admin – MUDr. Ivan David, CSc. https://ivandavid.cz Europoslanec Mon, 17 Jun 2024 06:39:32 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=7.0.2 Co řekne „Ursula“, na tom tak moc nezáleží https://ivandavid.cz/2024/06/co-rekne-ursula-na-tom-tak-moc-nezalezi/ https://ivandavid.cz/2024/06/co-rekne-ursula-na-tom-tak-moc-nezalezi/#respond Mon, 17 Jun 2024 06:38:59 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2086

Od eurokomisaře se žádá, aby nehájil zájmy své domovské země, připomíná Ivan David. Proto by podle něj Danuše Nerudová nebo Jozef Síkela do týmu skvěle zapadli, protože svou nekompetentnost nebo slouhovství předváděli už doposud doma. Kromě toho znovuzvolený europoslanec SPD přináší novinky z povolebních vyjednávání v unijní centrále.

Jak se jako politik a současně psychiatr, který má blízko k psychologii, díváte na to, jak lidé volili?

Značně mnoho voličů i nevoličů neposuzuje kandidáty podle jejich schopnosti zastávat pozice, o které se ucházejí, ale podle sympatií, nebo dokonce podle jiných kvalit.

Nároky na pozice, o které jde, si velká většina voličů ani nedovede představit, protože takovou práci nikdy neviděli, a většinou ji za práci ani nepokládají. Například podnikatel Fischer, který nikdy v politice nepůsobil, byl kdysi zvolen velkou většinou do Senátu Parlamentu ČR a ihned potom výrazně „zvítězil“ v průzkumu veřejného mínění jako „nejužitečnější politik“. Voličům se prostě líbila dovolená s jeho cestovní kanceláří. Tak se stal „užitečným politikem“.

Na výsledky voleb se prostě nelze dívat jako na objektivní ocenění práce politika. Lidé také hodnotí kandidáty podle toho, co se dozvědí, nebo naopak nedozvědí. A když se něco reálně existujícího dozvědí, mohou to interpretovat například jako pomluvu a „špinění“ čestného člověka. Upozornění na slova kandidáta Turka adorujícího nacismus nepochybně tímto mechanismem přispěla k jeho volebnímu úspěchu, aniž by voliči byli fanoušky nacismu.

Dalším známým mechanismem je podpora budoucího vítěze, nebo prostě domnělého vítěze. Proto někteří kandidáti investují do manipulace výzkumů veřejného mínění a hlavně do vlivných médií. Jak mi vysvětlil jeden novinář, pochvalný článek je dvakrát dražší než hanobící. Prostě volby jsou pro velkou část voličů sázka na dostizích; nedostanou sice vyplacenu výhru, ale zahřeje je, že jsou na straně vítěze.

Kandidátovi ve volbách příliš nepomůže, že odvedl obrovské množství práce, a je mimořádně kvalifikovaný, pokud je obojí neviditelné. Zvlášť když je terčem mediálních útoků.

Polovina občanů už z definice má podprůměrnou inteligenci, a jen zlomek je informován o podmínkách a smyslu politického rozhodování. Voliči jsou na tom z obou hledisek jistě poněkud lépe než nevoliči. Nicméně je politik hodnocen jako kdejaký kolemjdoucí – nezdá-li se být nudný, šel bych s ním na pivo. S tím XY bych do postele nevlezla.

Proto voliči často volí proti svému osobnímu zájmu. Nevědí, o čem vlastně rozhodují, a proto je lze zmanipulovat. Dobrý marketér dobře prodá i špatné zboží. Proto se politici a jejich impresáriové většinou nezdržují vysvětlováním politických postojů, ale nabízejí vyfabrikovanou představu o nich samotných.

Volby znamenaly výbuch především pro menší vládní koaliční strany. Lze to vnímat tak, že jejich liberální agenda už se voličům přejedla?

Nelíbí se mi označování globalizační agendy jako „liberální“. Uznávám, že je to úzus, ale tito „liberálové“ nemají se svobodou nic společného. Naopak chtějí diktovat, co máme dělat, co jíst, jakými auty smíme jezdit, s kým a o čem smíme mluvit atd.

Lidovci vždy táhli s mocí, ať byla jakákoli, ale obliby se tím nedosáhne. Takové důsledky mívá velká promiskuita. Piráti, stejně jako jiní „zelení“, jsou právem chápáni jako největší škůdci. Jde nejen o podporu Green Dealu, ale také o podporu migrace, cenzury a podporu eskalace války. Tato kombinace se může líbit jen hodně perverzním psychopatům. Stejné cíle ale schvaluje i Niedermayer (TOP 09), ale podporu preferenčními hlasy měl obrovskou, tak jako před pěti lety. To Zdechovský (KDU-ČSL) důsledně podporuje „jen“ eskalaci války a cenzuru.

Buď jsou voliči neinformovaní, nebo se perverzní psychopati vyskytují v množství větším než malém. Zatím prozřelo jen podkritické množství občanů.

Z Pirátů nebo STAN má vzejít nový eurokomisař z ČR. Nejčastěji se hovoří o Danuši Nerudové nebo o Jozefu Síkelovi. Měli by Česko v eurokomisi reprezentovat právě tito lidé? Vždy po eurovolbách se vede debata, o jaké portfolio by se mělo usilovat. Co by mohlo odpovídat českým ambicím nyní?

Danuše Nerudová stále osvědčuje svůj rozhled a bystrý úsudek. I Síkela zazářil se svým konstatováním, že Německo omezí svůj průmysl, aby nám pomohlo v případě naší energetické nouze.

Vzhledem k tomu, že se od eurokomisaře žádá, aby nehájil zájmy své domovské země, nechápu, proč tolik starostí, kdo bude nominován a jaké portfolio získá. Tedy čím nás nepodpoří. Od těch, kteří svojí nekompetencí a slouhovstvím cizí moci škodí doma, bych neočekával podporu zájmů českých občanů.

Před eurovolbami se spekulovalo také o tom, že by mohlo vzniknout nové portfolio „obrany“, pod které by spadal i zbrojní průmysl. A hovořilo se o tom, že Česko jako zbrojařská velmoc a země velmi aktivní na Ukrajině by právě zde mohla být vhodnou základnou eurokomisaře. Zůstal tento plán v rovině novinářských spekulací, nebo se na něm v Bruselu nějak pracuje?

Ti, kteří v tajnosti připravují podobné návrhy, se mi nechtějí svěřit. Fond, z něhož se platí zbrojní dodávky na Ukrajinu, se nazývá „Mírový nástroj“. Vzhledem k aktivitě představitelů České republiky můžeme očekávat holubičku míru s plochou dráhou letu. Rozhodně bylo většinově prosazováno, aby z „obranné politiky“ zmizelo právo veta. Vypadá to, že se nebudeme moci plést do svých záležitostí, jako je naše bezpečnost.

Jak hodnotíte výsledek voleb z celoevropského pohledu?

K posunu od fanatismu k realismu a od globalismu k vlastenectví došlo. Samozřejmě neznám detailně orientaci všech politických stran, které mají nově své zástupce v Evropském parlamentu, ale obávám se, že k zásadnímu obratu nedošlo, podobně jako po očekávání před pěti lety.

Ale předpokládám, že z vnitropolitických důvodů nebudou poslanci moci ignorovat občany, kteří jsou zneklidňováni hlavně přípravami na eskalaci války, ale také zhoršující se vnitřní bezpečností a chudnutím. Obávám se, že změny postojů občanů nebudou dostatečně rychlé.

Frakce Identita a demokracie, ve které působí i SPD, v europarlamentu posílila. Jak by se to mělo promítnout do jejích cílů a ambicí?

Ta jednání neskončila. Do frakce zatím vstoupilo 9 národních delegací, ale jedná se s dalšími 9 až 11 stranami a koalicemi. Výsledky budou známy v červenci. Samozřejmě bychom potřebovali mít sílu k zablokování aspoň těch nejškodlivějších projektů. V předchozím období jsme měli až 73 členů, což stačilo na blokační minoritu. Pokud by byly přijaty všechny subjekty, o kterých se jedná, mohli bychom mít přes 90 členů. Finálně to ale bude asi o něco méně. Vyloučeno není ani zásadní přeskupení. Ale kdo a jak bude v plénu hlasovat, to bude důležitější než počet členů naší frakce.

Ursula von der Leyenová naopak hned po volbách řekla, že je třeba budovat „baštu středu proti extrémům“. Může se tedy stát, že bude vše v unijní „koalici“ pokračovat při starém?

Na tom, co řekne „Ursula“, tak moc nezáleží. Nemá poslance na povel, a to dokonce ani ve „své“ lidovecké frakci. Poslanec, který nejvíce usiluje o její postavení před soud kvůli neprůhledným nákupům vakcín, je z její frakce. Koalice lidovců, socialistů a liberálů nebyla po pěti letech zdaleka tak pevná jako na začátku.

Na druhé straně, některé návrhy, které pokládám za zločinné, podporovali i někteří členové dalších frakcí, kromě té naší.

Ty snahy Evropské komise, darebáků a fanatiků, se příliš nezmění, ale bude obtížnější je prosadit.

A když už jsme u toho pokračování, co vysněný druhý mandát předsedkyně Leyenové, jak to s ním vypadá?

Samozřejmě neznám interní dohody a nedohody. Z oficiálních prohlášení se bilance úplně poznat nedá. My ji tedy rozhodně podporovat nebudeme. Jestliže byla před pěti lety zvolena převahou 7 hlasů ze 716, pak ani tehdy nebyla její pozice dost silná. Volby jsou tajné. Před pěti lety jsem byl vylosován mezi „dohlížeči“ na počítání hlasů, dobře si to pamatuji.

Očekáváte nějaké posuny v agendě Evropského parlamentu, zejména v Green Dealu, jehož zastánci výrazně oslabili?

Green Deal přináší obrovské problémy už dnes, kdy zdaleka ne všechny jeho části vstoupily v platnost. Nemyslím, že je možné dost rychle odstranit alespoň to nejhorší. Projekt Green Deal se promítá asi do 50 nařízení a směrnic. K úpravám dojde, ale s určitostí lze říci, že nebudou dostatečné. Green Deal bude ještě dlouho zhoršovat hospodářskou a sociální situaci.

V nejbližší době se nic podstatného nezmění ani v otázce imigrace. EU ji stále podporuje. Řeči o kontrolách na vnější hranici jsou lživé. Zato relokace do zemí střední a východní Evropy se provádět budou. Stejně tak se bude tlačit na prohlubování cenzury a na eskalaci války na Ukrajině.

Hodně se před volbami mluvilo o zemědělské politice, i v souvislosti s protesty. Máte pocit, že nový europarlament v tomto směru něco změní?

Změní, ale ne dostatečně. Green Deal není zdaleka jediný problém. Možná ještě horší je souhrn dalších, jako dovozů za dumpingové ceny, růst cen všech vstupů, diktatura maloobchodních řetězců a vymírání venkova.

*

Zdroj: Parlamentní Listy

]]> https://ivandavid.cz/2024/06/co-rekne-ursula-na-tom-tak-moc-nezalezi/feed/ 0 Kam padá Evropská unie …a co musíme udělat https://ivandavid.cz/2024/06/kam-pada-evropska-unie-a-co-musime-udelat/ https://ivandavid.cz/2024/06/kam-pada-evropska-unie-a-co-musime-udelat/#respond Sat, 01 Jun 2024 13:04:46 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2083

Rozhovor s MUDr. Ivanem Davidem, CSc., poslancem Evropského parlamentu za hnutí SPD, koordinátorem ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI), členem frakce Identita a demokracie.

V jakém stavu je dnes Evropská unie?

Americký časopis Politico před dvěma měsíci dal na titulní stránku symbol přesýpacích hodin, kde v horní části mnoho písku nezbývá. A pod tím prosté konstatování, že EU zaostává za USA a Čínou. My, kteří máme Evropu rádi jako svůj domov a jsme hrdí na její slavnou minulost, jsme vyhlídkou na pokračující úpadek přinejmenším znepokojeni.

V čem konkrétně EU chybuje?

Vedení EU včetně většiny v Evropském parlamentu prosazuje jako hlavní cíle zhoubné projekty.  Green Deal likviduje průmysl, zemědělství, omezuje svobodu a tím i sociální podmínky lidí, aniž by pomáhal přírodě. Trvalá podpora imigrace, kterou chtějí pomocí Migračního paktu nasměrovat i do zemí, které jsou před ní dosud uchráněny, vede ke konfliktům kvůli jiným zvykům a normám chování imigrantů a jejich neochotě se přizpůsobit našim normám. Masová imigrace směřuje v krátké době k výměně obyvatelstva, pokud se nebudeme bránit. Prosazování cenzury pod záminkou boje proti dezinformacím a „nenávistným projevům“ je cestou k totalitě. Vláda lidu tak má být nahrazena vládou nad lidem. Vše má být zjevně dovršeno rozšířením války na Ukrajině do konfliktu pohlcujícího další evropské země a jejich občany. Militarizace jede na plné obrátky. Náš kontinent je v ohrožení a s ním jeho obyvatelé. Ušetřena úpadku nezůstává ani kultura, školství, morálka a vztahy mezi lidmi.

Jak by se to dalo změnit?

Východiskem je podstatná změna složení Evropského parlamentu, který volí předsedu Evropské komise a schvaluje komisaře. Následně je potřeba volbami vyměnit představitele jednotlivých států, kteří tvoří Evropskou radu, jež společně s Evropským parlamentem schvaluje návrhy komise na nařízení, směrnice a mezinárodní smlouvy. Jen tak lze demokratickou cestou změnit směřování Evropské unie.

Co pro to můžeme udělat?

Kdo si nepřeje pokračování zhoubných projektů, nemůže volit kandidáty současných koaličních stran. Ani by neměl riskovat volbu stran, které dosud předvedly jen bombastická hesla a jejich další směřování v případě zvolení je nejisté. Navíc hrozí, že hlasy pro ně nejen že propadnou, ale budou i přerozděleny ve prospěch stran současné pětikoalice. V celé EU narůstá nespokojenost s vývojem společnosti a životní úrovně a s ní rostou preference stran, které chtějí pootočit kormidlem. Pokud by se to nepodařilo, čeká země Evropské unie pokračující úpadek.

Může se nám podařit z EU odejít?

Vykročit ven z Evropské unie není snadné, snadná není ani náprava. Čím déle budeme pokus o nápravu následků zhoubných projektů odkládat, tím déle škody budou přetrvávat. Tím hlubší bude úpadek a ani odchod z Evropské unie by nás už nezachránil.

Co byste vzkázal nerozhodnutým voličům?

SPD v koalici s Trikolorou dlouhodobě vystupují proti zmíněným zhoubným projektům. Připomínám, že i lidé, kteří nechodí k volbám nesou svůj díl odpovědnosti za výsledek voleb. Proto vyzývám, přijďte ve dnech 7. a 8. června k volbám do Evropského parlamentu.

Ivan David, poslanec Evropského parlamentu za hnutí SPD.

]]> https://ivandavid.cz/2024/06/kam-pada-evropska-unie-a-co-musime-udelat/feed/ 0 Europoslanec MUDr. Ivan David, CSc. – prohlášení před volbami do Parlamentu Evropské unie (video) https://ivandavid.cz/2024/06/europoslanec-mudr-ivan-david-csc-prohlaseni-pred-volbami-do-parlamentu-evropske-unie-video/ https://ivandavid.cz/2024/06/europoslanec-mudr-ivan-david-csc-prohlaseni-pred-volbami-do-parlamentu-evropske-unie-video/#respond Sat, 01 Jun 2024 13:02:57 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2081

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video
]]> https://ivandavid.cz/2024/06/europoslanec-mudr-ivan-david-csc-prohlaseni-pred-volbami-do-parlamentu-evropske-unie-video/feed/ 0 Beseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) před eurovolbami https://ivandavid.cz/2024/05/beseda-hnuti-svoboda-a-prima-demokracie-spd-pred-eurovolbami/ https://ivandavid.cz/2024/05/beseda-hnuti-svoboda-a-prima-demokracie-spd-pred-eurovolbami/#respond Thu, 30 May 2024 09:51:13 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2079 Europoslanec SPD MUDr. Ivan David CSc. a lídr kadidátky SPD Ing. Petr Mach Ph.D. besedují o Evropské unii, která má být přeměněna na superstát, v kterém národní státy mají být “rozpuštěny”. SPD je samozřejmě proti… moderuje místopředseda SPD Ing. Radim Fiala

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video
]]> https://ivandavid.cz/2024/05/beseda-hnuti-svoboda-a-prima-demokracie-spd-pred-eurovolbami/feed/ 0 Přece by nám nelhali… https://ivandavid.cz/2024/05/prece-by-nam-nelhali-3/ https://ivandavid.cz/2024/05/prece-by-nam-nelhali-3/#respond Thu, 30 May 2024 09:49:45 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2077 Je jasné, že žádné důkazy nemají, jen zpravodajské fabulace čučkařů. Jen další díl trapného seriálu z dílny tupých scénáristů. Lež může být kvalitní jako dokonalý zločin. Ale tahle je odfláknutá. Jen se spoléhají na naivitu veřejnosti, strach a věrnost nohsledů.
(Už nevím, o jakou lež tehdy šlo. Vrší se jedna na druhou… Článek je z roku 2021, narazil jsem na něj náhodou na cizím webu)

Většina lidí žije ve své malé komunitě, rodině, příbuzenstvu, sousedských vztazích a na pracovišti. Byli slušně vychováni a také dobře vědí, že lež se nevyplácí. Nejenže jako děti dostali za své naivní lži naplácáno. Výchova jim vnutila svědomí a povinnost vyžadovat pravdu od ostatních. Podílejí se na sociální kontrole. Selhání se trestá – od ztráty přízně a snížení důvěry až po vyobcování. Cizí jsou mimo kontrolu a je rozumné se mít na pozoru. To není xenofobie, ale rozum. Ani politici a novináři mezi sebou nelžou, ale na veřejnosti ve vztahu k cizím si lží mohou pomoci ku prospěchu nebo z nouze. Někteří to pokládají za součást profesionální výbavy. Kvalitní lež zvýhodňuje. Adresáti lží nemohou tvrzení ověřit. Můžeme věřit? Nevíme ani, kdo je kdo. Goebbels byl ve lhaní profesionál a Hitler spoléhal, že vítěze nikdo nesoudí.

Jako nadpis jsem si vypůjčil název knihy fejetonů Věry Noskové. Adresáti veřejných lži tu větu „Přece by nám nelhali“ neříkají nahlas, ale ta myšlenka je v nich zakořeněna.

Ale samozřejmě, že lžou. Protože jsou v tísni, protože si chtějí pomoci a spoléhají, že se na to nepřijde. Vedle primitivních kriminálních recidivistů existují i vysoce inteligentní asociální psychopati (dnes se tomu říká „disociální porucha osobnosti“). Nemají morální zábrany a využívají ostatní ke svému prospěchu. Na rozdíl od těch primitivních, kteří se nedokáží přetvařovat, zřídka končí v kriminále. Ti, kteří se selhali, odpadli cestou vzhůru. Ti talentovaní to dotáhnou až na nejvyšší místa. Neškodí ze zášti, ale protože je jim osud ostatních lhostejný a vlastní prospěch nade vše. Z té výšky dokáží škodit velkým komunitám i celým národům, pokud získali takový vliv. Talentovaní darebáci bývají i oblíbení.

Mezi svými nežádáme důkazy. Mimo okruh blízkých a dobře známých je žádat máme, vlastně musíme, protože se nelze spolehnout. Schováváme si účtenky a ptáme se, sháníme reference, uplatňujeme zkušenost, užíváme návody, mapy. Ale politika je pro velkou většinu lidí hodně daleko a skrytá. Dokonce i ta komunální ve větším městě. Nevidíme do účtů, nemáme čas ověřovat, a když se zeptáme, nedostaneme skutečnou odpověď, jen nějaké tvrzení. A když máme čas a motiv být neodbytní, tak další a další tvrzení. A začnou se zajímat, kde jsme zranitelní.

A média? Po dávno uplynulých desetiletích opět píší všichni skoro stejně a nežádoucí nezávislé nazývají dezinformátory. A prosazují cenzuru v zájmu pravdy a lásky. A chtějí kriminalizovat nenávistné projevy, monopol na nenávist a její šíření si ponechají.

Dnes jde o nadnárodní politiku, stamiliardy na současných nebo budoucích účtech. A jde o život. Přinejmenším o jeho kvalitu. Přece by nám nelhali? Spoléháme na lidi, které známe. Známe tajné služby? Pracují pro nás? Myslí na naše blaho i nositelé zahraničních metálů? A ta pestrá směsice fanatiků, dobrodruhů a zbohatlíků tím vydíratelnějších, čím více mohou ztratit…?

Nejsme soudci, abychom mohli předvolávat svědky a hodnotit důkazy. Ale nemůžeme se spolehnout. Musíme žádat důkazy. Nesmějí nám stačit tvrzení, obvinění a stokrát opakovaná prohlášení. Mohou být lživá.

Přece by nám nelhali? Není to lhostejné, protože oni myslí na vlastní prospěch, na to, co mohou získat a nebo ztratit. A lze se spolehnout, že na nás ostatní kašlou. Je těžké žít bez víry a málokdo umí žít nerozhodnut. Ale víra musí přijít až po přesvědčivých důkazech. Nesmí předcházet. Položme si klasickou otázku „Cui bono“, komu to prospívá?

Já jim nevěřím. Nepředložili žádné důkazy a celá konstrukce tvrzení je nepravděpodobná. A čin neprospívá obviněným, ale žalujícím. Lež tohoto rozsahu a dosahu je zločin. Nenávist by byla lichotivá, zaslouží jen opovržení. Budou škodit dál, když se jich nezbavíme.
Přece by nám nelhali?

]]> https://ivandavid.cz/2024/05/prece-by-nam-nelhali-3/feed/ 0 Svolávali svůj Majdan a teď volají po uklidnění? Co vyčetl psychiatr David z tváře Šimečky https://ivandavid.cz/2024/05/svolavali-svuj-majdan-a-ted-volaji-po-uklidneni-co-vycetl-psychiatr-david-z-tvare-simecky/ https://ivandavid.cz/2024/05/svolavali-svuj-majdan-a-ted-volaji-po-uklidneni-co-vycetl-psychiatr-david-z-tvare-simecky/#respond Tue, 21 May 2024 11:11:00 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2074

Sen o ovládnutí Evropy a světa se rodině neziskovek a médií začíná rozplývat, říká europoslanec Ivan David. Jako vystudovaný psychiatr vnímá i fakt, že není málo těch, kteří jsou ochotni potlačit i největší lidská tabu, jako že do lidí se nestřílí. Hovoří i o osobnostním profilu střelce Cintuly, který podle něj mohl být k činu vyhecován.

Po atentátu na Roberta Fica zaznívá, že střelba do politiků je ve středoevropském regionu zcela ojedinělým excesem v politické polemice. Co se v tomto případě stalo jinak, že byly prolomeny všechny „červené linie“, které jako společnost obvykle máme nastaveny?

K degradaci kultury patří opouštění pravidel a jednání „bez zábran“. Přichází k nám „kultura“ Divokého západu. Nejde jen o americkou tradici střílení prezidentů. Útok na premiéra Roberta Fica mi z událostí poslední doby nejvíc připomíná atentát na Nord Stream. Prezident Biden řekl předem, že to dokážou, a hlava amerického protektorátu v Evropě Olaf Scholz ani nemrkl okem. Globální elity, nadnárodní korporace a americký „deep state“ doposud vždy našly cestu k prosazení svých zájmů a odstranění překážek. Jejich neziskovky ovládají techniku organizace barevných revolucí a jimi dosazení politici pak realizují jejich cíle.

S pomocí neziskovek a spolupracujících médií dokážou ovládnout volby a dosadit své prezidenty. Vyrobí kandidáta a vzbudí dojem naivní veřejnosti o jeho vynikajících vlastnostech. Dosadí prezidenta, kterého rok (a ve způsobeném chaosu ani týden) před tím nikdo neznal. Ovlivnit parlamentní volby je těžší. Fico i Pellegrini nevyhráli jen proti politickým oponentům, ale hlavně proti médiím hlavního proudu a neziskovkám. Tato média dávno nejsou hlídacími psy demokracie, ale hyenami totality.

Může se stát, že pokud z úst některých politiků dlouhodobě zaznívá, že jejich oponent je zásadním ohrožením, které musí být zastaveno, může někdo právě tato slova pochopit jako výzvu k „zastavení“ fyzickému?

Nyní existuje dost věrohodné podezření, že atentátník Cintula byl součástí spiknutí. Robert Fico měl být zastaven jako Nord Stream. Je ale pravděpodobné, že sám atentátník nechápe, že jeho čin není autonomní, ale že sloužil například zahraničním vlivovým strukturám. Zatímco Ficovi nebo například vládním představitelům Maďarska lze věřit, že pracují pro vlastní národní komunitu, Šimečka nebo Čaputová či Korčok pracují s podporou médií, neziskovek a/nebo „darů“ pro globalistické struktury. V Evropské unii existují oblíbené floskule o tom, že svět je jen jeden a oni ho zachraňují včetně budoucí všeobecné prosperity nebo že „globální problémy nelze řešit nacionalismem“. Zatím se jim celkem daří odvracet pozornost od reálného stavu a hrozivých výsledků jejich činnosti.

Co za typ lidské osobnosti dokáže politické názory a jejich rozdíl vnímat tak intenzivně, že je schopen kvůli tomu střílet na člověka, což se jinak ve společnosti považuje za ten nejméně akceptovatelný čin?

Ve starých učebnicích psychiatrie existovaly popisy specifických typů osobnosti v kapitole „Psychopatie“ (to je množné číslo). Na pana Cintulu se hodí charakteristika typu „psychopat bažící po sebeuplatnění“ a současně „fanatické stoupenectví“. V popředí je neuspokojená potřeba vyniknout. Té je podřízeno vše. Proto není překvapující, že Cintula měnil strany konfliktu.

Atentátem mohl vyniknout nad jiné, získat pozornost. Té dosáhl v podmínkách, kdy nemohl uniknout zatčení a trestu. Plný nenávisti k současné vládě a jako stoupenec oponentní strany mohl být k činu popostrčen, „vyhecován“. Pokud tomu tak je, je pravděpodobné, že bude „mluvit“.

Co říkáte záplavě nenávisti na sociálních sítích až po otevřené vyjadřování podpory atentátu?

Část obyvatel Slovenska je podobně jako jinde obratně manipulována médii hlavního proudu a neziskovkami organizujícími protestní akce. Existuje osobnostní dimenze „konformita“. Jen malá část lidí dostatečně přemýšlí, pochybuje, ověřuje zdroje, vyhledává další, zdržuje se soudů, když nemá jistotu, je schopna uplatnit zkušenost, i pokud není drastická a osobní.

Mnohem více lidí bez kritiky přijímá a sdílí tvrzení, jak se říká, „jak jsem koupil, tak prodávám“. Prostředí nenávisti vytvořila předchozí vládní moc, která pro svoji činnost a nečinnost ztrácela sympatie, kromě toho působila média a neziskovky řízené a placené za tímto účelem.

Mnozí občané jsou pak konformní s předloženými narativy. Kromě toho působí značná frustrace lidí včetně té, která vychází z osobních trápení a nezdarů. Sdílené nenávistné projevy skýtají uvolnění. Anonymita sítí pak dodává falešný pocit anonymity a nepostižitelnosti.

V reakci na atentát na Roberta Fica se hovoří o „kultivaci politického prostředí“. Pomůže ale uměřenější vyjadřování k tomu, aby zcela všichni pochopili, že po politických oponentech se nestřílí?

Kultivaci politického prostředí by pomohlo striktní dodržování pravidel. V prostředí, kde se jeví vražda jako přijatelná, toho nebude snadné dosáhnout. Že se po politických oponentech nemá střílet, ví každý. Ale není málo těch, jak se ukazuje, pro které to není tabu. Jestliže pravidla opustí jedna strana, druhá se jimi necítí vázána.

Strana protificovské opozice volá po uklidnění, ačkoli to byla ona, která svolávala mítinky v naději na „Majdan“. Byla to táž strana, která zneužila vraždy Kuciaka a jeho partnerky k obvinění Fica. Jejich soustředěný tlak byl nakonec úspěšný, Fico odstoupil. Z tváře předsedy Progresivného Slovenska Šimečky, kterého znám z Evropského parlamentu, jsem ale vyčetl velkou úzkost…

V souvislosti s činem pana Cintuly zaznívají názory, že jejich příčinou je obecné „rozdmýchávání vášní v politice“, za které mohou obě strany, tedy i samotný Robert Fico. Co říkáte na tento postoj v podstatě říkající, že „s čím kdo zachází, s tím také schází“?

Obvykle nemá cenu řešit, kdo co řekl a jak to myslel. Fico a jeho příznivci, byť by se sami hodně snažili, mnoho nenávisti nevytvoří. Média, neziskovky a velké zahraniční peníze nejsou na jejich straně. A loutkovodičům těch druhých jde o hodně. Jejich sen o ovládnutí celé Evropy a „globálně“ světa se začíná hroutit. Protistrana se také organizuje.

Co podle vás ukázaly reakce politiků na tento čin? Všichni střelbu odsoudili jako neakceptovatelnou, i politici z EU a z celého světa, ale další reakce už se začínaly lišit…

Zjistil jsem, a dlouho mi to netrvalo, že jedna z hlavních „evropských hodnot“ je pokrytectví s dvojím metrem, a hlavními nástroji jsou korupce a strach…

]]> https://ivandavid.cz/2024/05/svolavali-svuj-majdan-a-ted-volaji-po-uklidneni-co-vycetl-psychiatr-david-z-tvare-simecky/feed/ 0 Výlet ústavních soudců do sexuologie. Psychiatr dělá jasno o pohlavích a genderech https://ivandavid.cz/2024/05/vylet-ustavnich-soudcu-do-sexuologie-psychiatr-dela-jasno-o-pohlavich-a-genderech/ https://ivandavid.cz/2024/05/vylet-ustavnich-soudcu-do-sexuologie-psychiatr-dela-jasno-o-pohlavich-a-genderech/#respond Sun, 19 May 2024 19:48:01 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2071

Ústavní soudci se svobodně prohlásili sexuology. Tak komentuje Ivan David, europoslanec SPD ale především dlouholetý psychiatr a ministr zdravotnictví, exkurz právníků z Joštovy ulice do otázek genderu a pohlaví.

Ústavní soud v minulém týdnu zrušil ustanovení občanského zákoníku, která jako podmínku změny pohlaví dávají chirurgický zákrok. Jde podle nich o nešetrný postup, který narušuje lidskou důstojnost trans lidí. Jak se na to díváte s vaší praxí psychiatra?

Lidé, kteří se cítí zklamaní osudem, který jim přidělil jinou tělesnou schránku než takovou, která by odpovídala jejich cítění, velice trpí. Naprosto to nelze zlehčovat. Takové podle tělesných znaků ženy mají obvykle od dětství typické chlapecké záliby a naopak. Takové ženy chtějí žít se ženou ne jako lesby, ale jako muži. Takové ženy touží po mužském těle, mužském vzezření, a proto se dožadují hormonální léčby a chirurgických zákroků. Ženy, které nechtějí v souladu se svým cítěním jako transsexuálové vypadat jako muži, jsou naprosto nevěrohodné.

Chirurgické a hormonální léčení bývalo umožněno po dosažení dospělosti a posouzení komisí skutečných odborníků. Co si myslet o ženách, které „chtějí být“ muži, ale vypadat jako ženy? Co si myslet o lidech, kteří jsou přesvědčeni, že je to tak v pořádku? Mluvím o ženách, ale zcela analogické je to s muži, kteří se opravdu skutečně cítí zrazeni tělem, do kterého se narodili. Nejde o homosexuály ani transvestity nebo hermafrodity (intersex).

Soudci také poukazovali na to, že pohled na téma trans lidí se vyvíjí. Vy jako psychiatr, jak vnímáte tento „vývoj pohledu“?

Ne každý vývoj je pokrokem. A čí pohled se mění? Aktivistů v neziskovkách? Pirátů? Sexuologové říkají, že sex není mezi nohama, ale je mezi ušima.

Sexuální identita je skoro pro každého člověka zásadně důležitá. Patří k ní přání vypadat v souladu s vlastním cítěním. Naprosto normální je zdůrazňování typických znaků. Ženy bez poruchy identity si skoro vždy přejí vypadat jako ženy, dokonce co nejvíce jako ženy. To se netýká jen sekundárních a terciálních sexuálních znaků, ale i pohlavních orgánů. Své pohlaví ženy zdůrazňují oblečením, líčením, chováním. Totéž platí pro muže. Opakuji, že pokud se někdo chce prohlásit mužem a současně nechce vypadat jako muž, je nevěrohodný.

„Ztotožňuje-li se někdo trvale s odlišným pohlavím, než jaké mu bylo přiřazeno podle jeho biologických znaků, a přeje-li si projevovat se v souladu s tím, jde o svobodné rozhodnutí jednotlivce o sobě samém, spadající pod ochranu práva na sebeurčení a osobní autonomii,“ stojí v nálezu Ústavního soudu. Roky se argumentuje, že gender neboli ztotožnění s pohlavím je vrozená danost, kterou nelze změnit. A teď se tu najedou bavíme o svobodném rozhodnutí. Můžete mi to, pane doktore, prosím vysvětlit?

Co to je za „trvalé ztotožnění s odlišným pohlavím“, když nehodlá dosáhnout tělesných změn odpovídajících tomuto pohlaví? V čem se tedy to „ztotožnění“ projevuje? Jde o nevěrohodnou deklaraci, kterou by bylo možné opakovaně měnit. Jak se někdo chce projevovat v „souladu“ se svým „ztotožněním“, když nechce v „souladu“ vypadat? Čím se tedy bude projevovat? A zásadní otázka: k čemu všemu se napříště bude možné svobodně rozhodnout? Už v některých zemích jsou členové ústavních soudů, kteří nevystudovali práva. Prostě byli prohlášeni soudci. Zde se soudci svobodně prohlásili sexuology.

V Evropském parlamentu jsem byl poučen, že pohlaví jsou sice dvě, ale „genderů“ jsou desítky. Ano, skutečný transsexuál má mít právo se svobodně rozhodnout ke změně pohlaví, pokud to myslí vážně, trvá na uvedení svého těla do souladu se svým cítěním. Je nepřijatelné, aby se někdo prostě svobodně vydával za osobu opačného pohlaví.

Ústavní soudci shledali, že chirurgický zákrok je nepřiměřeným zásahem do lidské intimity jen kvůli zajištění právní stability statusu člověka. Místo toho doporučují například posudky nezávislých sexuologů, kteří posoudí, zda u jedince nejde pouze o rozmar. Myslíte si, že to bude fungovat?

Chirurgický zákrok je přiměřeným zásahem, pokud to někdo se změnou pohlaví myslí vážně. Nejde o „status člověka“, ale status dosažení souladu deklarovaného cítění s „projevováním“. Co je to „nezávislý sexuolog“? Je to něco jako psychiatrička Džamila Stehlíková, která trousí diagnózy podle momentálního dojmu, rozmaru nebo potřeby? Nebyla by lepší odborná komise s členy „závislými“ na respektu v odborné komunitě?

Ze změny pohlaví se v posledních letech stal celosvětový trend, který ale pomalu začíná být zpochybňován. Zejména u dětí, kterým tento zákrok často násilně zasáhl do života. Co říkáte na to, co se v posledních letech v tomto směru ve světě rozjelo?

Změny pohlaví u dětí jsou ještě větší zločin než ženské obřízky v muslimské komunitě. Zdá se, že není daleko doba, kdy kodifikaci takové možnosti schválí Ústavní soud v ČR na základě dojmů šílených neziskovek. Na Západě se to rozjelo mezi mnoha jinými perverzemi. Kdysi jsme kulturně skutečně „patřili na Západ“, teď politicky patříme Západu. Jsme jeho vlastnictvím a vazaly jeho kulturní degradace.

Ústavní soud také uvedl, že do tématu vstupuje v zájmu „katalyzace demokratické diskuse“. Je podle vás rolí soudu takto „katalyzovat diskusi“ nebo „otevírat témata“?

Ústavní soud nemá co „katalyzovat diskusi“. Neměl by být diskusním klubem, pokud má autoritativně rozhodovat. Má rozhodovat podle práva a neohýbat ho podle módy a směru právě vanoucích větrů. Tím jen dál sníží svoji autoritu.

MUDr. Ivan David, CSc. – psychiatr, europoslanec za SPD, zdroj: Parlamentní Listy

]]> https://ivandavid.cz/2024/05/vylet-ustavnich-soudcu-do-sexuologie-psychiatr-dela-jasno-o-pohlavich-a-genderech/feed/ 0 Cestou ke zlepšení https://ivandavid.cz/2024/05/cestou-ke-zlepseni/ https://ivandavid.cz/2024/05/cestou-ke-zlepseni/#respond Sun, 19 May 2024 19:46:25 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2068

Vlastenectví pěstuje to, co je určitým lidem vlastní: Vlastní bývají příbuzenské vazby. Národy mívají sílu vytyčit si cestu vlastního zušlechtění – kulturu. Pozemským národům bývá vlastní určité území. Je ohraničené, abychom je svévolně nenavyšovali a aby jiní svévolně nenavyšovali své državy na náš úkor.

Je prostupné přátelskými, ne vychytralými vztahy. Neohrozit sousedy a nepodlehnout strachu, i to je mravnost na politické mapě světa. Obchodujme tak, abychom způsoby, které žádáme pro sebe, neupírali druhým.

Mít národní řeč je jako mít živého tvora. Pečovat o ni znamená starat se, aby nezemřela z nedbalosti, aby sílila, rostla v pojmech, v účelnosti, v kráse, v myšlenkových spojitostech. Mít stát a rušit jeho hranice, rovná se stát nemít. Mít řeč a nepřiznat jí význam úředního jazyka, je nehlásit se k toulavému zvířeti. Vytvořit vlastnímu lidu ve vlasti domov, zakládat mu možnosti obživy a výživy, to je dobré hospodaření a rozhodně to neznamená upřednostňovat nás před druhými. Ať se v každé vlasti každý lid postará o své dobré životní podmínky a budeme upřednostnění úplně všichni. Naproti tomu ti, kteří páchají nájezdy, sobecky při nich žádají koláče bez práce, narušují kulturu a hrozí útlakem, jsou narušitelé hranic a je správné, že pocítí vyhnání. Ujímat se cizinců znamená dobrovolně pomáhat bezradným. Pomáhat lidem, kteří se chovají a jednají jako dobří hosté. Takoví hosté chtějí být a budou užiteční.

Válka je zlo. Neútočme. Braňme se přiměřeně. Nespolčujme se k zastrašování, ale k sebeobraně. Nerozšiřujme cizí války o své území. Diplomacie míru je také mezinárodní činnost. Nezakolísejme ve vzdělání. Poznávat boží a poznávat lidské, to nejsou oddělené světy. Učit se znalostem, dovednostem a také touze po vzdělání je tatáž mince. Jedničkářem nejste zadarmo. Píle je obdivuhodná při jakémkoli výkonu. Prozkoumat boží, lidské, vůbec přírodní, toužit po spravedlivém úsudku, nezastírat vlastní temperament, zpracovávat vlastní okruh otázek, východisek, pochyb, vizí, to a mnohé další dumání vytváří naše hodnoty v cenném smyslu slova. Jestli je budeme chtít nazývat takovými nebo makovými, můžeme. Pokud ne, ani tak se nám neztratí.

Volby, které nás přiměly spolehnout se na to, že náš kandidát na úřad veřejného činitele přispěje ke geopolitické změně, takové volby vyjadřují, v jaké tísni a pod jakým zásadním tlakem se před volbami ocitáme. To, že si zatím něco nepředstavím, neznamená, že to není možné. Představy sytí budoucnost. Toužit po zadání: Chovám se tak, jako bych měl zemřít už zítra a zároveň žít věčně, vyjadřuje naši skutečnost a je to lepší, než spolu se sofisty věřit že: Člověk je mírou všech věcí.

Až budeme lidmi jaksepatří, až naše mysl bude stát na dobrotě, až vyrosteme tím, že se vytratí sen o nadvládě, potom opravdu územní hranice ztratí význam. Nahradí je totiž hraniční vzájemná úcta. Zatím „plot kolem zahrádky“ plní svou úlohu. Nebo si sednete za volant, aniž jste složili řidičské zkoušky? Opakovaná chyba, se kterou spolehlivě ráj za peklo zaměníme, kotví ve snaze pojmout sjednocování jako akt obchodu, úřednického ovládání a donucování. Mnozí toužíme po spáse a přitom neuznáváme, že nemůžeme ihned vychodit devátou třídu, jestliže propadáme na prvním stupni.

]]> https://ivandavid.cz/2024/05/cestou-ke-zlepseni/feed/ 0 Pochybné dohody o vakcíně proti Covidu Ursuly von der Leyenové dokazují, že jí projde cokoliv https://ivandavid.cz/2024/05/pochybne-dohody-o-vakcine-proti-covidu-ursuly-von-der-leyenove-dokazuji-ze-ji-projde-cokoliv/ https://ivandavid.cz/2024/05/pochybne-dohody-o-vakcine-proti-covidu-ursuly-von-der-leyenove-dokazuji-ze-ji-projde-cokoliv/#respond Sat, 04 May 2024 12:23:13 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2059

  • Pfizergate:

    Pochybné dohody o vakcíně proti Covidu Ursuly von der Leyenové dokazují, že jí projde cokoliv.

    To je nadpis článku o systémové korupci šéfky Evropské komise. Autorkou je Rachel Marsdenová, sloupkařka, politická poradkyně a moderátorka nezávisle produkovaných talk-show ve francouzštině a angličtině. Na svém webu píše v typickém sarkastickém stylu:

    „Pochybné smlouvy a překročení výdajů ponechaly nezvolenou ‚královnu‘ EU bez obav a dychtící po dalším funkčním období v čele Komise. Zapomeňte na celou tuhle ‚volební‘ šarádu a už jí nasaďte korunu na hlavu!

    Ursula von der Leyenová, nezvolená předsedkyně Evropské komise, čeká na červnové obnovení svého pracovního místa. Musela by být znovu nominována jednomyslně vedoucími představitelů členských států EU a poté by musela být znovu potvrzena poslanci nově zvoleného Evropského parlamentu. Museli by to přece být blázni, aby sesadili z trůnu tuto nekonečnou inkarnaci skutečných hodnot EU, jako je transparentnost a předvídavost (nebo spíše jejich nedostatek).

    Napadá mě jeden konkrétní příběh o královně Uršule, který to dokonale ilustruje.

    Během Covidu zavedla Evropská unie celounijní systém QR kódů jako doklad o očkování pro cestování, volný čas a v některých případech jako podmínku zaměstnání – i když různé zprávy začaly vzbuzovat pochybnosti o tom, jak spolehlivé jsou tyto vakcíny, pokud jde o zastavení infekce, přenosu nemoci a smrti. Je to, jako by v Bruselu byl zájem rychle postupovat v získávání munice pro co nejrychlejší nastavení systému digitální identity propojený s očkováním, než se děsivá hudba strachu zastaví nebo ji lidé jen přepnou. Skeptičtí členové Evropského parlamentu chtěli vědět, jakou dohodu vedení unie vlastně podepsalo s výrobci těchto vakcín. Hovoříme o 11 kontraktech, 4,6 miliardách vakcín a 71 miliardách eur z veřejných peněz převedených do Big Pharma. (roční rozpočet EU je asi 100 miliard eur – pozn. překl.)

    Dosud ani občané, kteří to všechno zaplatili, ani jejich volení zástupci nebyli schopni vynutit si plnou transparentnost ohledně těchto obchodů. Podle loňského výzkumu, který zveřejnila francouzská nevládní organizace Global Health Advocates a britská zdravotnická nezisková organizace StopAids, Evropská komise ‚souhlasila s rozsáhlými požadavky na důvěrnost s farmaceutickými korporacemi, které nemusely být plně v souladu s legislativou EU’. Byly analyzovány smlouvy se společnostmi AstraZeneca, Pfizer a Moderna, z nichž ‚smlouva s firmou Pfizer byla nejvýrazněji revidována.‘ Konkrétně poznamenali, že Evropská komise ‚revidovala nejvíce informací o bezpečnosti produktů a odškodnění ve smlouvě s firmami Pfizer a Moderna‘ a dospěli k závěru, že to vypadá, že většinu rizik nesla EU v zoufalé snaze získat přístup k těmto vakcínám.‘

    Zprávy také upozorňují na nedostatek zájmu ze strany některých generálních ředitelů Big Pharma, pokud jde o odpovědnost vůči svým zákazníkům – koncovým klientům, kteří dostal vakcíny i a koneckonců za ně zaplatili: průměrní občané EU. ‚Poskytli jsme společnostem Pfizer, AstraZeneca a Moderna příležitost reagovat na tvrzení… ale nedostali jsme odpověď,‘ uvedly nevládní organizace.

    Ukázalo se, že generální ředitel Pfizer Albert Bourla je také ta samá osoba, která si vyměňovala soukromé textové zprávy s von der Leyenovou měsíc před vyjednáváním smlouvy se společností Pfizer. Jak to víme? Protože to sama řekla v dubnu 2021 v rozhovoru pro New York Times. Zatímco byla zaneprázdněna esemeskami s Bourlou, vyvstaly otázky ohledně toho, jak byly zadávány německé obranné zakázky. Politico o tom informovalo v roce 2019 s odkazem na enormní využívání konzultantů během jejího působení v úřadu, a nakonec se smířilo s tím, že se staly ‚chyby‘. A zřejmě ani nebyly poslední svého druhu.

    V roce 2020 řekla von der Leyenová New York Times, že v době vrcholící pandemie si měsíc dopisovala s šéfem společnosti Pfizer prostřednictvím textových zpráv, výsledkem čehož byla ‚objednávka na dávku 1,9 miliardy od společnosti Pfizer‘ (přesněji, 900milionová objednávka s dalšími 900milionovou opcí, která nebyla uplatněna) do roku 2023, podle novin, s celkem 4,6 miliardami dávek objednaných od všech výrobců léků. Proč tolik dávek pro populaci EU s pouhými 448 miliony obyvatel? ‚Jsem přesvědčena, že je to běh na dlouhou trať,‘ řekla novinám v dubnu 2021.

    Dobrá věc je, že smlouvy v hodnotě 71 miliard eur (v případě Covidu) nejsou založeny převážně na rozmarech a pocitech volnoběhu nevolených byrokratů a zahrnují transparentnost a otevřenou debatu a diskusi o jakýchkoli podmínkách ve snaze vyhnout se případným budoucím nástrahám, že ano? Jejda, příliš pozdě. V prosinci 2023 došlo na ‚dlouhé trati‘ von der Leyenové k vykolejení, dávky se vysypaly po celém kontinentu, přičemž podle Politico skončily vakcíny proti Covidu v ceně přibližně 4 miliard eur na skládkách po celé Evropě.

    V současné době byly jednotlivé členské státy EU ponechány, aby provedly soudní tango se společností Pfizer samy, protože společnost je žalovala za to, že nezaplatily za dávky, které již nepotřebovaly nebo nechtěly, nyní, když nemohou vakcíny nikomu vnutit nebo dostatečně vyděsit lidi, aby se nechali očkovat. Původní smlouva Pfizer-EU byla loni upravena tak, že se snížil původní počet nakoupených dávek, Brusel ale členským státům řekl, že stále mají dluhy, že musí platit storno poplatek za každou dávku, kterou už nechtějí.

    Ne, že by někdo měl tušení, jaká byla původní smlouva. Možná by mohly napovědět von der Leyenové textové zprávy. Ale ty jakýmsi kouzlem zmizely a ona sama zjevně netouží po jejich forenzním obnovení. New York Times ji žaluje, aby se k nim dostal, a Úřad evropského veřejného žalobce nedávno převzal od belgických úřadů vyšetřování trestních obvinění z ‚zasahování do veřejných funkcí, ničení SMS, korupce a střetu zájmů‘.

    Poslanci Evropského parlamentu ve výboru Covid-19 vyjádřili svůj zájem o to, aby se von der Leyenová osobně zodpovídala jejich výboru ohledně těchto smluvních jednání, ale ona tento zájem nesdílela. Bourla také ne – což vedlo výbor k žádosti o odebrání jeho přístupových práv do parlamentu EU. Ne že by je potřeboval, když má přímou linku ke královně Uršule.

    Pro evropskou demokracii je důležité, aby byla ‚bezpečná a jistá‘, prohlásila von der Leyenová v únoru, když oznámila touhu zůstat na svém trůnu po červnových parlamentních volbách do EU, ve kterých odmítla kandidovat ve své domovské zemi, přestože byla k tomu vyzvána. Z malicherných důvodů demokratické legitimity. ‚Bezpečná a jistá‘ před čím přesně? Před Ruskem, samozřejmě. Je vlastně poněkud překvapivé, že ještě neobvinila Moskvu, že smazala i její esemesky s Bourlou.

    Von der Leyenová se jeví jako nezastavitelný tank, pokud jde o zdrcující tíživé formality, a valí se přes Pfizergate jako přes pouhý nevysoký retardér.

    Zrovna minulý měsíc byla písemně konfrontována šéfem diplomacie EU Josepem Borrellem, komisařem pro vnitřní trhy Thierrym Bretonem a některými z jejich kolegů ohledně toho, jak její komise vybrala zmocněnce EU pro malé a střední podniky, kterým je náhodou německý kolega. z její vlastní strany CDU v Německu a který zároveň dosáhl nejnižšího skóre mezi uchazeči o toto místo. Zákonodárci EU si také stěžovali na nedostatek transparentnosti při výběru někoho na pozici v hodnotě 17 000 eur měsíčně.

    Ursula von der Leyenová dobře káže o transparentnosti, přestože osobně prokazuje chabé chápání tohoto pojmu. Tak jako to dělá celá EU pravidelně. To, že tato královna je dokonalým odrazem svého království se projevuje tím, že ctnostně hovoří o demokratických hodnotách a zároveň se jim vysmívá.“, napsala Rachel Marsdenová.

    *

    MUDr.Ivan David, CSc. a Jana Kunšteková, facebook europoslance Ivana Davida

    ]]>     https://ivandavid.cz/2024/05/pochybne-dohody-o-vakcine-proti-covidu-ursuly-von-der-leyenove-dokazuji-ze-ji-projde-cokoliv/feed/ 0     Žvástů jsem slyšel dost https://ivandavid.cz/2024/04/zvastu-jsem-slysel-dost/ https://ivandavid.cz/2024/04/zvastu-jsem-slysel-dost/#respond Mon, 29 Apr 2024 15:37:17 +0000 https://ivandavid.cz/?p=2056

    Blíží se dvacáté výročí vstupu ČR a dalších zemí do EU. V europarlamentu už se konalo slavnostní zasedání, kde mluvila předsedkyně Leyenová o tom, jak unikátní zlepšení života EU tehdy přistupující desítce přinesla. Co na to europoslanec Ivan David z SPD, který hodlá svůj mandát obhajovat? „Ani jsem to neposlouchal. Žvástů jsem zejména v posledních pěti letech slyšel dost.“ Upozornil na kauzu Pfizergate, i jak neoblíbená byla současná předsedkyně na začátku. „Dnes se k ní otevřeně hlásí málokdo. Myslím, že ani Zdechovský by se s ní už znovu nenechal vyfotografovat,“ řekl.

    Co říkáte na současnou debatu o migračním paktu Evropské unie? Je podle vás přesvědčivá argumentace ministra vnitra Rakušana ohledně „ukrajinské výjimky“?Výjimka je možná, pokud ji uzná Komise. Jakmile Ukrajinci u nás dostanou povolení k trvalému pobytu nebo dokonce občanství, přestanou být „imigranty“ a pro výjimku nebude ani teoreticky důvod. Ministr Rakušan lhal, když se snažil vzbudit dojem, že výjimka je vyjednána a uznána. Vít Rakušan hovoří o tom, že migrační pakt je dobrý, protože je to společné řešení, a odmítat ho kvůli vlastním zájmům by bylo „neevropské“. Co na to říci?Migrační pakt řeší fakticky jen to, jak mohou státy přetížené imigranty snížit tento problém na úkor zemí, kde je imigrantů méně. Oni je vpouštějí, lákají velmi reálnou možností azylu, platí neziskovkám podporujícím imigraci – a pak nám je předají. Podle toho „paktu“ nám budou přednostně předávat tzv. zranitelné osoby, tedy děti bez doprovodu, starce, nemocné výslovně včetně duševně nemocných, těhotné ženy, děti závislé na jednom rodiči, týrané osoby, atd. Skoro nikdo z nich zřejmě pracovat nebude. Schvalovat migrační pakt kvůli cizím zájmům je protistátní čin, a právě to provedl ministr Rakušan.

    Tím se otevírá ta nejobecnější otázka: Co vlastně od EU chceme a očekáváme? Máme „skládat evropskou maturitu“ a být co nejzodpovědnějšími členy, jak opakovaně vykládá ministr Rakušan, nebo usilovat spíše o obhajobu vlastních zájmů?

    Je to prosté – vláda ČR se má starat o zájmy občanů ČR a národní komunity. Tím myslím občany ČR jako celek. Celek není jen souhrn částí, jak tvrdila Thatcherová. Těmi žvásty o evropské maturitě se nás snaží krmit unijní propagandisté. Vnucují nám unijní identitu namísto národní identity. Tím se snaží přispět k likvidaci národních komunit.

    Žádná „evropská“ (ve skutečnosti unijní) identita neexistuje. Unie není komunita občanů ani státní celek. Je to mezinárodní organizace založená smlouvami. Vládnou v ní nadnárodní korporace prostřednictvím sboru nikým nevolených úředníků Komise. V tom jim pomáhají užiteční idioti dominující v „Evropském“ parlamentu v součinnosti s globalistickými představiteli ve vládách zemí EU.

    Pro občany zemí EU je tato organizace stále méně prospěšná a stále víc ohrožující. Nejde jen o stěžejní projekt končícího volebního období – Green Deal, který postupně likviduje hospodářství a zhoršuje sociální podmínky. K tomu je třeba připočítat trvalou podporu masové imigraci, ohrožení svobody slova a demokracie vůbec, a nakonec i zavlékání zemí EU do války na Ukrajině, která je americko-britskou válkou proti Rusku.

    Vraťme se ještě k migračnímu paktu. Komisařka Johanssonová uvedla, že v dokumentu písemně žádná výjimka není, ale že o ní orgány EU „mohou rozhodnout“. Z vaší zkušenosti europoslance – jakou váhu mají v Bruselu podobné ústní garance?

    Nejde ani o garanci. Prostě je stanoveno, že v případě migrační krize v některé zemi může Komise na žádost této ohrožené země „relokovat“ některé migranty z žádající země do zemí dosud neohrožených. Přitom se přihlédne k HNP zemí a k jejich počtu obyvatel a imigrantů v nich. Komise přihlédnout může, tedy nemusí. Pokud by se nám to nelíbilo, můžeme se postavit na hlavu. Ohrožené země jsou lidnatější a spolehlivě nás přehlasují. Zde už právo veta neplatí.

    Tento dokument, o kterém se bavíme, nijak nemění onu politiku otevřených dveří, nebo též „willkommenkultur“, jak se tomu říká v Německu. Je podle vás udržitelné její další pokračování?

    Nesmíme zapomenout to nejdůležitější. Podpora imigrace je trvalá, se snahou odstranit možné překážky imigrace, zajistit, jak říkají „bezpečné cesty“. Nově se razí pojem „klimatický uprchlík“. V Africe je horko. Každý může vstoupit do EU a požádat o azyl, a to i opakovaně. Zmínky o návratové politice jsou kecy, stejně jako užívání pojmu „nelegální přistěhovalec“.

    V tom migračním paktu je uvedena zásada „nenavracení“. Ekonomičtí migranti také žádají o azyl, a také ho většinou dostanou. Azylová politika je v různých zemích stále ještě různá. Zánovní heslo zní, že Evropa potřebuje talenty. Tím je míněn kdokoli, nikoli jedinec nadaný většími schopnostmi.

    Afričanů je nyní 1,3 miliardy a počet rychle roste. Evropská unie má asi 450 miliónů obyvatel. Afričané se sem prostě nevejdou, i kdyby nás vybili. S neúnosnou migrací se potýkají i USA (z Latinské Ameriky), i Rusko (ze Střední Asie).

    Přírodní zákon je prostý. Populace, která má nedostatek zdrojů, vymírá, nebo migruje. V tomto smyslu je migrace přirozená. Přirozené je ovšem také migraci se bránit, hájit vlastní zdroje. Frakce v EP, Zelení (včetně Pirátů), Levice a Socialisté jsou přesvědčeni, že všechny zdroje patří všem. V praxi pak platí známá žertovně formulovaná zásada: „Co je všech, je taky moje; co je moje, na to ať mi nikdo nesahá!“ Konflikt je nevyhnutelný.

    Blíží se 20. výročí našeho vstupu do EU. V europarlamentu už se konalo slavnostní zasedání, kde mluvila předsedkyně Leyenová o tom, jak unikátní zlepšení života EU tehdy přistupující desítce přinesla. Co jste na její vystoupení říkal?

    Na její vystoupení jsem neříkal nic, ani jsem ho neposlouchal. Žvástů jsem zejména v posledních pěti letech slyšel dost. Skutečnost je po seškrabání růžového laku zcela jiná. Úpadek je vidět na každém kroku, pokud má pozorovatel oči otevřené. Americký časopis Politico uvedl před pár týdny na titulní stránce konstatování, že EU zaostává za USA a Čínou. Ilustrací byly velké přesýpací hodiny, kde v horní části už mnoho písku nezbývá.

    Zprávy projednávané v Evropském parlamentu už konstatovaly růst počtu bezdomovců a rodin, které nejsou schopné si se svými příjmy udržet životní úroveň. Občané východních chudých zemí jsou členstvím v EU většinou nadšeni, protože jim umožňuje pracovat na Západě, většinou v podřadných pozicích, a posílat peníze domů, nebo se na Západ přestěhovat. Tyto země už ztratily schopnost samostatné existence. V prosinci 1989 mi česko-francouzský historik Fišera-Horský řekl: „Vám nehrozí, že budete umírat hlady, ale že ve vaší zemi vám nebude nic patřit.“ Tehdy jsem to nechápal.

    Co tedy dvacet let v EU Česku přineslo, a co naopak vzalo?

    To podstatné nám bylo vzato již před vstupem do EU, tedy možnost aspoň relativně autonomního fungování národní komunity (občanů ČR). Představitelé ČR totiž pracují pro globalistické síly, pro nadnárodní korporace. Národní zájmy jsou s těmito cíli v rozporu.

    To, co jsme rozhodně získali, jsou zkušenosti. To se týká jen těch, kteří jsou schopni zkušeností nabývat. Nepříznivý vývoj pro národní komunitu (občany ČR) jsem stručně popsal výše. Jednotlivci se mohou mít dobře za každého režimu, když sledují pouze svůj vlastní prospěch. Jak mi kdysi hluboce zamyšlena řekla jedna zdravotní sestra: „Za Hitlera bylo dobře, za Hitlera bylo všechno.“

    Pokud jde o předsedkyni Leyenovou, objevily se informace, že její avizovaná snaha o druhý mandát byla odmítnuta i ze strany socialistů a zelených, koaličních partnerů, a dokonce i ze strany jejich vlastních lidovců. Jaká je tedy její pozice podle vašich pozorování z Bruselu a Štrasburku?

    Z mého pozorování soudě, paní von der Leyenová není schopna kritického náhledu. V roce 2019 byla zvolena převahou 7 hlasů z asi 720. I Zelení hlasovali proti, ač se jim podbízela ambiciózním projektem Green Deal, ale zřejmě jim to nestačilo. Pravděpodobně měla už dávno sedět ve vězení. Nejaktivnější bojovník za rozkrytí Pfizergate, tedy obchodů paní předsedkyně s vakcínami, je z její lidovecké frakce. První, kdo žádal soudní přezkum, byli Zelení. Dnes se k ní otevřeně hlásí málokdo. Myslím, že ani Zdechovský by se s ní už znovu nenechal vyfotografovat.

    Vyšlo v Parlamentních listech 28. 4. 2024 

    ]]>     https://ivandavid.cz/2024/04/zvastu-jsem-slysel-dost/feed/ 0