Ministr Balaš: škola tupé poslušnosti

Raději být poslušen drába, než fráze. (Karel Čapek)
Pan ministr školství se v poslední době mimo jiné vyznamenal výrokem: „Učitel, který nepozná dezinformaci, nemá co dělat ve škole.“ Od profesora a právníka bych očekával, že odkáže na nějakou definici „dezinformace“, pak teprve se dá o věci uvažovat. Právně závazná definice neexistuje, asi nepřijmeme slavnou definici Tomáše Zdechovského, že: „dezinformace je opak informace“.

Jak tedy poznat, co je dezinformace, když konkrétní výrok nelze prověřit porovnáním s definicí? Samozřejmě nelze.

 Pan profesor v rozhovoru v Aktuálně se snaží z problému vybruslit uvedením, že opakem dezinformace je „informace založená na faktech“. Nečekám, že pan profesor ví něco o problému konečného důkazu. Co jsou to tedy fakta? Na to se pana profesora zeptat nemůžeme, mohlo by ho to popudit. Sami pro sebe si můžeme říci, že fakta jsou pravdivé informace. S tím by snad mohl souhlasit. Nechci polemizovat sám se sebou, ale kdo určí, co je pravda (mimo exaktní vědy)? Neměli bychom, abychom se to dozvěděli, viset na rtech autoritářům, jako je pan ministr? Obávám se, že „pravda“ a „fakta“, to je to, čemu věří pan ministr. A jeho spřízněné duše, například předseda hnutí STAN Vít Rakušan, hnutí, k němuž pan ministr patří. Co je „pravda“ a co jsou „fakta“ vědí v hnutí STAN tak dobře, že se snaží zavést cenzuru jako paní Jourová (ANO), aby se lidé, to co oni pokládají za dezinformace, neměli šanci dozvědět.

 Ředitel základní školy z Troubek Petr Vrána panu ministrovi napsal otevřený dopis, v němž se tázal, kdo má rozhodovat, co j pravda a nadnesl otázku, zda se neblíží založení orwellovského ministerstva pravdy. Pan ministr je zřejmě spíše emocionální než racionální typ, neboť ochotně přiznal, že když dopis četl, „vařila se v něm krev“. „Já si nemyslím, že by ředitel z Troubek nedokázal rozeznat dezinformace.“, pravil. Já si naopak myslím, že s tím racionálně myslící člověk problém mít může právě proto, že uvažuje kriticky. Čemu můžeme věřit například z informací o situací na ukrajinské frontě? Co z toho si můžeme ověřit? Co jsou „fakta“? Obávám se, že pro pana ministra je pravdou (faktem) to, co převzala česká média z médií ukrajinských. Nic jiného by přece novináři neměli odvahu napsat, aby se druhý den neocitli „na volné noze“.

Škola v pojetí pana ministra je školou indoktrinace. Hovoří o kritickém myšlení, ale jiná tvrzení než současnému režimu milá nevezmou v úvahu.

 Ministerstvo školství se stává (pokud už dávno není) ministerstvem zjevené pravdy. Že se Ministerstvo vnitra stalo orwellovským ministerstvem pravdy s jeho usilovnou snahou zavést cenzuru (už před Rakušanem), to lze těžko označit za dezinformaci. To je doložitelný fakt.

 Vždyť i soudy dnes, chtějí-li dospět k pro ně žádoucímu rozsudku, prostě nepřipustí nehodící se důkazy. Je to analogie cenzury. Soudy už odsuzují za režimu, jehož je součástí i pan ministr, nepohodlná tvrzení. Je to neklamný příznak tentokrát ze Západu přicházející totality.

 Velmi se teď používá §405 „popírání genocidy“, a to i tam, kde genocidu naopak popírá soud. Zatím zastrašují podmíněnými tresty a vyhazují z práce. Jak dlouho bude trvat, než budeme mít zase politické vězně přímo v kriminálu jako důkaz, že už zase žijeme v zemi s totalitním režimem.

 A ministr školství Balaš jako součást výkonné moci totalitního režimu připravuje mládež od nejútlejšího věku „držet hubu a krok“.

– – –

Chcete-li podpořit Novou republiku, přispějte na účet 

2300 736 297 / 2010