázaly dovoz jedovatého ukrajinského obilí, neporušily tím právo WTO. Maximální obsah nebezpečných toxinů z plísní je stanoven v zákoně, stejně jako jsou uzákoněny zákazy některých postřiků, u nichž se prokázalo, že vážně poškozují lidské zdraví. Nelegální by podle smlouvy o WTO bylo zákaz zdůvodnit tím, že ukrajinští zemědělci musí pracovat za mnohem nižší mzdy, než třeba traktoristé v ČR. Nebo, že při sklizni používají větší kombajny. Globalizace je nastavena tak, aby umožňovala legálně využívat první druh neférového i druhý typ férového ekonomického zvýhodnění.

Střet EU s WTO lze čekat i v případě odlesňovacího nařízení. V části, týkajícím se lesního hospodaření, jsou stanoveny podmínky, které lesnické firmy v EU prakticky nikdy nebudou moci splnit. Nejde o nedopatření. Podle řady dalších předpisů jako je nařízení o sdíleném úsilí nebo o rezervě tržní stability, které jsou schvalovány v rámci „grýndýlu“, chce Brusel lesy redukovat na „pouhé“ lapače CO2. S žádnou hospodářskou funkcí evropských lesů se nepočítá.

Lesnické firmy podle odlesňovacího nařízení prakticky nebudou moci kácet stromy, ani když je to nezbytné k ochraně lesa. Jako v případě napadení kůrovcem. Jak vypadá takový „les v než je hospodaření blízké přírodě“ podle zelených fanatiků může každý vidět ve zničeném Šumavském národním parku. Bohužel i na Vysočině a dalších místech, kam kůrovec z „chovné farmy“ národního parku Šumava postupně dolétl.

Pokud odlesňovací nařízení schválí i Rada ministrů, po jeho vstupu v platnost, tedy za 3 roky, postupně skončí svoji činnost většina lesnických firem. Bez prodeje dřeva z běžné i ,zásahové těžby k údržbě lesa, nebude možné platit nejen dřevorubce, ale ani lesníky. Dotace na údržbu lesů ani poplatky za „uskladňpvání“ CO2 ve stromech je prostě neuživí.

Z dřevozpracujících firem přežijí pouze ty, které si dokáží zajistit materiál z dovozu. Brazílie nebo Indonésie, či z afrických zemí, které jsou každý rok pranýřovány za likvidace tisíců hektarů deštných pralesů. Ty je rády napřímo nebo přes překupníky dodají. S nějakým odlesňovacím nařízením si hravě poradí při arbitráži před orgány WTO. Dříve nebo později prvoinstanční Těleso pro řešení sporů i odvolací Panel WTO vyřknou verdikt o neslučitelnosti odlesňovacího nařízení EU s právem WTO.

Podle expertů lze očekávat, že WTO zakáže EU používat podmínky z odlesňovacího nařízení na dovozové dřevo a výrobky ze dřeva, a ještě EU uloží obří pokutu. Může být v procentech zmařených obchodů nebo násobcích vyměřených cel. Tedy vs stovkách miliard eur, také na nějaké CO2 dotace pěstitelům lesa v rozpočtu už nezbude.

Mezi tím ale budou všechny evropské lesnické firmy zbankrotované. A velká část lesů v Evropě zničena kůrovcem nebo jinými škůdci. Ceny dřeva na evropském trhu se vyšplhají do dosud nečekaných výšek. A na tom právě mezinárodní překupníci opět pohádkově zbohatnou. Že tento způsob „boje s odlesňováním“ způsobí v na světových lesích větší škody, než dnešní hospodaření podle nařízení od dřevě? Že z dováženého tropického dřeva nelze stavět krovy, které jsou obvyklé v Evropě? To Evropskou komisi nezajímá.

Když se kácí les létají třísky! Zelený úděl je sice zatím největším, ale jen jedním z dlouhé řady švindlů, jimž se souhrnně říká GLOBALIZACE.

Autor: Ivan David – eurposlanec za SPD, zdroj: Facebook autora

]]> Ivan David: Kdo může za zdražování potravin? https://ivandavid.cz/2023/03/ivan-david-kdo-muze-za-zdrazovani-potravin-2/ Sun, 19 Mar 2023 12:01:45 +0000 https://ivandavid.cz/2023/02/21/ivan-david-kdo-muze-za-zdrazovani-potravin/ Ve středu večer byla zrušena funkce vládního zmocněnce pro boj s dezinformacemi. Česká televize už se tedy nemusí obávat, že by někdo z vládní úrovně jakkoli korigoval nesmysly a vyslovené lži, vysílané za peníze koncesionářů „veřejnoprávními“ propagandisty do všech domácností, které ještě televizní přijímač neodvezly do sběrny elektroodpadu.

Příkladem takového kanálu lží je již tradičně pořad Otázky Václava Moravce (OVM). Rozhodně pak, pokud se moderátor rozhodne hovořit o zemědělství, jako tomu bylo v pořadu vysílaném 12. 2. 2023. Tímto textem se k němu chci dodatečně vrátit za účelem vyvrácení prezentovaných dezinformací.

Za své koncesionářské poplatky si diváci mohli poslechnout diskuzi prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) Tomáše Prouzy a ředitele potravinářské sekce Ministerstva zemědělství Jindřicha Fialky. Oba pánové, kteří nikdy v životě nepracovali v zemědělství, potravinářském průmyslu, ale ani v maloobchodě, a proto ve skutečnosti neznají fungování výrobní vertikály zemědělská prvovýroba – potravinářská výroba – maloobchod, divákům předváděli imitaci diskuse o příčinách inflace a zdražování potravin zvláště. A jak už je to v ČT zvykem, ten kdo o tématu nejméně ví, ostatní poučuje. Je smutné vidět státního úředníka z Ministerstva zemědělství, jak si notuje s hlavním lobbistou nadnárodních obchodních řetězců o tom, že za zdražování potravin mohou zemědělci.

Ani slovo o tom, že zemědělcům dramaticky vzrostly náklady na hnojiva, krmiva, prostředky na ochranu rostlin, veterinární léčiva, energie nutné k vytápění prostor pro chovy zvířat, skladování ovoce a zeleniny. V ČR většinově státem vlastněná firma ČEZ vyrábí nejlevnější elektřinu v Evropě. Občané spotřebitelé, stejně jako zemědělci a firmy ze zpracovatelského průmyslu však v účtech za elektřinu platí nejvíce v celé EU. Oba pánové se však ukázkově dezinformačně shodli na tom, že za růst cen potravin mohou zemědělci a potravinářské firmy.

Před napsáním tohoto příspěvku jsem vedl řadu konzultací se zástupci zemědělské prvovýroby, potravinářských firem, s nimž jsem jako člen Zemědělského výboru Evropského parlamentu často v kontaktu, ale i se zástupci firem provozujících maloobchodní prodejny na venkově. Obzvláštní „veselí“ u expertů, které jsem konzultoval, vyvolalo vystoupení ekonomky Jany Matesové, která vinu za zdražování připsala nadměrné koncentraci zemědělské prvovýroby u nás – prý údajným zpracovatelským molochům.

Moravcovým hostům bych doporučil, aby se někdy jeli podívat do Rheda-Wiedenbrücku v německé spolkové zemi Severní Porýní – Vestfálsko. Firma Tönnies tam provozuje jatka, která týdně porazí a zpracují 40 tisíc prasat. Pro srovnání – v ČR bylo za celý rok 2021 odchováno a poraženo 605 tisíc prasat. Celá roční produkce všech vepřínů v ČR by jedinými německými jatky projela za 15 týdnů.

Podle německého zemědělského webu agrarheute dochází na německém trhu každoročně ke stále větší koncentraci zpracovatelských kapacit. Deset největších jatečních společností v Německu porazí a zpracuje 79,2% prasat, které jsou obchodovány na trhu. Jen firma Tönnies ročně porazí a zpracuje 16,6 milionů prasat.

Podobně je mnohem více než u nás v Německu, Rakousku i Francii koncentrované zpracování mléka či drůbežího masa, ale i ovoce a zeleniny. Jen firma Müller loni zpracovala 1,6 miliardy kg surového mléka. Z toho 1,2 miliardy kg v mlékárně v Luppersdorfu v Sasku. Pro srovnání v celé ČR bylo v roce 2021 nadojeno 3,2 miliardy litrů mléka. České potravinářské firmy, které ČT nechává označovat za molochy, jsou ve srovnání s potravináři v Německu, Holandsku, Španělsku či Francii pouhými „příštipkáři“.

V západní Evropě investují vlády do domácích zpracovatelských podniků obrovské množství finančních prostředků na dotacích všeho druhu. Navíc pro ně vytvářejí příznivé prostředí pro fungování. Jako nejčerstvější příklad lze uvést německé dotace na energie pro podnikatelské subjekty, kterými spolková vláda vykryla zvýšené náklady elektrickou energii. V Německu mají podniky po zásahu spolkové vlády levnější elektřinu než je u nás. Jak tomu mohou čeští, moravští a slezští zpracovatelé konkurovat?

Ukázkovou manipulací byly prezentované údaje o poklesu cen obilí, hnojiv či energií na burzách. Podle bývalého náměstka ministra financí a poté státního tajemníka pro evropskou integraci a dnes šéfa Svazu obchodu Tomáše Prouzy by to prý mělo vést k poklesu cen potravin.

Podle informací, které se mi podařilo zjistit od potravinářů sice, cena obilí na burze poklesla, ale všichni výrobci krmných směsí mají nakoupené obilí za vysoké ceny po loňské sklizni. Mají nakoupené zásoby až do nové sklizně, tedy do konce srpna 2023. Prakticky tedy nemohou využít nižší cenu na burze, která je výsledkem dočasné spekulační vlnky. Výrobci krmiv nemohli s nákupem čekat, jestli se burza nezhoupne, jako to dělají spekulanti. Aby měli z čeho vyrábět, musí si na podzim vytvořit zásoby. Přes mlýny nelze prohánět vzduch, nebo digitální peníze půjčené od centrální banky za výhodný úrok.

Charakter dezinformace měly i údaje prezentované v OVM ohledně poklesu cen hnojiv na burze. Zemědělci museli hnojiva na rok 2022 a první pololetí 2023 nakoupit již na podzim roku 2021 a v prvním pololetí roku 2022. Tedy za přemrštěné ceny, které do neskutečných výšek vyhnaly hrátky EU se sankcemi proti Ruské federaci. U moderátora se nevědomosti nedivím, ale úředník Ministerstva zemědělství by měl znát agrotechnické lhůty – kdy se hnojí, kdy sází a seje. A tudíž, kdy je třeba připravit zásoby. A když jde do televize, měl by být schopen hájit výrobce ze svého resortu.

Zvláštní kategorií lží tvoří údaje o cenách elektřiny a plynu. Zastropování cen, které provedla vláda premiéra Petra Fialy je na úrovni ŠESTINÁSOBKU cen, za které energie nakupují západoevropští zemědělci a zpracovatelé potravin.

Proti české zemědělské prvovýrobě na společném trhu EU působí i nastavení výše dotací. Zemědělci v ČR dostávají při součtu unijních, státních a regionálních veřejných podpor jen čtvrtinu dotací, které veřejné rozpočty vyplácí jejich západoevropským konkurentům. Západní vlády z jejich veřejných rozpočtů platí dotace i na vývoz neprodejné produkce do střední a východní Evropy. Podle Evropské komise je to legální.

Dovolím si vyslovit prognózu vývoje cen potravin podle toho, co jsem zjistil při konzultacích se zemědělci a zpracovateli. Dokud budou v ČR vysoké ceny energií, ceny potravin nemohou klesnout.

Podělím se s Vámi i o zjištěné informace o vývoji cen pečiva.

  • V roce 2021 stál nejlevnější chleba cca 20 až 25 Kč/kg. Nyní je cena 49 Kč/kg, pokud není v akci. To je nárůst o cca 100 %. Chléb v průměrných a vyšších kvalitách už dávno dosahuje ceny kolem 100 Kč za jeden kilogram.
  • Nejlevnější rohlík se prodával v oce 2021 za 2 Kč/ks. Dnes je to za 3,90 Kč/ks. Kvalitnější pečivo se běžně prodává v rozpětí 8 – 12 Kč za kus.

A nyní si to srovnejme komoditami, kde nedošlo k tak závažnému zvýšení surovin. V létě 2022 stálo balení 4 ks plechovek 0,33 l Coca Cola 39,90 Kč. Dnes stejné balení ve stejném maloobchodě za 74,90 Kč.

Jedinou cestou, jak dosáhnout snížení cen potravin v ČR, je snížení ceny elektřiny a plynu. Pokud by vláda použila k regulaci platný zákon o cenách, tedy maximální ceny stanovila jako věcně usměrňované, což znamená výrobní náklady plus přiměřený zisk, který zákon připouští do 30%, veškeré problémy s vysokou inflací by skončily.

Místem, kde skutečně dochází k raketovému růstu cen potravin, jsou obchodní řetězce. České managementy nadnárodních obchodních řetězců se v naší zemi k zemědělcům a zpracovatelům chovají doslova neurvale. Při prodeji zákazníkům si na jednotlivé potravinářské výrobky stanoví nesmyslné obchodní marže. Podle informací, které jsem získal konzultacemi, se zemědělci marže supermarketů v případě brambor, ovoce, cukru, vajec přesahují 100%.

Předseda SOCR Tomáš Prouza ve svém vystoupení v OVM prezentoval skladbu nákladů na prodej a vytvořený zisk atkto:

  • Platby dodavatelům ve výši 58 %
  • Náklady na mzdy ve výši 17 %
  • Náklady na provoz (prodej) ve výši 22 %

Jako zisk uvedl 3%.

Velké nadnárodní obchodní řetězce jako Alhold (prodejny Albert) nebo Rewe (Billa) data odmítají zveřejňovat. Na dotazy mých spolupracovníků odmítly odpovědět. Údaje se mi podařilo získat od několika okresních družstevních sítí, které provozují prodejny potravin na venkově. Provozní náklady VČETNĚ MEZD mají na úrovni 20 – 22%.

U velkých řetězců nemohou překročit náklady na provoz včetně mezd 20 %. Z čehož plyne, že jejich zisk se ve skutečnosti pohybuje na úrovni cca také 20 %. Experti, které jsem konzultoval, došli k závěru, že pokud tomu tak není, mají velké řetězce nepřiměřené náklady na reklamu a různé druhy nájemného a služeb, které zadávají mimo jiné spřízněním subjektům. A jejich prostřednictvím z ČR vyvádějí nezdaněné zisky.

Pokud má fungovat prvovýroba a zpracovatelský průmysl, musí být firmy schopny obnovovat své výrobní prostředky. Ve vztahu k tržbám jsou v zemědělských a zpracovatelských podnicích vysoké náklady na stavby, stroje a zařízení. Aby je firmy mohly udržovat, obnovovat a modernizovat, potřebují mít být nastaveny férové podmínky, které jim zajistí také ziskovost alespoň na úrovni:

  • zemědělská prvovýroba 8 – 10 %
  • potravinářský průmysl 6 – 8 %.

Maloobchod by skutečně při celkově nízkých výdajích na pořízení a obnovu provozních budov a minimální potřebu strojního vybavení mohl být schopen fungovat za 2%. Tak, jak fungují menší prodejny na venkově.

Pokud by tímto způsobem byl rozdělen profit ve výrobní vertikále, měli by všichni dostatek prostředků k obnově základních výrobních fondů i na provoz. V cenách roku 2022 by měl obchod při dvouprocentní rentabilitě k dispozici cca 8 miliard Kč. Realita je ale taková, že podle dostupných zdrojů mají obchodní řetězce i přes nákladovou optimalizaci DESETKRÁT vyšší zisk. Při 20% ziskovosti jde 80 miliard Kč. Těžko se pak divit spekulacím, o kterých se dodnes mluví odborných kruzích, že v rámci lobbingu proti úpravě zákona o významné tržní síle, kterou z iniciativy Agrární komory před sněmovními volby předložili poslanci za SPD, mělo Senátem a Sněmovnou „protéci“ 200 milionů Kč, na které se obchodní řetězce údajně složily.

(Publikováno na Facebooku.)

]]> Jak můžete volbou prezidenta dosáhnout snížení cen elektřiny a plynu https://ivandavid.cz/2023/01/jak-muzete-volbou-prezidenta-dosahnout-snizeni-cen-elektriny-a-plynu/ Fri, 13 Jan 2023 10:33:10 +0000 https://ivandavid.cz/2023/01/13/jak-muzete-volbou-prezidenta-dosahnout-snizeni-cen-elektriny-a-plynu/

Opakovaně se v diskusích zde na FB, na internetu i v médiích setkávám s tvrzeními zpochybňujícími prezidentskou pravomoc odvolat vládu. Veřejným prostorem často zní i lživá tvrzení, že pokud by Jaroslav Bašta jako prezident republiky odvolal pětikoaliční Fialovou vládu, která svým nekompetentním chováním ruinuje naši ekonomiku, byl by za to vzápětí odvolán Ústavním soudem pro závažné porušení Ústavy. Po konzultaci s několika experty na ústavní a správní právo a státovědu se nyní pokusím pokud možno srozumitelně vysvětlit jaká je v tomto ohledu situace z právního hlediska.

Pravomoc prezidenta republiky jmenovat a odvolávat vládu a její jednotlivé členy je zakotvena v ustanovení článku 62 písm. a), který stanoví:

„Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,“

Pravomoci prezidenta republiky jsou v Ústavě rozděleny na tzv. „výhradní“ a „sdílené“. Podle ustanovení článku 63 odst. 3 jsou sdílenými prezidentskými pravomocemi zmocnění vyjmenovaná v čl. 63. Jde o případy, jako jmenování soudců, vedoucích zastupitelských úřadů a podobně. V těchto případech prezident provádí svůj úkon tzv. „na návrh“. Jmenování např. soudců navrhuje prezidentovi ministr spravedlnosti. Prezident může jeho návrh odmítnout.

Podle judikatury Nejvyššího správního soudu v zákonem odůvodněných případech. Bez prezidentova rozhodnutí se tedy soudcem nikdo stát nemůže. Prezident si však nemůže jmenovat soudcem kohokoli ho napadne. Kromě toho, že uchazeč o soudcovskou funkci musí splňovat předpoklady jako právnické vzdělání a praxi předepsanou v zákonech o soudech a soudcích, musí jeho jmenování pod Ústavy prezidentovi navrhnout ministr spravedlnosti. Podle čl. 63 odst. 3 Ústavy jsou úkony, které prezident provádí jako sdílenou pravomoc platné pouze, pokud je s prezidentem spolupodepíše předseda vlády nebo příslušný resortní ministr.

V případě jmenování a odvolání vlády jde o zcela jinou situaci. Tato pravomoc je zakotvena v článku 62 do níž zákonodárci vyčlenili tzv. výhradní pravomoci prezidenta. Jde o případy jako jmenování členů Bankovní rady ČNB, nebo vetování návrhů zákonů. K platnosti úkonů, které prezident provádí podle článku 62 nepotřebuje souhlas žádného člena vlády ani nikoho jiného. Jde o jeho výhradní pravomoc.

Zákonodárci prezidentské pravomoci záměrně a logicky rozdělili do dvou samostatných článků. V čl. 62 jsou vyjmenovány výhradní pravomoci, k jejichž výkonu prezident nepotřebuje součinnost nebo souhlas jiné ústavní instituce. V čl. 63 jsou vyjmenovány sdílené kompetence, u nichž je k platnosti třeba podpisu prezidenta a premiéra nebo pověřeného člena vlády. Rozčlenění je logické. Např. vetování zákona, což je pravomoc podle čl. 62 písm. h) – je výhradní pravomocí prezidenta, protože prezident zde funguje jako záchranná brzda. Pokud by její použití bylo podmíněno souhlasem premiéra byla by tato pravomoc v případě vládních návrhů zákonů prakticky nepoužitelná.

Mezi výhradní pravomoci prezidenta patří i jmenování a odvolávání vlády a jejích členů, které je zakotveno v čl. 62 písm. a). Jde o tzv. „výhradní pravomoc, jejíž výkon je v některých ohledech upraven v dalších částech Ústavy“.

Čl. 68 odst. 2 stanoví, že prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády. Prezident si tedy nemůže jmenovat ministry proti vůli předsedy vlády. Ministrem může jmenovat pouze toho, kdo mu byl navržen předsedou vlády. I zde však platí, že prezident může návrh premiéra na jmenování některého ministra odmítnout. Doposud každý český prezident úspěšně zablokoval jmenování nějakého člena vlády. V současné době prezident Miloš Zeman odmítá jmenovat ministrem životního prostředí lidoveckého uchazeče Petra Hladíka.

V případě jmenování a odvolání předsedy vlády jde o speciální pravomoc, kde Ústava do výhradní pravomoci svěřuje prezidentovi 2 po sobě jdoucí pokusy. Dvakrát po sobě může prezident republiky jmenovat předsedou vlády kohokoli ho napadne. Vzhledem k tomu, že Ústava nestanoví pro výkon funkce předsedy vlády žádné zvláštní požadavky, může prezident klidně jmenovat premiérem v prvním pokusu třeba „kumpána“, s nímž se den před tím opil v hospodě, nebo třeba i bezdomovce z pražského hlavního nádraží. Prezident takto v souladu s Ústavou postupovat může, ale samozřejmě takto postupovat nebude. Bude jmenovat i ve vlastním zájmu někoho kompetentního.

Je tomu tak proto, že zákonodárci při tvorbě Ústavy nijak neomezili prezidentovu možnost výběru předsedy vlády. Při tvorbě Ústavy ČR během procesu rozpadu Československé federace se na podobě textu základního zákona podepsal komplikovaný vztah mezi tehdy již bývalým československým prezidentem Václavem Havlem, s nímž část tehdejší vládní koalice ODS+KDU-ČSL+ODA počítala jako s prvním prezidentem ČR a prvním předsedou vlády ČR Václavem Klausem. Havel během svého prvního funkčního období prezidenta ČSFR prosazoval tzv. poloprezidentské pojetí, v němž je premiér v podstatě podřízeným prezidenta, jehož politické pokyny s dalšími členy vlády prakticky provádí. Jako tomu bylo během úřadování federální vlády premiéra Mariana Čalfy, v níž byl Václav Klaus ministrem financí.

Václav Klaus se naopak jako první premiér ČR, který dohodl rozdělení Československa a vznik ČR, snažil prezidentské kompetence vymezit pokud možno co nejpřesněji a udělat prezidenta ústavně pokud možno co nejslabšího. Aby on jako premiér byl tím nejdůležitějším. Část jeho tehdejších koaličních partnerů a dokonce i poslanců za ODS však více než s Klausem kolaborovala s Havlem, jemuž se s jejich pomocí podařilo mnoho prezidentských kompetencí uzákonit velmi široce a s velmi volnou definicí. V praxi tím potvrdili a nikoli naposled platnost tzv. Mečiarova pravidla stupňování slova „nepřítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner“.

Výsledné nastavení prezidentských pravomocí jak bylo uzákoněno v Ústavě nakonec nakonec vedlo k pádu druhé koaliční vlády Václava Klause při tzv. Sarajevském atentátu. V roce 1997 během Klausovy zahraniční návštěvy Bosny a Hercegoviny se část ministrů druhé menšinové vlády premiéra Václava Klause rozhodla provést změnu uspořádání vlády zmítané ekonomickou krizí a korupčními skandály. Po dohodě s lidovci a části ministrů a poslanců ODS, kteří „odpadli“ od zakladatele ODS, jejího předsedy a premiéra Václava Klause, a později založili stranu Unie svobody, prezident Václav Havel jmenoval novým předsedou vlády tehdejšího guvernéra ČNB Josefa Tošovského. Na jeho návrh pak jmenoval členy „úřednické“ vlády. Je třeba připomenout, že Havel jmenoval nového premiéra a nové ministry bez toho, že by sesazená vláda podala demisi, nebo že by jí Poslanecká sněmovna v hlasování vyjádřila nedůvěru.

Havel tento krok jako prezident udělal, protože prezidentská pravomoc v není v tomto ohledu Ústavou nijak omezena. Klaus se tehdy ani neobracel na Ústavní soud, protože dobře věděl, že neexistuje žádné ustanovení Ústavy o níž by žalobu mohl opřít.

Ústava totiž prezidentovu pravomoc jmenovat a odvolávat vládu omezuje pouze částečně a výhradně v případech, kdy je v Ústavě pozitivně vymezeno, co prezident musí v určitém případě udělat. Např. podle čl. 73 odst. 3 je vláda, které Poslanecká sněmovna vyslovila nedůvěru povinna podat demisi a prezident je povinen tuto demisi příjmout. Podle čl. 75 je prezident povinen odvolat vládu i pokud by po vyslovení nedůvěry demisi sama nepodala.

Zákonodárci omezili pravomoc prezidenta jmenovat premiéry až v případě třetího po sobě jdoucího pokusu. Podle čl. 67 odst. 4 je prezident v takovém případě povinen jmenovat předsedou vlády osobu, kterou mu narvhnul/a předseda/kyně Poslanecké sněmovny. Prezident tedy může dvakrát po sobě jmenovat premiérem koho chce. A teprve pokud obě vlády premiérů, které jmenoval sám nezískají důvěru Sněmovny, je prezident povinen jmenovat premiérem toho, koho mu navrhne šéf Sněmovny.

Při veřejných diskusích o proveditelnosti volebního slibu Jaroslava Bašty odvolat pětikoaliční vládu premiéra Petra Fialy, se často setkávám s námitkou, že by pak stejně musel Fialu a jeho kumpány do vlády vrátit. Není to tak docela pravda. Jak jsme si vysvětlili výše, prezident může dvakrát po sobě jmenovat premiéra podle svého uvážení a po dohodě s ním nové ministry. Na případu vlád premiérů Josefa Tošovského, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka už bylo prakticky prokázáno, že prezident může jmenovat tzv. „úřednickou“ vládu – někdy též nazývanou jako „vláda odborníků“, i když o ní speciálně ústava nepojednává. Na rozdíl od předválečné Československé republiky jsou podle dnešní Ústavy všechny vlády považovány za politické i když jde o ministry odborníky, kteří neprošli volbami do Sněmovny nebo do Senátu.

V zákonech často bývá důležité nejen to co v nich napsané je, ale to co v nich napsané není. V případě výhradních prezidentských pravomocí je pro udržení Fialových ministrů mimo Strakovku důležitá absence lhůt pro jmenování nové vlády poté, kdy je staré vládě Sněmovnou vyslovena nedůvěra.

V době tzv. „opoziční smlouvy“ zde byly pokusy omezit prezidentské pravomoci formou novely Ústavy, která by stanovila, že prezident musí jmenovat předsedou vlády osobu, kterou mu navrhne poslanecký klub s nejvyšším počtem členů. Byly navrhovány i lhůty pro jmenování premiéra a ministrů. Ústavní novela však tehdy padla pod stůl, protože jí odmítl Senát, v němž měly většinu senátoři z řad tehdejší čtyřkoalice – tedy lidovců, ODA, Unie svobody a Zelených.

V některých případech platná Ústava lhůty stanoví. Prezident např. Musí návrh zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem buď podepsat nebo vetovat ve lhůtě 15 dnů od doručení. Ve všech případech, kdy Ústava prezidentovi žádnou lhůtu nestanoví platí, že není při svém výkonu výhradních pravomocí časově nijak omezen ani nucen „něco udělat do někdy“. To se prokázalo v případě, kdy Václav Havel vytrvalým odmítáním jmenovat poslance Františka Brožíka viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu donutil v roce 2002 Sněmovnu, aby mu v zájmu funkčnosti NKÚ navrhla jiného kandidáta.

Lhůty jsou v Ústavě stanoveny v některých případech i pro jiné aktéry než prezidenta. Nově jmenovaná vláda je podle čl. 68 odst. 3 povinna do 30 dnů po svém jmenování předstoupit před Sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry. To je jasně uzákoněná povinnost. Pokud však vláda důvěru nezíská je prezident republiky sice povinen vládu odvolat, její členy však může dočasně pověřit výkonem vládních funkcí do doby jmenování nové vlády. Vzhledem k tomu, že Ústava nijak neomezuje prezidenta stanovením lhůty, do kdy musí jmenovat novou vládu, platí, že prezident může v tomto případě úkony provádět v čase podle svého uvážení. Je tudíž prakticky možné, aby prezidentem jmenovaná vláda vládla bez důvěry až do předčasných nebo řádných voleb. K žádnému „třetímu pokusu“ s premiérem navrženým předsedou Sněmovny tedy nikdy dojít nemusí. Proč tomu tak je se ptejte poslanců z let 1992 až 1996, kteří platnou úpravu tohoto problému napsali jako kompromis mezi Klausem a Havlem.

Problematika výkonu ministerských funkcí ve vládě, která nezískala důvěru Sněmovny, a jejíž členové byli dočasně pověřeni výkonem funkcí do doby jmenování nové vlády, není samotnou Ústavou zvlášť omezena. Ministři – bez ohledu na to zda jde o členy vlády s důvěrou Sněmovny, nebo bez ní – jsou při výkonu svých funkcí zásadně omezeni „pouze“ článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví:

„Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“

Ministři tedy mohou ve vládních úřadech provádět pouze to k čemu je zákon výslovně zmocňuje. Pravomoci, které ministrům svěřuje nějaký zákon, však mohou vykonávat v plné míře i členové vlády, která nemá důvěru Sněmovny. Takto by vláda odborníků, jmenovaná v případě zvolení Jaroslava Bašty prezidentem republiky, mohla třeba hned další den po jmenování snížit současné ceny elektřiny a plynu pro domácnosti i firmy až na 1/6 v případě elektřiny a na 1/3 v případě plynu. Podle § 6 odst. 1 písm. c) platného zákona o cenách by vláda mohla zahrnutím elektřiny a plynu mezi věcně usměrňované ceny takto razantně snížit spotřebitelské ceny. Občanům i firmám by to velmi pomohlo a výrobcům by přitom stále bylo zaručeno uhrazení oprávněných nákladů a přiměřeného zisku.

Dnešní trojnásobné ceny v případě plynu a šestinásobné ceny v případě elektřiny, než by byly v režimu věcně usměrňovaných cen, jsou totiž výsledkem spekulací na burzách. Tzv. „zastropování“ provedené Fialovou vládou na nejdražší úrovni v Evropě je pro občany a firmy moc drahé a navíc je extrémně finančně náročné na výdaje státního rozpočtu. V případě věcně usměrňovaných cen by státní dotace nebyly nutné, protože burzovní spekulanti by v tomto režimu byli z cenotvorby vyloučeni. Nebylo by tedy nutné jim platit „výpalné“ ze státního rozpočtu.

Zvonu opakuji, že snížení cen může podle platného zákona o cenách provést i vláda odborníků, která nemá důvěru Sněmovny. K jejímu jmenování vede cesta jedině volbou Jaroslava Bašty prezidentem republiky. Nikdo jiný než Jaroslav Bašta nenabízí, že by případě svého zvolení odvolal Fialové vládní „obludárium“ a následně jmenoval vládu odborníků. Ti z Vás, kteří byli na předvolebním setkání s Jaroslavem Baštou a odborníky ze spolku Rada národní obnovy, jste mohli vidět, že v naší zemi existují odborníci na energetiku, zemědělství, průmysl a finance, z nichž lze sestavit vládu, která by podle platných zákonů dokázala snížit ceny energií a zkrotit hrozivou inflaci. Ostatní se o tom mohli dočíst mimo jiné na internetové a FB stránce Jaroslava Bašty.

Po konzultaci s právními experty považuji za nutné aspoň těsně před zahájením voleb vyvrátit fámu, podle níž by s Baštou jako prezidentem a jeho vládou odborníků, mohl udělat rychlý konec Ústavní soud. Řada diskutujících mylně tvrdí, že by v případě, pokud by Jaroslav Bašta jako zvolený prezident po své inauguraci odvolal Fialovou vládu, mohl být ihned vzápětí odvolán Ústavním soudem pro závažné porušení Ústavy. Není tomu tak. Ústavní žalobu proti prezidentovi pro závažné porušení Ústavy nebo pro velezradu může podle čl. 65 odst. 2 navrhnout Senát pokud to odhlasují 3/5 ze všech senátorů. K této ústavní většině je tedy nutných 49 hlasů. Těmito hlasy pětikoalice v Senátu disponuje. K podání ústavní žaloby proti prezidentovi je však nutný též souhlas ústavní většiny 3/5 všech poslanců. A 120 hlasy , které jsou k tomu nutné ve Sněmovně současná vládní koalice nemá. Pokud by se na stranu Fialové vlády nepřidalo hnutí ANO Andreje Babiše, nemohla by dnešní vládní sada poslanců prezidenta u ústavního soudu zažalovat. A podle § 97 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nemohou ústavní soudci proces odvolání prezidenta zahájit bez takto podané ústavní žaloby.

Fiala a jeho ministři by se v případě svého odvolání a jmenování vlády odborníků nemohli bránit ani cestou kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu, jíž současnému prezidentu Miloši Zemanovi vyhrožovali v rámci tahanic o jmenování ministra zahraničí Jana Lipavského. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu se s žádostí o rozhodnutí kompetenčního sporu může na Ústavní soud obrátit pouze orgán státní správy, který je účastníkem kompetenčního sporu. Bývalí ministři a premiér odvolané vlády, na jejichž místa byla jmenována nová vláda, však již nejsou ministry ani vládou. A tudíž ani orgánem státní správy. Podat žalobu tedy nejsou oprávněni. A ústavní soud tedy nemá co rozhodovat.

Závěrem tohoto rozboru mi dovolte dopředu vyvrátit očekávatelné námitky o údajné „ústavní krizi“, kterou by vládnutí úřednické vlády bez důvěry Sněmovny vyvolalo. Předně je třeba zdůraznit, že nejde o stav, který by byl v rozporu s literou Ústavy. Tato situace zde již byla během doby, kdy Sněmovna odmítla dát důvěru úřednické vládě Jiřího Rusnoka a jmenováním nové vlády vzešlé z předčasných parlamentních voleb. Byla by to opět situace sice konfliktní, ale nikoli vysloveně protiústavní.

V rozporu s Ústavou je naopak pokračování Fialové vlády, která sice má důvěru 108 poslanců. Ti jsou však zástupci pouze 40% voličů, kteří odevzdali svůj hlas ve Sněmovních volbách. Tato situace byla zaviněna paskvilní novelou zákon o volbách do Poslanecké sněmovny, do níž byl zakomponován protiústavní způsob přepočtu odevzdaných hlasů na poslanecké mandáty. Ústava a Listina základních práv a svobod stanoví, že občané jsou si rovni ve svých právech a povinnostech. Volební zákon, který umožňuje přepočtem hlasů vytvořit ze 40% odevzdaných hlasů většinu 108 poslanců ze 200 této ústavní zásadě odporuje a poškozuje většinu 60% voličů, kteří se účastnili voleb. Časem bude nutné tuto situaci vyřešit novelou volebního zákona. Se současnou většinou ve Sněmovně to možné není.

I stávající Ústava a zákony však umožňují občanům, aby si vybrali takového prezidenta, který sesadí neschopnou vládu, škodící lidem i podnikům, a nastolí vládu odborníků, která inflaci legální cestou zkrotí. I za cenu následných hádek ve Sněmovně, které na jejím rozhodnutí již nemohou nic změnit.

Dnes a zítra tedy máte v ruce nástroj ke snížení cen energií, které ohrožují krachem domácnosti i podniky. Tím nástrojem je volební lístek se jménem Jaroslav Bašta. Nyní je už jen na Vás, jestli se rozhodnete jej použít, nebo jestli necháte dál vládnout ten Fialový hnus.

]]> Tisková konference SPD v Poslanecké sněmovně https://ivandavid.cz/2023/01/tiskova-konference-spd-v-poslanecke-snemovne/ Wed, 11 Jan 2023 00:04:09 +0000 https://ivandavid.cz/2023/01/11/tiskova-konference-spd-v-poslanecke-snemovne/

Tématem jsou zejména současné návrhy projednávané ve Sněmovně, například snaha vládních stran definitivně ovládnout Českou televizi.

]]> Babiš není opozice, ale jen konkurence, alternativní Petr Fiala https://ivandavid.cz/2023/01/babis-neni-opozice-ale-jen-konkurence-alternativni-petr-fiala/ Sat, 07 Jan 2023 14:35:58 +0000 https://ivandavid.cz/2023/01/07/babis-neni-opozice-ale-jen-konkurence-alternativni-petr-fiala/ Naivní občané věří, že je Babiš a jeho hnutí ANO zachrání. Andrej Babiš je celý život úspěšný, protože důsledně myslí na sebe a za každého režimu je připraven stát „na správné straně“. Jenže na téže straně dnes stojí pětikoalice, která by se ho ráda zbavila. Ne každý může být tak úspěšný, Babiš umí „má dáti, dal“ a ze všeho se vylhat. A může si koupit část médií a vhodné talenty.

obrázek: Andrej Babiš s Ditou Charanzovou, místopředsedkyní evropského parlamentu (ANO)

Jana Bobošíková napsala, že nechápe, „…proč opozice nejde po vládě tvrději.“ ZDE V následujícím textu naznačuje jak to myslí. „Skutečná opozice může mnohé. My jsme ale v situaci, kdy si ANO a SPD na opozici jen hrají.“ Já zase nechápu, proč Jana Bobošíková pokládá hnutí ANO za opozici. K SPD dále. Hnutí ANO by si rádo vyměnilo místo s pětikoalicí a činilo totéž jako pětikoalice, tak jak to předvádělo, než bylo vystřídáno. Vysněným koaličním partnerem Andreje Babiše je ODS, jak se opakovaně vyjádřil. Po minulých volbách pravil, že zachránil zemi před levicí a vytvořil z nouze koalici s ČSSD a hodně tichou společnicí KSČM. Oběma stranám tím pomohl do hrobu. Osiřel. ODS se na „Spolu“ dohodla s malými stranami, které by se jinak do Sněmovny nedostaly. Tím má dominanci v hnutí „Spolu“, která dominuje nad další koalicí spojenou touhou po moci (Piráti a StaN). Babiš vypadl, protože ho nepotřebují, naopak je pod tlakem, který není ideový, ale mocenský ve snaze „pětikoalice na věčné časy“. Babiš čelí kriminalizaci v naší „demokracii“ standardních korupčních postupů.

Hnutí ANO se nijak nesnaží dělat něco jiného než pětikoalice, rádo by opět činilo totéž. Vždyť i prodej elektrické energie přes burzu v Lipsku započal za minulé vlády. ANO souhlasí se vším, co přichází z Bruselu. Není divu, vždyť její poslanci sedí v Evropském parlamentu ve frakci Renew, která je pevnou součástí bruselské „vládní koalice“, která schvaluje a navrhuje ty nejzhoubnější projekty včetně Green deal (emisní povolenky, zákaz spalovacích motorů, likvidace produkčního zemědělství…), organizované imigrace, zbavení členských států posledních zbytků samostatnosti či likvidace demokracie pomocí cenzury, což dokonce organizuje eurokomisařka Jourová, dosazená Babišem.

Takže jaká je to opozice a co „VÍC“ se od ní dá čekat?

Naivní občané ovšem věří, že je Babiš a jeho hnutí ANO zachrání. Andrej Babiš je celý život úspěšný, protože důsledně myslí na sebe a za každého režimu je připraven stát „na správné straně“. Jenže na téže straně dnes stojí pětikoalice, která by se ho ráda zbavila. Ne každý může být tak úspěšný, Babiš umí „má dáti, dal“ a ze všeho se vylhat. A může si koupit část médií a vhodné talenty.

Skutečnou opozicí je tedy pouze hnutí SPD. Opravdu si na opozici jen nehraje. „Nevím, co opozici v době sociálních sítí, které mohou při dobrém používání zcela zvrátit veřejné mínění, brání v tom, aby byla skutečnou opozicí.“ „Dobré používání“ je jistě dobrý nápad, ale „veřejnoprávní“ média ukradená pětikoalicí (krádež: „…zmocnit se věci s úmyslem nakládat s ní jako s vlastní“) dostávají na svoji dezinformační propagandu miliardy. Co brání Babišovi ovlivňovat veřejné mínění opozičně, když má dokonce nakoupená velká média. Nebrání mu nic. On to prostě dělat nechce, chce výt s vlky. Taková je to opozice.

Je pravda, že jediná opoziční strana SPD by mohla dělat ještě víc. Může dát pár stovek tisíc na soutěž s desítkami miliard médií hlavního proudu včetně Babišových médií. Jestlipak to stačí na Janou Bobošíkovou doporučené „dobré používání“? Jana Bobošíková dělá své „Aby bylo jasno“ opravdu skvěle, klobouk dolů! Je to „dobré používání“, přesto nepozoruji, že by se jí dařilo „zcela zvrátit veřejné mínění“, jak doporučuje. Ano, SPD by si mohla za pár set tisíc ročně najmout někoho opravdu kvalitního jako je Jana Bobošíková. Ano, samozřejmě jsme se poptávali. Nepotkali jsme na trhu takovou nabídku. Zkorumpovaná média totiž dávají všeho schopným jistotu trvalého uplatnění. A ti poctiví, pokud chtějí, mají své weby, TV a rádia a chtějí pracovat zcela samostatně jako Jana Bobošíková. Budiž jim to přáno a zaplať pánbůh, že má někdo chuť a odvahu mluvit jinak než dezinformační média hlavního proudu. Budeme hledat dál. Zatím, jsme odkázáni na to, že nás občas někdo z opravdu nezávislých médií pozve. Nebo taky nepozve. Sám mám čisté svědomí, ale vedle ní omezenou kapacitu a nejsem mediální profesionál, jen snad zkušený publicista.

Jana Bobošíková doporučuje být „skutečnou opozicí“, kterou „nezajímají křesla v parlamentu“. Politika bez reálného vlivu je ovšem jen amatérská záliba bez efektu.

Jana Bobošíková se domnívá, že „je na každé zemi, jaké mediální uspořádání zvolí“. Jenže země nic nevolí. Rozhodují se představitelé, v ČR například současná totalitní vláda. Nenechme se mýlit, že prošla volbami, Hitler byl také demokraticky zvolen. Stačilo mu to jednou. Vypadá to, že naše země „si zvolí“ cenzuru a ještě větší korupci poslušných pisálků.

Ano, můžeme kritizovat, že se kdekdo chová nekorektně, ba sprostě. Mají k tomu ale prachy a svobodu – totiž nikdo jim nebrání. Můžeme štěkat, ale karavana s nakradeným zbožím jede dál…

Jana Bobošíková píše: „Jediné, čeho se tato vláda lekla, byla demonstrace 3. září na Václavském náměstí, na které se sešlo sto tisíc lidí.“ Ano, vláda se určitě lekla. Jenže pak se zase uklidnila, protože za demonstracemi na Václaváku není žádná organizovaná síla, žádný jasný program. Pan Ladislav Vrábel přímo prohlásil, že žádnou organizaci nechce. Někdo by mu do toho mluvil. Takto si rozhodne sám, že odborníci už mluvit nebudou a politické strany zůstanou stranou. A jeho původní spojenec Jiří Havel teď dokonce vyzývá k bojkotu voleb.

Ano, vláda se lekla, ale už se nebojí. A teď se těší, že bude mít svého prezidenta, protože podle průzkumů Babiš v druhém kole nevyhraje. Kampaň proti němu se vyplatila a veřejnost se, zdá se, daří přesvědčit, že kromě jimi zvolené trojice „favoritů“ nemá nikdo šanci. Kromě „dobrého používání“ médií používají ještě naše prachy…

Vláda by se bála jedině v tom případě, kdyby byl na Hradě někdo odhodlaný ji odvolat. K tomu by potřeboval proti vládě národní zkázy podporu organizované síly právem rozhořčené veřejnosti. Jednou na to dojde, ale nevím, kam až se do té doby propadneme.

]]> O co ve skutečnosti jde v těchto volbách https://ivandavid.cz/2023/01/o-co-ve-skutecnosti-jde-v-techto-volbach/ Thu, 05 Jan 2023 13:25:24 +0000 https://ivandavid.cz/2023/01/05/o-co-ve-skutecnosti-jde-v-techto-volbach/

V rozhovoru, který proběhl ještě před předvolební diskuzi „nepreferovaných“ kandidátů na CNN Prima News, v níž Jaroslav Bašta získal přesvědčivě největší diváckou podporu 47,46% všech hlasů v součtu pro 6 kandidátů, se snažím vystihnout, o co ve skutečnosti jde v těchto volbách. Samozřejmě se setkáváme s masivní propagandou, že prezident vládu odvolat nemůže, ačkoli článek 62 Ústavy hovoří zcela jasně a vylhat se z toho nelze.

https://www.youtube.com/watch?v=pT7Y8Km8n84&t=34s

]]> David: Máme vládu s mentalitou protektorátních úředníků. Zajistila plyn, reagoval Vondra https://ivandavid.cz/2022/11/david-mame-vladu-s-mentalitou-protektoratnich-uredniku-zajistila-plyn-reagoval-vondra/ Thu, 24 Nov 2022 21:07:40 +0000 https://ivandavid.cz/2022/11/24/david-mame-vladu-s-mentalitou-protektoratnich-uredniku-zajistila-plyn-reagoval-vondra/

Během jednání v budově Evropského parlamentu ve Štrasburku jsem měl příležitost diskutovat s europoslanci z jiných stran a frakcí zejména o energetické krizi. Předkládám sestřih vybraný TV Prima a také odkaz na záznam celého pořadu.

Celý pořad ZDE

Nová republika děkuje za finanční dary, které posíláte na účet 2300 736 297 / 2010

]]> Projev Ivana Davida 28. 10. 2022, Míčovna Pražského hradu https://ivandavid.cz/2022/10/projev-ivana-davida-28-10-2022-micovna-prazskeho-hradu/ Fri, 28 Oct 2022 13:43:31 +0000 https://ivandavid.cz/2022/10/28/projev-ivana-davida-28-10-2022-micovna-prazskeho-hradu/

Vážení přítomní,
je mi velkou ctí promluvit v tento den na tomto místě a právě k vám.
Připomínáme si výročí, které je stále státním svátkem, ale podle cizích plánů nemá napříště znamenat nic.

Každý národ, který má svůj jazyk, svoji kulturu a svoji historii, má svůj smysl. Národ je největší komunita k níž se většina lidí dokáže vztahovat. Jistěže jsme také Evropané, ale to je slabší identita než příslušnost k národu. Respektujeme jiné evropské národy, všechny si zaslouží stejné úcty a žádný nesmí být zotročen, nebo cizím nástrojem proti jinému národu.

Nenávist k některým je trestána, nenávist k jiným je perverzně povyšována na pozitivní ideu. Ve skutečnosti je taková nenávist stejně odsouzeníhodná jako antisemitismus. Pro primitivy je nenávist předmětem okázalé pýchy. Ve skutečnosti se za ní skrývá ubohý šovinismus, tedy nedůvodný pocit nadřazenosti, nebo stejně ubohá kompenzace vlastního pocitu méněcennosti.

Hodnoty vytvořené člověkem jsou vždy plodem spolupráce. Růže nerozkvete na poušti. Spolupráce není možná bez vzájemného respektu. Jen s ním můžeme pracovat na společném díle, aniž bychom se vzdávali vlastní identity, nebo vnucovali vlastní hodnoty jiným.

Náš národ už po staletí nevede války, neúčastní se dobyvačných tažení proti jiným, nevraždí a nekrade. Nemá a neměl kolonie, neparazitoval na jiných. Vstal z popela v národním obrození a ve dvacátém století dokázal svoji životaschopnost.

Nevím, proč bychom si měli nechat vnutit, že máme pro cizí zájmy pomáhat ničit, vraždit a krást. Prý si tak musíme dokazovat, že patříme na Západ. Neplaťme za tak pochybnou čest tak vysokou cenu! Nepodporujme ty, kteří dovedou žít jen na úkor jiných a musejí pro své odporné cíle pro sebe hledat přijatelná lživá vysvětlení. Proto potřebují pěstovat nenávist, kterou si zaslouží sami.

Cizího nežádáme a vlastní nedejme. „Pracuj každý s chutí usilovnou na národa roli dědičné“, napsal Ján Kollár před téměř dvěma sty lety. To naprosto neznamená, že se máme uzavírat před světem.

Jako národ máme právo na plody vlastní práce. Máme se prý solidárně dělit. Oni se prý dělí a zřejmě nás tedy milují. „Zloděj bližního že nemiluje? Vždyť on se s ním rozděluje!“, napsal Karel Havlíček Borovský. Zase už jsme cizím krmelcem.

Politik, který chce pro obyvatele své vlastní země energii a potraviny za přijatelné ceny je pro hlupáka vlastizrádce. Pro takového, pro něhož je vlastí Evropská unie. Ten stroj na výrobu směrnic, nařízení a obludných projektů, které neslouží nám, ale komusi schovanému za kulisami, kdo tahá za provázky. Evropská unie není vlast, leda snad vlastí korporací a jejich slouhů. K nim náležet nechceme.

To, co potřebujeme je národní obrození. A nejsme jediným národem, který si obrození zaslouží, pokud se na něj zmůže. Lze současně řešit vlastní problémy a respektovat oprávněné zájmy jiných. Víme, že váleční štváči tomu nechtějí rozumět.

Nejsme naivní, potřebujeme armádu a zbraně. Ale k sebeobraně. Ne jako nástroj v cizích rukách a k obraně cizích zájmů. Kdo buduje naši armádu k takovým účelům je vlastizrádce, protože plýtvá národními zdroji pro cizí zájmy a vyvolává oprávněnou nenávist těch, proti nimž je naše síla zneužita.

K dnešnímu státnímu svátku by náležela oslava, tedy připomenutí dosavadních úspěchů a výhled do příznivé budoucnosti. Čím to je, že oslavy v posledních letech vypadají jako tryzny? Pokud se vyskytnou úspěchy, pak je to režimu a systému navzdory.

Na vině jsou systematické vady a jejich původci, které můžeme nazvat středověkým označením „zemští škůdci“.

Příčina číslo jedna je naprostá nesamostatnost, úřednické čekání na pokyny. Ty přicházejí jako obvykle shora, ale jejich původ je v zahraničí. Jaký div, že upřednostňují cizí zájmy? Místo vlastní invence musíme plnit bruselská nařízení a povinně zaplevelovat zákony bruselskými směrnicemi.

Příčina druhá je naprostá bezkoncepčnost. Nepotřebujeme plánování každého šroubku, ale potřebujeme kvalifikované analýzy a z nich vycházející rozvojové projekty. Místo toho se prý musíme podrobovat sice chimérickým, ale o to ambicióznějším megaprojektům jako je Green deal se všemi jeho bizarními částmi, jako „připraveni na 55“, „elektromobilita“, „z pole na vidličku“ a další. Subjektivismus pachatelů ignoruje fyzikální zákony a reálnou proveditelnost, neláme si hlavu s důsledky pro hospodářství a sociálními dopady. S bohorovným klidem konstatuje růst bídy pro kterou si vymýšlí originální kategorie, jako je „energetická chudoba“, „dopravní chudoba“, nebo dokonce „menstruační chudoba“. Připomínám další hrůzy, jako je trvalá podpora imigrace s představou jakéhosi multikulturalismu, nebo přepjatý feminismus, adorace menšin, a tak dále…

Příčina třetí je pokles náročnosti a důrazu na výkon a výsledky. Příkladem je nejen úpadající školství, ale i nesmyslná podpora neefektivních provozů, zbytečných a parazitních projektů. Vzdor tomu se stále vyskytují špičkové produkty, převratné vynálezy a olympijská vítězství. Převažující trend vývoje je ovšem směr dolů ke ztrátě konkurenceschopnosti.

Příčina čtvrtá je nesmyslná orientace na vzájemně nevýhodnou nespolupráci namísto vzájemně výhodné spolupráce. Závod nelze vyhrát podrážením nohou těch, kteří předbíhají. Čína a dříve rozvojový svět porostou bez ohledu na západní nevůli a snahu o udržení neokolonialistických metod. Ty se dříve vyspělý Západ snaží uplatňovat i proti naší zemi a jejím obyvatelům. A vlastizrádné vlády mu pomáhají. Nespoluprací přicházíme o suroviny, odbytiště a začínáme zaostávat v technologiích.

Pátou příčinou je relativizace pravdy, omezování kritického myšlení, vláda lží, zamlčování důležitých informací a masová produkce informačního balastu. Na základě nepravd nelze dospět k správnému řešení. To vše má směřovat k jediné vnucované interpretaci světa. Vlády neschopné řešit problémy společnosti se vždy snaží potlačovat kritiku aby zakryly neúspěchy a zlé úmysly. Proto cenzura a sankce proti kritikům pod záminkou údajného boje proti dezinformacím a nenávisti. Jedním slovem totalita.

Stát, který se nestará o lidi, nemá budoucnost. To platí i pro Evropskou unii, která se chová jako mocnářství, ačkoli je jen mezinárodní organizací ustanovenou smlouvami. Evropská unie je zdrojem problémů, není centrem jejich řešení.

A možná je to ještě horší, a to, co pokládáme za chyby, jsou jen součásti záměru. Nejde o „teorii spiknutí“, ale o praxi spiknutí. My ale nestojíme o řízený úpadek, „velký reset“. Chceme mu vzdorovat obrozením, zneškodněním škůdců a obrácením nepříznivých vývojových trendů. Vláda nevystačí s označením právem nespokojených občanů jako lůzy a podvratných živlů.

Na nápravu není nekonečně času. Na palubě se ještě tančí, ale do podpalubí se valí voda.

Zbavme se vlády slouhovství, netečného přihlížení, zbabělosti a strachu. Zvolme si jiný program, lepší organizaci a schopnější vůdce!

Myslím, že ještě je čas!

Chcete-li podpořit Novou republiku, přispějte na účet 2300 736 297 / 2010

]]> Utkal jsem se v TV Prima News s europoslancem Jiřím Pospíšilem (TOP09) https://ivandavid.cz/2022/10/utkal-jsem-se-v-tv-prima-news-s-europoslancem-jirim-pospisilem-top09/ Sun, 16 Oct 2022 21:42:18 +0000 https://ivandavid.cz/2022/10/16/utkal-jsem-se-v-tv-prima-news-s-europoslancem-jirim-pospisilem-top09/

Náš páteční televizní duel se konečně objevil v archivu. Začíná v páté minutě záznamu. Snažil jsem se popsat reálnou situaci tak, jak ji vidím. Jiří Pospíšil se snažil diváky přesvědčit o správnosti oficiálního ukrajinského a „západního“ výkladu, který přebírá současná česká vláda a média hlavního proudu. Od TV Prima je pěkné, že na rozdíl od jiných nechá zaznít oponentní názory, i když se také drží oficiálního výkladu.

Problémem oficiálního výkladu je, že neumožňuje vysvětlit reálné děje, jejich příčiny a následky a tedy neumožňuje odhad dalšího vývoje. Občané, kteří mají své bezprostřední starosti a proto „výklady“ nesledují, mohou ten všudypřítomný „oficiální“ přijímat jen do té doby, pokud se neukáže být v rozporu s jejich vlastní zkušeností.

Pospíšil a jeho spolubojovníci za všeobecný úpadek zemí Evropské unie a pokles životní úrovně jejich obyvatel se postupně dostávají do argumentační tísně, kterou „řeší“ hysterickou demagogií a nálepkováním, a v praxi přípravou cenzury. Ta jim však může pomoci jen krátkodobě. Ať srovnávají Putina s Hitlerem nebo ne, zásobování dostupnými energetickými zdroji to nijak nepomůže. Jsou alergičtí na příklad Maďarska, které se stará o své občany. Volají po eskalaci války, která není v zájmu občanů České republiky. Své odpovědnosti se nezbaví a jejich vina je dříve nebo později dožene, a provinění nebudou zapomenuta.

Zdroj: ZDE

]]>