energetika – MUDr. Ivan David, CSc. https://ivandavid.cz Europoslanec Sun, 07 Apr 2024 20:24:55 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=6.9.4 Evropská unie s grindýlem kráčí neochvějně vpřed https://ivandavid.cz/2024/01/evropska-unie-s-grindylem-kraci-neochvejne-vpred/ https://ivandavid.cz/2024/01/evropska-unie-s-grindylem-kraci-neochvejne-vpred/#respond Sat, 13 Jan 2024 09:07:39 +0000 https://ivandavid.cz/2024/01/13/evropska-unie-s-grindylem-kraci-neochvejne-vpred/ Přirozeně mě to vedlo k zájmu o efektivitu větrné energie. Ihned jsem na internetu narazil na informaci, že větrná energie je daleko nejefektivnějším energetickým zdrojem. Podíval jsem se na autora informace – ČSVE Česká společnost pro větrnou energii. Aha… Zajímal jsem se dál. Odborné zdroje favorizují jadernou energii. Další zdroje se vyjadřují nejednoznačně. Hodně záleží, co a jak se do nákladů započítává… Větrná energie se vyplácí, pokud stále hodně fouká, vodní, když jsou prudké vodní toky jako ve Švýcarsku nebo Norsku, geotermální na Islandu a místy i jinde…

Euractiv má ale jasno, jaképak hloubání, Evropskou unií byly stanoveny závazné úkoly a nejsou plněny. Větrná energie, jak jsem se dočetl, je skvělá věc, pokud zatížíme uhelné elektrárny emisními povolenkami. Hlavně je to vynikající kšeft pro spekulanty. Polsko má ovšem hlavně uhelné elektrárny, těží uhlí a také ho ve velkém dováží z Austrálie, Kolumbie a dokonce z Ruska. Minulá vláda PiS „namísto provádějí spravedlivé energetické transformace“ blokovala větrnou energii, říká Marek Józefiak „mluvčí a expert na ekologickou politiku Greepeace v Polsku“.

S tím je ovšem konec, protože nová maximálně prounijní Tuskova vláda učiní obrat. Návrh zákona o větrné energii „bude jedním z prvních zákonů Tuskovy vlády vůbec“. Není to úspěch? „Dynamický rozvoj větrné energetiky je nejrychlejší a nejefektivnější cestou, jak zajistit Polsku nezávislost  na uhlí a zemním plynu“, uvedly nevládní organizace. Polsko za minulý rok utratilo za dovoz fosilních surovin v přepočtu 1 bilión Kč. Má to však výhodu, protože Poláci patří k nejvášnivějším bojovníkům proti dovozu ruského plynu, takže, jak známo, Putin nemá peníze na vedení války. Kromě toho to prospívá americkým dovozcům stlačeného břidličného plynu a demokratizovaného stlačeného plynu z Ruska. A tím se posiluje transatlantické spojenectví.

V minulém čísle Euractiv ostře kritizoval také zaostávání České republiky v rozšiřování větrné energetiky, která by měla nahradit uhlí. Experti vypočetli, že by to šlo, a zrovna v krajích, kde se těží uhlí, prý hodně fouká. A přineslo by to do těch krajů nové pracovní příležitosti a zdroje, například prý za pronájem pozemků na větrníky, tvrdí neziskovky. Pokud vím, největší zájem je o rozdávání kompenzací za grindýlový útlum těžby. Ty kompenzace přicházejí od Evropské unie, ovšem nejdřív do ní z našich daní.

Po roce 1948 se v ČSR nadějně rozvinula iniciativa „Mládež řídí Brno“. Dopadlo to ovšem velmi neslavně, a to také s mládežníky řídícími Brno. KSČ, která teprve začínala pracovat na své vedoucí úloze, si totiž takové průšvihy nemohla dovolit. Uvidíme jaký úspěch bude nový energický vítr v plachtách Tuskovy vlády „Neziskovky řídí Polsko“.

]]> https://ivandavid.cz/2024/01/evropska-unie-s-grindylem-kraci-neochvejne-vpred/feed/ 0 Přínos členství v EU: Debata Luďka Niedermayera a Ivana Davida – ideologie a optimismus proti realismu a skepsi https://ivandavid.cz/2023/02/prinos-clenstvi-v-eu-debata-ludka-niedermayera-a-ivana-davida-ideologie-a-optimismus-proti-realismu-a-skepsiu/ Sat, 11 Feb 2023 11:04:15 +0000 https://ivandavid.cz/2023/02/11/prinos-clenstvi-v-eu-debata-ludka-niedermayera-a-ivana-davida-ideologie-a-optimismus-proti-realismu-a-skepsiu/ Pořad TV NOVA je aktuální i po 9 měsících a ukazuje se, čemu dává vývoj za pravdu. Poslanec Niedermayer řekl, že kdyby předem znal formát pořadu, odmítl by účast. Dogmatismus nesnáší konfrontaci s oponentními názory. Řeč je o smyslu a úspěších EU hospodářství i zahraniční politice.

Video ZDE.

]]> Jak můžete volbou prezidenta dosáhnout snížení cen elektřiny a plynu https://ivandavid.cz/2023/01/jak-muzete-volbou-prezidenta-dosahnout-snizeni-cen-elektriny-a-plynu/ Fri, 13 Jan 2023 10:33:10 +0000 https://ivandavid.cz/2023/01/13/jak-muzete-volbou-prezidenta-dosahnout-snizeni-cen-elektriny-a-plynu/

Opakovaně se v diskusích zde na FB, na internetu i v médiích setkávám s tvrzeními zpochybňujícími prezidentskou pravomoc odvolat vládu. Veřejným prostorem často zní i lživá tvrzení, že pokud by Jaroslav Bašta jako prezident republiky odvolal pětikoaliční Fialovou vládu, která svým nekompetentním chováním ruinuje naši ekonomiku, byl by za to vzápětí odvolán Ústavním soudem pro závažné porušení Ústavy. Po konzultaci s několika experty na ústavní a správní právo a státovědu se nyní pokusím pokud možno srozumitelně vysvětlit jaká je v tomto ohledu situace z právního hlediska.

Pravomoc prezidenta republiky jmenovat a odvolávat vládu a její jednotlivé členy je zakotvena v ustanovení článku 62 písm. a), který stanoví:

„Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,“

Pravomoci prezidenta republiky jsou v Ústavě rozděleny na tzv. „výhradní“ a „sdílené“. Podle ustanovení článku 63 odst. 3 jsou sdílenými prezidentskými pravomocemi zmocnění vyjmenovaná v čl. 63. Jde o případy, jako jmenování soudců, vedoucích zastupitelských úřadů a podobně. V těchto případech prezident provádí svůj úkon tzv. „na návrh“. Jmenování např. soudců navrhuje prezidentovi ministr spravedlnosti. Prezident může jeho návrh odmítnout.

Podle judikatury Nejvyššího správního soudu v zákonem odůvodněných případech. Bez prezidentova rozhodnutí se tedy soudcem nikdo stát nemůže. Prezident si však nemůže jmenovat soudcem kohokoli ho napadne. Kromě toho, že uchazeč o soudcovskou funkci musí splňovat předpoklady jako právnické vzdělání a praxi předepsanou v zákonech o soudech a soudcích, musí jeho jmenování pod Ústavy prezidentovi navrhnout ministr spravedlnosti. Podle čl. 63 odst. 3 Ústavy jsou úkony, které prezident provádí jako sdílenou pravomoc platné pouze, pokud je s prezidentem spolupodepíše předseda vlády nebo příslušný resortní ministr.

V případě jmenování a odvolání vlády jde o zcela jinou situaci. Tato pravomoc je zakotvena v článku 62 do níž zákonodárci vyčlenili tzv. výhradní pravomoci prezidenta. Jde o případy jako jmenování členů Bankovní rady ČNB, nebo vetování návrhů zákonů. K platnosti úkonů, které prezident provádí podle článku 62 nepotřebuje souhlas žádného člena vlády ani nikoho jiného. Jde o jeho výhradní pravomoc.

Zákonodárci prezidentské pravomoci záměrně a logicky rozdělili do dvou samostatných článků. V čl. 62 jsou vyjmenovány výhradní pravomoci, k jejichž výkonu prezident nepotřebuje součinnost nebo souhlas jiné ústavní instituce. V čl. 63 jsou vyjmenovány sdílené kompetence, u nichž je k platnosti třeba podpisu prezidenta a premiéra nebo pověřeného člena vlády. Rozčlenění je logické. Např. vetování zákona, což je pravomoc podle čl. 62 písm. h) – je výhradní pravomocí prezidenta, protože prezident zde funguje jako záchranná brzda. Pokud by její použití bylo podmíněno souhlasem premiéra byla by tato pravomoc v případě vládních návrhů zákonů prakticky nepoužitelná.

Mezi výhradní pravomoci prezidenta patří i jmenování a odvolávání vlády a jejích členů, které je zakotveno v čl. 62 písm. a). Jde o tzv. „výhradní pravomoc, jejíž výkon je v některých ohledech upraven v dalších částech Ústavy“.

Čl. 68 odst. 2 stanoví, že prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády. Prezident si tedy nemůže jmenovat ministry proti vůli předsedy vlády. Ministrem může jmenovat pouze toho, kdo mu byl navržen předsedou vlády. I zde však platí, že prezident může návrh premiéra na jmenování některého ministra odmítnout. Doposud každý český prezident úspěšně zablokoval jmenování nějakého člena vlády. V současné době prezident Miloš Zeman odmítá jmenovat ministrem životního prostředí lidoveckého uchazeče Petra Hladíka.

V případě jmenování a odvolání předsedy vlády jde o speciální pravomoc, kde Ústava do výhradní pravomoci svěřuje prezidentovi 2 po sobě jdoucí pokusy. Dvakrát po sobě může prezident republiky jmenovat předsedou vlády kohokoli ho napadne. Vzhledem k tomu, že Ústava nestanoví pro výkon funkce předsedy vlády žádné zvláštní požadavky, může prezident klidně jmenovat premiérem v prvním pokusu třeba „kumpána“, s nímž se den před tím opil v hospodě, nebo třeba i bezdomovce z pražského hlavního nádraží. Prezident takto v souladu s Ústavou postupovat může, ale samozřejmě takto postupovat nebude. Bude jmenovat i ve vlastním zájmu někoho kompetentního.

Je tomu tak proto, že zákonodárci při tvorbě Ústavy nijak neomezili prezidentovu možnost výběru předsedy vlády. Při tvorbě Ústavy ČR během procesu rozpadu Československé federace se na podobě textu základního zákona podepsal komplikovaný vztah mezi tehdy již bývalým československým prezidentem Václavem Havlem, s nímž část tehdejší vládní koalice ODS+KDU-ČSL+ODA počítala jako s prvním prezidentem ČR a prvním předsedou vlády ČR Václavem Klausem. Havel během svého prvního funkčního období prezidenta ČSFR prosazoval tzv. poloprezidentské pojetí, v němž je premiér v podstatě podřízeným prezidenta, jehož politické pokyny s dalšími členy vlády prakticky provádí. Jako tomu bylo během úřadování federální vlády premiéra Mariana Čalfy, v níž byl Václav Klaus ministrem financí.

Václav Klaus se naopak jako první premiér ČR, který dohodl rozdělení Československa a vznik ČR, snažil prezidentské kompetence vymezit pokud možno co nejpřesněji a udělat prezidenta ústavně pokud možno co nejslabšího. Aby on jako premiér byl tím nejdůležitějším. Část jeho tehdejších koaličních partnerů a dokonce i poslanců za ODS však více než s Klausem kolaborovala s Havlem, jemuž se s jejich pomocí podařilo mnoho prezidentských kompetencí uzákonit velmi široce a s velmi volnou definicí. V praxi tím potvrdili a nikoli naposled platnost tzv. Mečiarova pravidla stupňování slova „nepřítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner“.

Výsledné nastavení prezidentských pravomocí jak bylo uzákoněno v Ústavě nakonec nakonec vedlo k pádu druhé koaliční vlády Václava Klause při tzv. Sarajevském atentátu. V roce 1997 během Klausovy zahraniční návštěvy Bosny a Hercegoviny se část ministrů druhé menšinové vlády premiéra Václava Klause rozhodla provést změnu uspořádání vlády zmítané ekonomickou krizí a korupčními skandály. Po dohodě s lidovci a části ministrů a poslanců ODS, kteří „odpadli“ od zakladatele ODS, jejího předsedy a premiéra Václava Klause, a později založili stranu Unie svobody, prezident Václav Havel jmenoval novým předsedou vlády tehdejšího guvernéra ČNB Josefa Tošovského. Na jeho návrh pak jmenoval členy „úřednické“ vlády. Je třeba připomenout, že Havel jmenoval nového premiéra a nové ministry bez toho, že by sesazená vláda podala demisi, nebo že by jí Poslanecká sněmovna v hlasování vyjádřila nedůvěru.

Havel tento krok jako prezident udělal, protože prezidentská pravomoc v není v tomto ohledu Ústavou nijak omezena. Klaus se tehdy ani neobracel na Ústavní soud, protože dobře věděl, že neexistuje žádné ustanovení Ústavy o níž by žalobu mohl opřít.

Ústava totiž prezidentovu pravomoc jmenovat a odvolávat vládu omezuje pouze částečně a výhradně v případech, kdy je v Ústavě pozitivně vymezeno, co prezident musí v určitém případě udělat. Např. podle čl. 73 odst. 3 je vláda, které Poslanecká sněmovna vyslovila nedůvěru povinna podat demisi a prezident je povinen tuto demisi příjmout. Podle čl. 75 je prezident povinen odvolat vládu i pokud by po vyslovení nedůvěry demisi sama nepodala.

Zákonodárci omezili pravomoc prezidenta jmenovat premiéry až v případě třetího po sobě jdoucího pokusu. Podle čl. 67 odst. 4 je prezident v takovém případě povinen jmenovat předsedou vlády osobu, kterou mu narvhnul/a předseda/kyně Poslanecké sněmovny. Prezident tedy může dvakrát po sobě jmenovat premiérem koho chce. A teprve pokud obě vlády premiérů, které jmenoval sám nezískají důvěru Sněmovny, je prezident povinen jmenovat premiérem toho, koho mu navrhne šéf Sněmovny.

Při veřejných diskusích o proveditelnosti volebního slibu Jaroslava Bašty odvolat pětikoaliční vládu premiéra Petra Fialy, se často setkávám s námitkou, že by pak stejně musel Fialu a jeho kumpány do vlády vrátit. Není to tak docela pravda. Jak jsme si vysvětlili výše, prezident může dvakrát po sobě jmenovat premiéra podle svého uvážení a po dohodě s ním nové ministry. Na případu vlád premiérů Josefa Tošovského, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka už bylo prakticky prokázáno, že prezident může jmenovat tzv. „úřednickou“ vládu – někdy též nazývanou jako „vláda odborníků“, i když o ní speciálně ústava nepojednává. Na rozdíl od předválečné Československé republiky jsou podle dnešní Ústavy všechny vlády považovány za politické i když jde o ministry odborníky, kteří neprošli volbami do Sněmovny nebo do Senátu.

V zákonech často bývá důležité nejen to co v nich napsané je, ale to co v nich napsané není. V případě výhradních prezidentských pravomocí je pro udržení Fialových ministrů mimo Strakovku důležitá absence lhůt pro jmenování nové vlády poté, kdy je staré vládě Sněmovnou vyslovena nedůvěra.

V době tzv. „opoziční smlouvy“ zde byly pokusy omezit prezidentské pravomoci formou novely Ústavy, která by stanovila, že prezident musí jmenovat předsedou vlády osobu, kterou mu navrhne poslanecký klub s nejvyšším počtem členů. Byly navrhovány i lhůty pro jmenování premiéra a ministrů. Ústavní novela však tehdy padla pod stůl, protože jí odmítl Senát, v němž měly většinu senátoři z řad tehdejší čtyřkoalice – tedy lidovců, ODA, Unie svobody a Zelených.

V některých případech platná Ústava lhůty stanoví. Prezident např. Musí návrh zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem buď podepsat nebo vetovat ve lhůtě 15 dnů od doručení. Ve všech případech, kdy Ústava prezidentovi žádnou lhůtu nestanoví platí, že není při svém výkonu výhradních pravomocí časově nijak omezen ani nucen „něco udělat do někdy“. To se prokázalo v případě, kdy Václav Havel vytrvalým odmítáním jmenovat poslance Františka Brožíka viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu donutil v roce 2002 Sněmovnu, aby mu v zájmu funkčnosti NKÚ navrhla jiného kandidáta.

Lhůty jsou v Ústavě stanoveny v některých případech i pro jiné aktéry než prezidenta. Nově jmenovaná vláda je podle čl. 68 odst. 3 povinna do 30 dnů po svém jmenování předstoupit před Sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry. To je jasně uzákoněná povinnost. Pokud však vláda důvěru nezíská je prezident republiky sice povinen vládu odvolat, její členy však může dočasně pověřit výkonem vládních funkcí do doby jmenování nové vlády. Vzhledem k tomu, že Ústava nijak neomezuje prezidenta stanovením lhůty, do kdy musí jmenovat novou vládu, platí, že prezident může v tomto případě úkony provádět v čase podle svého uvážení. Je tudíž prakticky možné, aby prezidentem jmenovaná vláda vládla bez důvěry až do předčasných nebo řádných voleb. K žádnému „třetímu pokusu“ s premiérem navrženým předsedou Sněmovny tedy nikdy dojít nemusí. Proč tomu tak je se ptejte poslanců z let 1992 až 1996, kteří platnou úpravu tohoto problému napsali jako kompromis mezi Klausem a Havlem.

Problematika výkonu ministerských funkcí ve vládě, která nezískala důvěru Sněmovny, a jejíž členové byli dočasně pověřeni výkonem funkcí do doby jmenování nové vlády, není samotnou Ústavou zvlášť omezena. Ministři – bez ohledu na to zda jde o členy vlády s důvěrou Sněmovny, nebo bez ní – jsou při výkonu svých funkcí zásadně omezeni „pouze“ článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví:

„Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“

Ministři tedy mohou ve vládních úřadech provádět pouze to k čemu je zákon výslovně zmocňuje. Pravomoci, které ministrům svěřuje nějaký zákon, však mohou vykonávat v plné míře i členové vlády, která nemá důvěru Sněmovny. Takto by vláda odborníků, jmenovaná v případě zvolení Jaroslava Bašty prezidentem republiky, mohla třeba hned další den po jmenování snížit současné ceny elektřiny a plynu pro domácnosti i firmy až na 1/6 v případě elektřiny a na 1/3 v případě plynu. Podle § 6 odst. 1 písm. c) platného zákona o cenách by vláda mohla zahrnutím elektřiny a plynu mezi věcně usměrňované ceny takto razantně snížit spotřebitelské ceny. Občanům i firmám by to velmi pomohlo a výrobcům by přitom stále bylo zaručeno uhrazení oprávněných nákladů a přiměřeného zisku.

Dnešní trojnásobné ceny v případě plynu a šestinásobné ceny v případě elektřiny, než by byly v režimu věcně usměrňovaných cen, jsou totiž výsledkem spekulací na burzách. Tzv. „zastropování“ provedené Fialovou vládou na nejdražší úrovni v Evropě je pro občany a firmy moc drahé a navíc je extrémně finančně náročné na výdaje státního rozpočtu. V případě věcně usměrňovaných cen by státní dotace nebyly nutné, protože burzovní spekulanti by v tomto režimu byli z cenotvorby vyloučeni. Nebylo by tedy nutné jim platit „výpalné“ ze státního rozpočtu.

Zvonu opakuji, že snížení cen může podle platného zákona o cenách provést i vláda odborníků, která nemá důvěru Sněmovny. K jejímu jmenování vede cesta jedině volbou Jaroslava Bašty prezidentem republiky. Nikdo jiný než Jaroslav Bašta nenabízí, že by případě svého zvolení odvolal Fialové vládní „obludárium“ a následně jmenoval vládu odborníků. Ti z Vás, kteří byli na předvolebním setkání s Jaroslavem Baštou a odborníky ze spolku Rada národní obnovy, jste mohli vidět, že v naší zemi existují odborníci na energetiku, zemědělství, průmysl a finance, z nichž lze sestavit vládu, která by podle platných zákonů dokázala snížit ceny energií a zkrotit hrozivou inflaci. Ostatní se o tom mohli dočíst mimo jiné na internetové a FB stránce Jaroslava Bašty.

Po konzultaci s právními experty považuji za nutné aspoň těsně před zahájením voleb vyvrátit fámu, podle níž by s Baštou jako prezidentem a jeho vládou odborníků, mohl udělat rychlý konec Ústavní soud. Řada diskutujících mylně tvrdí, že by v případě, pokud by Jaroslav Bašta jako zvolený prezident po své inauguraci odvolal Fialovou vládu, mohl být ihned vzápětí odvolán Ústavním soudem pro závažné porušení Ústavy. Není tomu tak. Ústavní žalobu proti prezidentovi pro závažné porušení Ústavy nebo pro velezradu může podle čl. 65 odst. 2 navrhnout Senát pokud to odhlasují 3/5 ze všech senátorů. K této ústavní většině je tedy nutných 49 hlasů. Těmito hlasy pětikoalice v Senátu disponuje. K podání ústavní žaloby proti prezidentovi je však nutný též souhlas ústavní většiny 3/5 všech poslanců. A 120 hlasy , které jsou k tomu nutné ve Sněmovně současná vládní koalice nemá. Pokud by se na stranu Fialové vlády nepřidalo hnutí ANO Andreje Babiše, nemohla by dnešní vládní sada poslanců prezidenta u ústavního soudu zažalovat. A podle § 97 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nemohou ústavní soudci proces odvolání prezidenta zahájit bez takto podané ústavní žaloby.

Fiala a jeho ministři by se v případě svého odvolání a jmenování vlády odborníků nemohli bránit ani cestou kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu, jíž současnému prezidentu Miloši Zemanovi vyhrožovali v rámci tahanic o jmenování ministra zahraničí Jana Lipavského. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu se s žádostí o rozhodnutí kompetenčního sporu může na Ústavní soud obrátit pouze orgán státní správy, který je účastníkem kompetenčního sporu. Bývalí ministři a premiér odvolané vlády, na jejichž místa byla jmenována nová vláda, však již nejsou ministry ani vládou. A tudíž ani orgánem státní správy. Podat žalobu tedy nejsou oprávněni. A ústavní soud tedy nemá co rozhodovat.

Závěrem tohoto rozboru mi dovolte dopředu vyvrátit očekávatelné námitky o údajné „ústavní krizi“, kterou by vládnutí úřednické vlády bez důvěry Sněmovny vyvolalo. Předně je třeba zdůraznit, že nejde o stav, který by byl v rozporu s literou Ústavy. Tato situace zde již byla během doby, kdy Sněmovna odmítla dát důvěru úřednické vládě Jiřího Rusnoka a jmenováním nové vlády vzešlé z předčasných parlamentních voleb. Byla by to opět situace sice konfliktní, ale nikoli vysloveně protiústavní.

V rozporu s Ústavou je naopak pokračování Fialové vlády, která sice má důvěru 108 poslanců. Ti jsou však zástupci pouze 40% voličů, kteří odevzdali svůj hlas ve Sněmovních volbách. Tato situace byla zaviněna paskvilní novelou zákon o volbách do Poslanecké sněmovny, do níž byl zakomponován protiústavní způsob přepočtu odevzdaných hlasů na poslanecké mandáty. Ústava a Listina základních práv a svobod stanoví, že občané jsou si rovni ve svých právech a povinnostech. Volební zákon, který umožňuje přepočtem hlasů vytvořit ze 40% odevzdaných hlasů většinu 108 poslanců ze 200 této ústavní zásadě odporuje a poškozuje většinu 60% voličů, kteří se účastnili voleb. Časem bude nutné tuto situaci vyřešit novelou volebního zákona. Se současnou většinou ve Sněmovně to možné není.

I stávající Ústava a zákony však umožňují občanům, aby si vybrali takového prezidenta, který sesadí neschopnou vládu, škodící lidem i podnikům, a nastolí vládu odborníků, která inflaci legální cestou zkrotí. I za cenu následných hádek ve Sněmovně, které na jejím rozhodnutí již nemohou nic změnit.

Dnes a zítra tedy máte v ruce nástroj ke snížení cen energií, které ohrožují krachem domácnosti i podniky. Tím nástrojem je volební lístek se jménem Jaroslav Bašta. Nyní je už jen na Vás, jestli se rozhodnete jej použít, nebo jestli necháte dál vládnout ten Fialový hnus.

]]> David: Máme vládu s mentalitou protektorátních úředníků. Zajistila plyn, reagoval Vondra https://ivandavid.cz/2022/11/david-mame-vladu-s-mentalitou-protektoratnich-uredniku-zajistila-plyn-reagoval-vondra/ Thu, 24 Nov 2022 21:07:40 +0000 https://ivandavid.cz/2022/11/24/david-mame-vladu-s-mentalitou-protektoratnich-uredniku-zajistila-plyn-reagoval-vondra/

Během jednání v budově Evropského parlamentu ve Štrasburku jsem měl příležitost diskutovat s europoslanci z jiných stran a frakcí zejména o energetické krizi. Předkládám sestřih vybraný TV Prima a také odkaz na záznam celého pořadu.

Celý pořad ZDE

Nová republika děkuje za finanční dary, které posíláte na účet 2300 736 297 / 2010

]]> České vládnutí v Bruselu? (Rozhovor Ivana Davida pro Parlamentní listy.) https://ivandavid.cz/2022/07/ceske-vladnuti-v-bruselu-rozhovor-ivana-davida-pro-britske-listy/ Fri, 01 Jul 2022 18:50:33 +0000 https://ivandavid.cz/2022/07/01/ceske-vladnuti-v-bruselu-rozhovor-ivana-davida-pro-britske-listy/

V Bruselu se zajímají o loutkovodiče, nikoliv o loutky. Takto europoslanec Ivan David komentoval prezentaci Petra Fialy jako lídra evropského formátu, kterému v Bruselu naslouchají. V Bruselu se podle něj stále lpí na trendech, které vedou Evropu k úpadku a podobně se přistupuje i k tématu Ukrajiny.

Začíná nám české předsednictví, současně vláda čelí velké korupční kauze i hospodářským problémům. Očekáváte, že české předsednictví bude mít podobně „dobrodružný“ průběh, jako to minulé v roce 2009?

Řekněme si upřímně, co předsednictví znamená. Znamená, že představitelé „předsedající země“ moderují některá jednání v Evropském parlamentu a Evropské radě. Rozhodně to neznamená, že opravdu určují agendu a rozhodují. To platí zejména, pokud jde o malé země, nebo země, jejichž představitelé jsou sluhy sluhů, jako je tomu například v případě ČR.

Je evidentní, že současná vláda na svoje úkoly nestačí. Na vlastní občany kašle a čeká na instrukce ze zahraničí. Ono zahraničí je však vývojem situace zaskočeno a bezradné. To neznamená, že nečiní nic, ale dělá hlavně gesta a ukvapené kroky, zatímco hospodářská situace zemí EU se zhoršuje a s ní i sociální situace obyvatel; vše směřuje k prohlubující se krizi. EU a její čelní představitelé jsou však strůjci krize, nikoli jejími řešiteli. A do toho vstupuje Vláda ČR se svou vlastní neschopností a kriminálními kauzami. Tato vláda krizi v EU nevyřeší, nezabrání jejímu prohloubení se všemi důsledky i pro obyvatele ČR.

Zatímco při minulém předsednictví se vláda ČR rozpadla v polovině, tato to může stihnout hned na začátku. Pokud to nestihne, tím hůře pro budoucnost členů její koalice, znemožní se na dlouhá léta. Pokud se nedistancují od sebe vzájemně, bude platit ono úsloví: „Spolu chyceni, spolu oběšeni“.

Jaká jsou vůbec v Bruselu očekávání českého předsednictví?

Oficiální očekávání jsou samozřejmě diplomaticky a propagandisticky zdvořilá. Neoficiálně od českého předsednictví určitě nikdo zázraky nečeká, spíše naopak. Po formální stránce se to se zkušenými úředníky určitě „zvládne“.

Premiér Petr Fiala se rád prezentuje jako politik, který má důvěru v EU a Evropa mu naslouchá. Jak je to ve skutečnosti, když se pohybujete po Bruselu?

Myslím, že jeho fráze a loutkovitá pantomimika jeho autoritu nezvýší ani v zahraničí. Ve skutečnosti jsou v orgánech EU zajímavé jen figury, o nichž se ví, že skutečně o něčem rozhodují, tedy loutkovodiči, nikoliv loutky. Ani jiní podobní premiéři, jako ten náš dosavadní, velkou pozornost nevzbuzují. Poslanci jsou neoficiálně přemlouváni, aby se laskavě dostavili do sálu, aby to nevypadalo příliš trapně. Většina poslanců ale raději jedná ve svých kancelářích a nenavštěvují loutkové divadlo. To, když mluvil Macron, bylo v sále možná víc než ze dvou třetin plno. I já jsem si ho byl poslechnout a prohlédnout zblízka.

Je vláda podle vás schopna zvládnout důstojně předsednictví?

Pokud jednání poplynou hladce, bude celkem jedno, kdo předsedá. To je úkolem úředníků, aby to členům vlády dobře připravili. Přečíst napsaný projev pak zvládnou i méně talentovaní. Jednání stále připravují úřednické aparáty plné zkušených borců. To vše ale vůbec nic neříká o tom, jak se bude vyvíjet krize. Vyslechneme projevy o vývoji a míře problémů, někdy dokonce i poměrně objektivní, ale tím se nic nevyřeší. Nastavená pravidla v EU jsou překážkou fungování EU, tedy takové, jakou by si ji občané přáli.

Připravovaná reforma EU, pokud nastane, povede k dalšímu prohloubení problémů. Nejméně polovina států si ale další centralizaci a potlačení specifických zájmů členských států nepřeje. Uvidíme. Naše frakce je samozřejmě proti. Jiná reforma není v nabídce.

V úterý večer zástupci členských států EU podpořili zákaz výroby aut se spalovacími motory po roce 2035. Česko patřilo k těm, kteří to odmítali, ale neuspělo. Jak moc velké tlaky jsou v EU na prosazení této „greendealové“ agendy?

Ten tlak je většinový. Většina se řídí ideologií, ne zdravým rozumem. Proto jsem hned reagoval na úvahy ekonomů nedostatečně znalých procesů v EU, že se EU „bude muset“ vzdát Green Dealu. Řekl jsem hned, že se vzdá, ale až po tragických následcích. Ty teprve přijdou. To platí všude tam, kde se rozhoduje podle ideologií. Když krachoval Maův „Skok daleký“, s jeho ideologicky vytyčenými cíli, řekl Mao, že je nutno vytrvat, že většina dosud nepochopila. Kdyby s ním čínská společnost neztratila trpělivost, byla by dnes úplně jinde, asi tam, kam směřuje nyní EU. Je třeba ztratit trpělivost.

Co říkáte na hlasování hospodářského výboru a výboru pro životní prostředí o zařazení jaderné energie mezi ekologicky čisté zdroje? A jak o něm budete hlasovat na plénu?

Mezi výbory jsou i v Evropském parlamentu velké rozdíly. V ENVI, tedy výboru pro životní prostředí nelze rozumné a k občanům odpovědné jednání předpokládat. Ve výborech zabývajících se hospodářstvím je to lepší, tak, jak to také pozoruji ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, kde poslanci jednají rozumně, když se více bojí zemědělců než zblblé nezemědělské veřejnosti. Ale ani tam si většina nedovolí veřejné námitky proti Green Dealu.

Průšvih s energetickou bilancí ve většině zemí EU je už natolik nepřehlédnutelný, že se snad jadernou energetiku nepodaří vyřadit, když už se uhelné elektrárny spouštějí nejen v Číně, ale znovu i ve Francii a v Německu. Samozřejmě budu hlasovat pro jadernou energetiku. Nevím, jestli ti, kteří nechápou, že slunce svítí jen ve dne a někdy málo, a vítr fouká na většině míst jen občas, nebudou zase a i nadále tvořit většinu.

Green Deal je prosazován velmi tvrdě, s argumentem, že Evropa v něm musí být první a využít šance vyplývající ze změny technologií. Je podle vás naděje, že to v Evropě odstartuje technologickou revoluci, jak básní jeho zastánci? Nebo jde v zásadě jen o skryté zdanění, které má záměrně nutit Evropany ke snížení spotřeby a podpořit některé byznysové zájmy?

Novými využitelnými zdroji se zabývají všechny vyspělé země, ale jen EU se chová tak tupě, že se zbavuje dosavadních zdrojů, aniž by byla připravena je nahradit jinými, výhodnějšími. Zeptal jsem se asi před třemi týdny na jednání komisaře pro životní prostředí Virginijuse Sinkevičiuse, jak si představuje, že přispěje EU k redukci antropogenní (lidskou činností způsobené) produkce kysličníku uhličitého, a tím zmírnění klimatických změn, když se EU na jeho produkci podílí jen 8 % a nikdo další se ke Green Dealu nepřidá, když ho chce do roku 2030 zredukovat o 55 %, tedy celosvětově asi o 4 %, zatímco za minulé desetiletí ho na planetě přibylo 15 %.

Kysličník uhličitý je za běžné pozemské teploty plyn, a tedy se stěhuje v celé zemské atmosféře, tedy do EU přijde odjinud a klimatické úsilí vyjde naprázdno, zatímco hospodářství zkrachuje. Pan komisař mi samozřejmě neodpověděl. Při těchto jednáních komisaři dostávají více otázek najednou, a tak si mohou vybrat ty, které se jim líbí a ostatní ignorovat. Není prostor na naléhání na odpověď.

Samozřejmě že na umělém zdražování energií a povolenkách někdo bohatne, „racionální“ motivace k dosahování vlastního prospěchu při působení škod občanům nechybí. Jinak by se to nedělalo. Evropa směřuje k zaostávání a postupnému úpadku. Anebo se dokážeme zbavit škodlivých pravidel a darebáků, kteří je určují.

Premiér Petr Fiala obvinil ve svém projevu ze všech problémů, se kterými se potýkáme, Vladimira Putina. Co říkáte na toto hodnocení?

Pokud tomu Petr Fiala skutečně věří, je opravdu hloupý. Pokud to říká, ačkoli tomu nevěří, je darebák. Kdo je skutečným iniciátorem problémů, je evidentní. Pokud je prezident Putin dále zhoršuje, je to odveta za sankce vyvolané USA a EU a nepřátelské akce proti Rusku. Tedy Putin je až druhý v řadě.

Ne politika gest, ale politika hodnot, kázala ódéesce Pekarová. Fiala, první od Havla…
Zdá se, že stejně jako v roce 2009 bude velkou otázkou českého předsednictví energetika. Pohledem z Prahy se zdá, že členské státy (zejména Německo) si dramaticky uvědomují nebezpečí, které jim hrozí a připravují se na případný nedostatek. Je to správný pocit, že jinde se připravují mnohem zodpovědněji, než u nás Fialova vláda?

Německo si neuvědomuje nic, ale v Německu jsou lidé, kteří se chtějí chovat odpovědně k budoucnosti německého hospodářství a sociálním podmínkám obyvatelstva. Pokud by tak nečinili, podniky zkrachují a lid pomůže svrhnout neodpovědné politiky. To se může stát i v Německu, i při pověstné německé víře v autority a dodržování nařízené kázně. Většina členů Fialovy vlády je odborně nekompetentních a ani se neobklopují kompetentními.

Dokonce se obávám, že jim chybí představivost, podceňují proto blížící se následky. Není příliš divu, že premiér uvedl místo energetiky jako hlavní prioritu předsednictví podporu Ukrajiny a její poválečné rekonstrukce. Takový zájem je pochopitelný, Ukrajina dávno nepatří Ukrajincům. Starost o vývoz obilí mají zahraniční producenti a vývozci. To, co se EU a bezprostředně nás daleko více dotýká, je energetická stabilita a dostupnost zdrojů včetně cenové dostupnosti.

EU před pár dny schválila kandidátský statut pro Ukrajinu. Na druhou stranu válka probíhá už čtyři měsíce a odezněl první šok. Mění se nějak v Bruselu pohled na tuto zemi a její přistoupení?

Deklarace zájmu o přistoupení je onou změnou. Korporacím stále kručí v břiše. Vloni v hodnoticí zprávě nebyla skoro zmínka o korupci na Ukrajině, podpoře nacismu, potlačování práv menšin (nejenom ruské), potlačování občanských práv, genocidě, atd., ale hlavní výhrady směřovaly k neochotě Ukrajiny rychleji prodávat zemědělskou půdu zahraničním zájemcům a pomalé privatizaci do rukou zahraničních korporací. Brusel, tedy ti, kteří ho řídí, mají nadále o ještě tučné sousto zvané Ukrajina zájem, ale mají opodstatněné obavy z dalšího vývoje. A to ani nemluvím o strategickém významu Ukrajiny při tradičním tažení na Východ (Drang nach Osten).

Měl třeba nějaký europoslanec z jiných regionů, kteří nejsou tak úplně obeznámeni s reáliemi střední a východní Evropy, zájem o nějaké vysvětlení regionálního kontextu od vás?

Upřímně řečeno ani moc ne, ale často jsou ochotni poučovat. Přesto jim informace o středoevropských reáliích vnucuji. Na září (po volbách) připravuje naše evropská frakce Identita a demokracie, jejímž členem je SPD, studijní cestu do České republiky. Je o ni velký zájem, očekáváme asi 80 účastníků. Budeme se snažit, aby za tři dny pochopili co nejvíce.

]]> Kazachstán a Rusko předvedli, že US příručka pro barevné revoluce zastarala https://ivandavid.cz/2022/01/kazachstan-a-rusko-predvedli-ze-us-prirucka-pro-barevne-revoluce-zastarala/ https://ivandavid.cz/2022/01/kazachstan-a-rusko-predvedli-ze-us-prirucka-pro-barevne-revoluce-zastarala/#respond Sun, 09 Jan 2022 15:38:35 +0000 https://ivandavid.cz/2022/01/09/kazachstan-a-rusko-predvedli-ze-us-prirucka-pro-barevne-revoluce-zastarala/

Jako člen Meziparlamentní delegace Evropského parlamentu ke středoasijským republikám jsem se snažil získat informace o vývoji v Kazachstánu. Nyní, kdy je pokus o násilný převrat z větší části potlačen a bezpečnostní síly honí po celé rozlehlé zemi zbytky povstalců, přechází média z režimu přinášení zpráv z „bojiště“ do režimu propagandy proti Rusku. A to je přesně ten správný čas na rekapitulaci vývoje událostí v Kazachstánu během pouličních nepokojů i na zkoumání procesů, které zemi do této situace přivedly.

Podle experta na postsovětský prostor prof. Oskara Krejčího, který bedlivě sleduje řadu místních zpravodajských kanálů a s nímž jsem vývoj v Kazachstánu konzultoval, jsme během několika dní viděli vyvrcholení více než dvouletých příprav na změnu režimu v zemi. Pokusu o převrat se podle něj účastnila i část vládní garnitury, která po celou dobu tolerovala, aby do země přicházely zahraniční nevládní neziskové organizace. Od americké vládní agentury USAID až po skupiny džihádistů z Islámského státu (ISIL), které do Kazachstánu ze Sýrie pašovala turecká tajná služba MIT. Tito „umírnění prozápadní“ uřezávači hlav, jak veterány ISIL v Sýrii nazývala západní média, budovali v horách výcvikové tábory. Během 2 let jimi prošlo přes 20 tisíc militantů, kteří se od 4. 1. 2022 zapojili do protestů proti zdražování plynu a přeměnili je na krátkodobou občanskou válku.

Podle ruského novináře Maxima Sokolova z RIA Novosti kazašská tajná služba (KNB) celou dobu monitorovala příchod džihádistů z ISIL i „cvrkot“ v jejich výcvikových táborech v kazašských horách. Podle oficiální verze o tom však šéf tajné služby Karim Masimov „jaksi opomněl“ informovat prezidenta Kasima Tokajeva. Čilý pohyb vousatých veteránů ze syrské války v Kazachstánu však bedlivě sledovala i ruská vojenská rozvědka GRU. Když Rusové viděli chaos, s nímž kazašská vláda reaguje na rostoucí pouliční násilí, a zjistili, že oficiální vedení země nemá informace o jeho původcích, vojenský přidělenec se o část ruských poznatků s kazašskou vládou podělil. Následovalo zatčení šéfa tajné služby i jeho náměstka Samata Abiše, kteří byli obviněni z velezrady.

O tom, že GRU odváděla dobrou špionážní práci, svědčí i rychlost reakce ruské armády. GRU zřejmě měla po celou dobu řadu svých agentů přímo ve výcvikových táborech islamistů, kteří odsud podávali zprávy o přípravách převratu i přesunu do bojových pozic v kazašských městech. A zřejmě i z jednotlivých teroristických akcí. Ve středu 5. 1. 2022 večer požádal kazašský prezident Tokajev při videokonferenci šéfů států Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) o pomoc spojeneckých armád. Ve 3 hodiny ráno 6. 1. 2022 již na letištích v obou hlavních městech Kazachstánu – Nur-Slutanu (dříve Astana) i Alma-Atě přistávaly první transportní letadla ruské armády. Ještě před nimi kazašským výsadkářům a speciálním policejním jednotkám pomohli obě letiště dobýt zpět z rukou povstalců příslušníci legendárních a velmi obávaných SPECNAZ, které na místo dopravily vrtulníky.

Zde je třeba vzít v úvahu, že 6. 1. začaly v Rusku pravoslavné Vánoce. V kasárnách tedy museli být připraveni v nejvyšší pohotovosti k nasazení a se sbalenou „plnou polní“, nejen prvosledoví specnazové, ale zbývajících 5 tisíc vojáků, kteří byli v Kazachstánu rozmístěni v úloze mírotvorců hned během prvního dne. Nikdo je nemusel odvolávat z dovolenek a složitě svolávat do kasáren. S ohledem na vzdálenosti a doby letu na kazašská letiště lze soudit, že v době Tokajevovy žádosti o pomoc už seděli v transportních letadlech a čekali na pokyn ke startu. Protože Rusové díky GRU včas věděli, „která bije“. A tentokrát se rozhodli, že žádný další Majdan a následný rozvrat země ve svém sousedství už nepřipustí.

Ještě během pravoslavného Štědrého dne dokázali do Kazachstánu přisunout vojenské posily i ostatní členové CSTO . Včetně nejvzdálenějšího Běloruska. Různě početnou vojenskou pomoc poslali všichni členové vojenského paktu bývalých sovětských republik – včetně Arménie, která nedávno utrpěla těžké ztráty v bojích při ázerbajdžánské agresi do Arcachu, u nás známého jako Náhorní Karabach. A přesto, že Arméni mají sami dost starostí s neustálými vojenskými výpady Azerů do svého pohraničí. Rychlost přesunu všech spojeneckých sil svědčí o kvalitní logistické přípravě spolku.

Poučné bylo shlédnout záběry výsadku spojeneckých armád. Příslušníci ruské armády i ostatních spojeneckých sil už dávno nejsou žádní „drbani“ v otrhaných uniformách a s vetchým vybavením, jako v dobách prezidentování Borise Jelcina. Z transportních Il-86 a An-125 Ruslan vystupovali perfektně vybavení a těžce vyzbrojení „ostří hoši“. Z Ruska již několik let nepřichází žádné zprávy, které by dokládaly, že si vojáci před odesláním na misi musí kupovat za své peníze v armyshopech helmy, neprůstřelné vesty nebo bojové boty jako čeští vojáci, kterým ani před přesunem do Afghánistánu nebo do Mali armádní dévéťáci včas „nevysoutěžili“ potřebné vybavení.

Podle místních pozorovatelů děj, který v Kazachstánu právě vrcholí, začal již počátkem roku 2019. Do té doby v zemi vládl jako prezident Nursultan Nazarbajev, který funkci vykonával už od rozpadu SSSR. V zemi zavedl typický středoasijský model správy. Ve státě působí více politických stran, které po volbách s různými úspěchy zasedají v obou komorách parlamentu. Ve vládě však po celou Nazarbajevovu éru rozhodují členové nejvlivnější národně demokratické strany Nur Otan, kterou bývalý prezident založil.

Nazarbajev v zemi umožnil hned od počátku soukromé podnikání. Stát si však ponechal kontrolu nad většinou strategických podniků. Od těžby nerostných surovin, přes dopravu až po energetiku. Vedle velkých státních firem však působí i v těžebním sektoru a v zemědělství soukromé firmy. Některé vznikly částečnou privatizací bývalých sovětských firem, jiné byly vybudovány na „zelené louce“. Těsně před vypuknutím pandemie jsem se jako člen Zemědělského výboru EP a člen meziparlamentní delegace ke středoasijským republikám účastnil prezentace, kterou pro členy EP se zástupci kazašských zemědělských podniků zorganizoval s velvyslankyní Kazachstánu při EU. Kazachstán měl velmi rozvinuté zemědělství už v dobách SSSR. A od té doby do jeho rozvoje mohutně investoval. Byly nám představeny tamní zemědělské podniky, které měly zájem na rozvoji spolupráce s Evropou. Vedle nich působí Andrej Babiš (ANO) i celým svým Agrofertem jako „drobný zahrádkář“.

V Evropě převládá o středoasijských zemích mínění, že jsou to rozpadlé chudé bývalé čísti „Sojuzu“. Nic není vzdálenějšího pravdě, než záběry údajného kazašského venkova, které do svého satirického filmu Borat použil americký komik Sasha Baron Kohen, a které byly natáčeny v romských osadách v Rumunsku. V Kazachstánu se pod zemí nachází prakticky celá Mendělejevova tabulka prvků. Díky těžbě ropy a plynu je Kazachstán jedna z nejméně zadlužených zemí světa, i když Nazarbajevův režim modernizoval a postavil řadu měst. Astanu i Alma-Atu dnes z velké části tvoří velké bulváry ve stylu Champs Elyées v moderním provedení – proložené pěstěnými parky. Obě hlavní města spojuje vysokorychlostní železnice, o jaké si České dráhy ještě dlouho budou moci nechat jenom zdát. Cestovní rychlost vlaků je 250 km/h. Nazarbajev díky příjmům z vývozu surovin nechal postavit moderní univerzity i nemocnice. A dal peníze i na přilákání špičkových zahraničních pracovníků, od nichž se místní učí novým postupům.

Ani této zemi se však nevyhnula korupce. Na obřích příjmech z obchodů s nerostným bohatstvím i na budování země pohádkově zbohatla skupina oligarchů, kteří se postupně přímo i nepřímo zapojili do politiky. Po jedné z epizod „koketování“ s liberalizací a deregulací v zemi v březnu 2019 vypukly protesty proti zdražování. Nazarbajev během nich v zájmu uklidnění situace odstoupil z funkce prezidenta a nechal pro sebe zřídit zvláštní funkci „náčelníka kazašského lidu“, která zahrnuje pravomoci vrchního velitele ozbrojených sil a bezpečnostních složek. Do funkce „dočasného“ prezidenta se oligarchům podařilo protlačit bývalého ministra zahraničí a v té době předsedu horní komory Parlamentu Kasima Tokajeva. Kvůli vypuknutí pandemie, které znemožnila uspořádání prezidentských voleb, Tokajev funkci jaksi „dočasně“ vykonává dodnes.

Tokajev po nástupu do funkce nastolil v zemi více prozápadní kurz. Zahraničním těžařským firmám prodal licence na těžbu ropy a plynu. Podle ruského analytika Dmitrije Plotnikova, který spolupracuje s televizí RT, dnes západní korporace ovládají 2/3 těžby ropy a plynu v Kazachstánu. Až do konce roku 2021 byly v zemi zákonem regulované ceny nejen energií, ale i paliv. Pod tlakem zahraničních firem Tokajev souhlasil s deregulací cen plynu pro spotřebitele. V Kazachstánu je většina aut japonské výroby. V těžkých podmínkách jezdí nadále ruské ZILy a Lady Nivy 4×4. Městské ulice však ovládají japonská auta – včetně Subaru, které je v Evropě považováno za luxusnější značku. Většina aut je poháněna zkapalněným plynem LNG. Jeho zdražení z 60 na 120 tenge za litr (z 2,93 Kč/l na na 5,86 Kč/l), které vstoupilo v platnost od 1. 1. 2022 vyvolalo v sobotu 2. 1. 2022 protesty ve městě Šangaosen, které se během víkendu rozšířily do celé země.

Po odeznění první vlny pandemie v lednu 2021 proběhly v Kazachstánu parlamentní volby. Vládní strana v nich zvítězila se 71% a ziskem 76 mandátů. Oproti minulosti však ztratila více než 1 milion hlasů a má o 8 poslanců méně. Kromě Nur Otan se do parlamentu kvůli 7% uzavírací klauzuli dostaly už pouze 2 opoziční strany: Nacionalitická Demokratická strana Ak Zhol a Lidová strana Kazachstánu, což jsou bývalí komunisté.

Tokajev po nástupu do funkce prezidenta couvl ze zahraničně politické orientace na osu Moskva – Peking a snažil se o větší sblížení se západem. Už před parlamentními volbami umožnil v zemi působení zahraničních nevládních neziskových organizací. Mezi jinými se tak do Kazachstánu dostala i Open Dialogue, která byla na Západě několikrát obviněna z praní špinavých peněz, včetně financí z drog, vydírání, obchodování s lidmi a se zbraněmi. Tato neziskovka do země podle ruské televize RT přivedla i „experty“ z ukrajinského Pravého sektoru.

V jejím čele stojí bývalý Muktar Abljazov, který byl v letech 1998 a 1999 ministr hospodářství a energetiky. Jako první už v té době navrhoval privatizovat těžební sektor a liberalizovat ceny pohonných hmot. Protože se svými plány narazil u Nazarabajeva, který se držel zásady, že pokud chce „dlouhodobě mlaskat“, musí ostatní nechat aspoň slušně najíst, byl z funkce vyhozen. Během svého vládního angažmá se z něj však stal jeden z nejbohatších kazašských oligarchů, jehož Astana holding ovládá stovky firem od zemědělství, přes těžbu a obchod.

Provozoval i banku BTA, z níž vytuneloval 3,6 miliardy dolarů vkladů střadatelů. Viktorie Nikiforová ve svém článku uvádí, že banka fungovala jako pračka špinavých peněz pro kazašské mafiány. Abljazov, který utekl z Kazachstánu s ukradenými miliardami, zakotvil napřed v Londýně. Přes všechny žádosti o vydání k trestnímu stíhání přes Interpol mu byl v Británii udělen statut „politického uprchlíka“. Za jeho získání vděčí podle RIA novosti spolupráci s britskými a americkými tajnými službami. Abljazov se však svých zažitých praktik nevzdal ani v novým bydlišti. V roce 2012 jej Nejvyšší soud v Londýně odsoudil k 22 měsícům vězení pro rozsáhlé podvody. V předvečer vyhlášení rozsudku však bylo oligarchovi umožněno uprchnout ze země. Zároveň ale nebyl zbaven statusu „uprchlíka“.

Abljazov se přestěhoval do Francie, kde byl opět policií přistižen při provádění rozsáhlých ekonomických podvodných schémat. Během trestního vyšetřování se mu s pomocí vysokých důstojníků tajných služeb v roce 2020 podařilo získat status politického uprchlíka i ve Francii. V lednu 2022 tento zločinecký talent zakotvil v Kyjevě, kde se prohlásil se vůdcem opozice v exilu a prostřednictvím „pěšáků a důstojníků“ své neziskovky začal řídit akce v Kazachstánu. Někteří z nich operují pod hlavičkou strany Demokratická volba, která se při posledních volbách do parlamentu nedostala.

Neziskovka Open Dialogue čerpá i dotace od EU. Formálně sídlí v Polsku a v její správní radě zasedá i současná premiérka Moldavska Maja Sandová. Jako předsedkyně strany Akce a solidarita byla v roce 2018, v předvečer parlamentních voleb v Moldavské republice, obviněna z nezákonného financování kazašské strany Demokratická volba prostřednictvím nevládní organizace Open Dialogue . Zvláštní parlamentní vyšetřovací komise zjistila, že se Open Dialogue zabývá „lobbováním zájmů zločinců ze zemí SNS a také provádí sabotážní aktivity proti Moldavsku, do kterých byli zapojeni opoziční politici a občanští aktivisté“. Protože se stala předsedkyní vlády, podařilo se jí problém „zamést pod koberec“.

Tokajev se před volbami pokusil stranu Nur Otan více otevřít veřejnosti a oslabit vliv místních funkcionářů. V rámci primárních voleb provedl experiment, během nějž o sestavení kandidátky mohli rozhodovat nejen členové strany, ale i bezpartijní voliči. Ve straně tím vzrostl vliv kazašských nacionalistů, kteří si přejí další omezení spolupráce s Ruskem. Jejich vliv je v současném parlamentu tak silný, že spolu s opozičními poslanci z nacionalistické strany Ak Zhol dokáží měnit vládní návrhy zákonů. Tokajev spoluprací s těmito silami přišel o podporu značené části voličů ruské národnosti, kteří s 19% populace tvoří nejpočetnější národnostní menšinu v zemi. Nakonec to ale byli právě příslušníci ruské menšiny, kteří Tokajevovi v kritické situaci pomohli přežít. V době nejhorších pouličních bojů ustavili domobranu, která pomohla policistům situaci stabilizovat.

Na protestech, které začaly 2. 1. 2022, se podle místních pozorovatelů rusky prakticky nehovořilo. Ruští poslanci za Nur Otan ještě v neděli 3. 1. 2022 požadovali zmrazení cen plynu na původní úrovni. Prezident Tokajev jim v pondělí 4. 1. 2022 částečně vyhověl vydáním dekretu o společenské zodpovědnosti firem, v němž nařídil snížit ceny LNG na 90 tenge za litr (4,39 Kč/l). K uklidnění situace to však nevedlo. Po výzvě opoziční nacionalistické strany Ak Zhol vyšly do ulic další tisíce lidí a požadovali demisi vlády a vyhlášení nových voleb. Tokajev jim vyhověl sesazením vlády nepopulárního stoupence tržních reforem Askara Amina. Ve středu 5. 1. 2022 jmenoval prozatímní vládu premiéra Alihana Smajilova, která jako své první rozhodnutí vydala nařízení o zmrazení cen LNG na původní ceně 60 tenge za litr.

V té době se však v ulicích měst již těžce bojovalo. V úterý 4. 1. 2022 se do protestů podle RT zapojili nejen výtržníci vycvičení ukrajinskými instruktory z Pravého sektoru, ale i džihádisté vycvičení veterány ISIL. Ulice měst místo demonstrantů s transparenty ovládli maskovaní mladí muži v maskáčových bundách s kuklami a plynovými maskami hlavách. Vysílačkami je koordinovaly terénní vozidla pohybující se po městech. Těmto organizovaným útvarům vyzbrojeným i střelnými zbraněmi se podařilo dobýt řadu policejních stanic a vyrabovat několik armádních skladů. Po obsazení vládních budov vypnuli na většině území internet i telefonní sítě. Skupiny maskovaných útočníků přepadly a vypálily i redakce místních novin a rozhlasových stanic – včetně těch soukromých. Podle zpravodajky RIA Novosti Viktorie Nikiforové teroristé brutálně zbili řadu novinářů včetně několika zpravodajů zahraničních agentur.

Podle RT pouliční výtržníci rabovali a vypalovali obchody podobně jako americké Black Lives Matter (BLM). Při rabování došlo i k řadě znásilnění, které je stejně jako usekávání hlav zabitých policistů přičítáno islamistům z ISIL nebo jejich odchovancům. Teroristé napadali i sanitky a hasiče. Kolik lidí tito vrazi celkem připravili o život, se dozvíme teprve časem, až se polici a armádě podaří města zcela vyčistit. V řadách policie podle vládních údajů zemřelo 18 příslušníků a 748 jich bylo zraněno. „Demonstrantů“ bylo zabito kolem 30, podle prozatímních údajů, většinou při útocích na policejní stanice, podle údajů RT.

S podporou spojenců v zádech a s domobranci po boku se však policii nakonec podařilo útočníky zlomit. Posily ruské armády a vojáci dalších spojeneckých zemí se kromě zpětného dobytí letišť ruskými specnazy do přímých bojů v ulicích nezapojili. Výsadkáři jsou rozmístěni na strategických místech jako kosmodrom Bajkonur a cvičiště Saryschagan, kde jsou testovány systémy ruské protiraketové obrany, a na těžebních polích. Spojenci tvoří obranou linii i kolem strategických podniků jako elektrárny, vodárny a plynárny. Kazašské armádě tak umožnili soustředit všechny bojeschopné vojáky a policisty přímo v ulicích.

Hlavní tíži střetů s teroristy nesli domácí. Rusové a ostatní spojenci však pro kazašské vojáky a policisty byli více než jen morální podporou. Televizní záběry, na nichž 5 tisíc těžce vyzbrojených spojeneckých vojáků vystupuje z transportních letadel, byl dobře srozumitelný vzkaz teroristům: Vzdejte to – nemáte šanci! Stojí za námi ruská armáda, která vás porazila už v Sýrii. Zároveň je to velmi dobře pochopitelný vzkaz Západu, že definitivně skončilo období barevných revolucí.

]]> https://ivandavid.cz/2022/01/kazachstan-a-rusko-predvedli-ze-us-prirucka-pro-barevne-revoluce-zastarala/feed/ 0 Brusel v Lucemburské pasti – pokutu uloženou Polsku za důl Turow zaplatí Češi https://ivandavid.cz/2021/10/brusel-v-lucemburske-pasti-pokutu-ulozenou-polsku-za-dul-turow-zaplati-cesi/ Thu, 14 Oct 2021 13:06:16 +0000 https://ivandavid.cz/2021/10/14/brusel-v-lucemburske-pasti-pokutu-ulozenou-polsku-za-dul-turow-zaplati-cesi/ Zdroj: FB autora

Od roku 2014 do roku 2019 projednávalo polské Ministerstvo pro životní prostředí ekologické dopady prodloužení těžby hnědého uhlí v dole Turow. Žádost o prodloužení těžební licence podala polská státní energetická společnost PGA, která kromě dolu provozuje i sousedící elektrárnu, v níž je uhlí přeměňováno na teplo a elektřinu. Podle směrnice o posuzování dopadů na životní prostředí (EIA) ekologické organizace z Polska, ČR a Německa předložily dlouhou řadu námitek. Kromě racionálních požadavků, jako zajištění, aby z dolu neunikala do spodních vod dešťová a chladící voda kontaminovaná těžbou, se ve spise nakupila řada požadavků, které mířily k okamžitému uzavření dolu. Bez ohledu na to, že elektrárna, která funguje na turowské uhlí, vyrábí 5 a ve špičkách až 7% celkového objemu elektřiny v Polsku.

Během celé doby posuzování EIA polské orgány jednaly i se sousedními zeměmi – tedy s ČR a Německem. V jednání o turowské EIA se kromě profesionálních i dobrovolnických ekologických aktivistů proti dolu silně angažovaly orgány Libereckého kraje a Ministerstvo životního prostředí ČR. Orgány veřejné správy ČR se při vyjednávání s Polskem neukázaly jako zrovna nejskvělejší diplomaté. Když Poláci nabídli ústupek – například v problematice možnosti podmínit pokračování těžby vybudováním série vrtů, s jejichž pomocí by byla v geologickém masivu na česko-polské hranici vybudována zábrana znemožňující kontaminaci spodních vod v ČR, zástupci českého MŽP v koordinaci s aktivisty ještě více zatlačili na „klimatické“ aspekty těžby. K dohodě mezi ČR a Polskem nakonec nedošlo kvůli přehnaným klimatickým ambicím.

Polské ministerstvo životního prostředí po krachu prvního cyklu mezistátních jednání nakonec zohlednilo potřebu Poláků topit, chladit, svítit, vařit a vyrábět a zejména obchodovat – a ve svém rozhodnutí umožnilo Báňskému úřadu licenci na těžbu uhlí prodloužit o 5 let. Kvůli neschopnosti úředníků českého MŽP jednat racionálně a dohodnout se na oboustranně výhodném řešení polské ministerstvo do podmínek pro pokračování těžby nezahrnulo podmínku vytvoření oněch vrtů, jimž by byla na jedné straně do podzemí pod tlakem hnána voda a na druhé straně odčerpávána a odváděna k vyčištění. Což osobně považuji za nešťastné, protože to poškozuje občany na české straně společné hranice.

Domnívám se však, že za krach jednání s Polskem by měl být volán k zodpovědnosti i ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) a jeho podřízení, kteří stupňované požadavky na Polsko prostě přehnali. Zejména v „klimatické části“. Měli sjednat dohodu, která by zajistila česko-polskou hranici před průsaky kontaminované vody. A měli si uvědomit, že další požadavky prostě s ohledem na stav elektrárenské sítě nemohou být pro Poláky akceptovatelné. Poláci nechtějí jít do black-outu a těžko se jim v tom divit. Zvlášť když kvůli odstavování německých jaderných elektráren začíná být energetická síť v EU velmi napnutá. Energetici opakovaně varují, že už nyní ve špičkách soustava opakovaně pracuje na hraně kolapsu.

Ministr Brabec místo sjednání rozumné dohody ve vleku ekologických aktivistů přesvědčil vládu Andreje Babiše (ANO), aby Polsko žalovala u Evropského soudního dvora. Většina vlády souhlasila a v roce 2020 žalobu do Lucembursku podala. Česká strana se domáhala, aby Soudní dvůr EU okamžitě zakázal těžbu v dole v Turowě z ekologických důvodů. Do žaloby jich úředníci MŽP navršili velkou hromadu. Kromě prokazatelné kontaminace spodních vod v ČR i řadu velmi sporných „klimatických“. Úspěchu a pomoci českým občanům postiženým kontaminací spodních vod, by se dalo dosáhnout i v případě, pokud by se česká žaloba soustředila jen na tento problém a pokud by ČR jako žalující požadovala, aby soud nařídil provedení opatření proti kontaminaci vod. Například onu hydrologickou bariéru.

K české žalobě se jako „strážce“ smluv a směrnice EIA vyjádřila i Evropská komise. Ve svém stanovisku pro soud se odmítla zabývat problémem kontaminace vod a veškerou svoji argumentaci soustředila do podpory klimatické části české žaloby.

Polská vláda premiéra Mateusze Morawieckého (PiS) na českou žalobu reagovala třemi směry. Znovu otevřela jednání s českou stranou a nabízela podle mého názoru oboustranně dobrý obchod. Konkrétně doplnění licence o podmínku vybudování vodní bariéry – navíc s tím, že by ji zaplatil polský státní rozpočet a na jejím budování by se mohly podílet i české firmy, které mají v této oblasti velké zkušenosti. Výměnou chtěla pouze modifikaci žaloby a stažení její klimatické části. Polský premiér Morawiecki intenzivně jednal i v Bruselu s cílem najít dohodu, která by byla výhodná i pro Německo, které je kontaminací vody rovněž poškozeno. Ale které je už dnes velkým odběratelem polské elektřiny vyrobené mimo jiné i v polské Turowě.

A jako pojistku požádala polská vláda na jaře Ústavní soud, aby posoudil slučitelnost Smlouvy o EU a o fungování EU s Ústavou Polské republiky. Zejména v částech týkajících se pravomocí Evropského soudního dvora.

V září 2021 Evropský soudní dvůr nařídil okamžitě ukončit těžbu uhlí v turowském dolu. Polsku pro případ neprovedení soudního příkazu vyměřil pokutu půl milionu eur denně. Pokuta má jít do rozpočtu EU. Český rozpočet a ni čeští občané z ní nikdy neuvidí ani eurocent.

Problémem spodních vod se Soudní dvůr nezabýval – stejně jako Evropská komise. Soud mohl s ohledem na svoji předchozí judikaturu použít tzv. „teleologický výklad“ práva, a mohl sám i bez českého návrhu Polsku nařídit, aby důl nejdále na české hranici zabezpečil proti úniku nebezpečných látek do spodních vod. Soudci k tomu kupodivu nepřikročili, i když v mnoha rozsudcích v minulosti šli za hranici původní žaloby a rozhodli s ohledem na celkový cíl, který sleduje konkrétní právní předpis, o nějž své rozhodnutí opřeli. České občany u polských hranic tak nechali ve štychu – či spíše v důlním odpadu – jak české Ministerstvo životního prostředí, tak i Evropská komise a Evropský soudní dvůr.

Polská vláda se po celou dobu od podání české žaloby snažila dohodnout s ČR i s Bruselem. O nevstřícnosti na straně Polska rozhodně nelze hovořit. Jednání zkrachovala kvůli stupňování požadavků ministra Brabce, který je již léta ve vleku ekologických aktivistů placených z grantů jak z Bruselu, tak i ze státního rozpočtu ČR. I po vynesení rozsudku Soudního dvora EU se Polsko ještě snažilo napřed dohodnout s ČR, Německem i Bruselem. Za účelem vytvoření prostoru pro dohodu polská vláda čtyřikrát požádala o odročení vynesení rozsudku polského ústavního soudu. Už když vláda žalobu k ústavnímu soudu podávala, měla od právních expertů dobře zdokladováno, že soud má ústavní zmocnění prohlásit Lisabonskou smlouvu za protiústavní.

I třetí cyklus jednání Polska s ČR, Německem a Bruselem nakonec zkrachoval. Ze strany Komise skončil arogantními výhrůžkami o dalším řízení o zastavení všech dotací z rozpočtu EU Polsku. Náš severní soused tomuto řízení pro porušení základních práv EU již jednou čelil – stejně jako Maďarsko. Obě řízení však byla zastavena, protože návrh sankcí proti Maďarsku vetovala polská vláda a návrh sankcí proti Polsku vetoval v Evropské radě maďarský premiér Viktor Orbán (FIDESZ).

V pátek 8. 10. 2021 polský ústavní soud vyhlásil svůj nález v němž judikoval, že část Smlouvy o EU a o fungování EU odporuje polské ústavě. Ve svém nálezu konstatoval, že bývalý polský premiér Donald Tusk při podpisu Lisabonské smlouvy překročil pravomoci svěřené vládě ústavou Polské republiky. A protože soud doložil protiprávnost Tuskova kroku, prohlásil jej zpětně za od počátku neplatný. Polští ústavní soudci přímo deratifikovali část Lisabonské smlouvy. V nálezu, který již byl publikován, prohlásili pasáže, které ve Smlouvě o EU a o fungování EU upravují působnost Evropského soudního dvora, za v Polsku neúčinné z důvodu jejich rozporu s polskou ústavou. Ta je podle nich na polském území nadřazena všemu – včetně mezinárodních smluv.

Z Bruselu od té doby neustává proud urážek a výhrůžek směrem k Polsku. Svoji jedovatou slinu si směrem k Varšavě kromě předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové neopomněla plivnout i eurokomisařka z ČR Věra Jourová (ANO). Místopředseda Komise pro Zelený úděl Frans Timmermans se již nechal slyšet, že Brusel vůbec nezajímá, že ústavní soud zakázal polské vládě platit pokutu vyměřenou Lucemburským soudem s tím, že Brusel ji Polsku bude strhávat z dotací, které mu má podle platného rozpočtu EU posílat.

Jenže se ukazuje, že ani Timmermans není ředitelem všeho. I když by jistě rád byl. Ceny uhlí rostou již od počátku letošního roku. V posledních dnech však křívka cen uhlí na světových trzích připomíná dráhu rakety po startu. Můžete si ji prohlédnout v přiložením grafu. Kvůli utlumení těžby uhlí v Německu, které řadu let prováděla německá vláda kancléřky Angely Merkelové (CDU), a současné nutnosti opět vyrábět elektřinu z uhlí kvůli nestabilitě dodávek elektřiny z větrných a solárních elektráren, roste na evropském trhu poptávka po uhlí. Jenže ona roste i na světových trzích. Nahoru ji ženou čínské elektrárny, které zásobují továrny na všechno, co se spotřebovává nejen v Evropě.

Ceny uhlí jsou nyní tak vysoko, že hodina práce důlních rypadel v Turowě zaplatí celodenní pokutu vyměřenou Polsku Soudním dvorem EU. Rypadla však jednou v nepřetržitém provozu 24 hodin denně. A protože ministr Brabec na rozdíl od svých kolegů z Polska a Německa nevyjednal zahrnutí českých uhelných elektráren do soustavy aktivované vždy, když je nedostatek energie z obnovitelných zdrojů, je celkem jasné, kdo zaplatí účet. Na výpadcích solárních a větrných elektráren a rostoucích cenách elektřiny v důsledku odstavení německých jaderných elektráren vydělávají provozovatelé uhelných dolů a uhelných elektráren v Německu a Polsku. Část německých uhelných dolů a elektráren mimochodem vlastní holding českého miliardáře Daniela Křetínského. A právě ty jeho elektrárny jsou mezi těmi, které jsou zařazeny do pohotovostního systému energetické soustavy EU. Na rozdíl od těch českých od stejného majitele.

Polské doly vlastní Polská republika. Stejně jako většinu elektráren a téměř všechny tamní tepelné. Poláci na rostoucích cenách elektřiny i uhlí vydělají i přes pokutu od EU. Na pokutu i na zisk se polskému státu složí v rostoucích cenách elektřiny spotřebitelé z Německa a z ČR. I u nás je totiž těžba uhlí mnoho let utlumována kvůli rozhodnutí předchozích vlád. Kvůli neschopnosti ministra Brabce jsou postupně odstavovány i uhelné elektrárny v ČR.

Brusel v ČR nezvítězil až ve volbách 8. a 9. 10. 2021. Brusel nám tu vládne celou dobu, kdy byl Richard Brabec ministrem životního prostředí. A politika jím praktikovaná 8 let bude za premiéra Petra Fialy (ODS) určitě pokračovat. Vždyť to sliboval i před volbami.

]]>