Vlastenecké setkání 11. 6. 2022 v Karlových Varech

Text projevu Ivana Davida

Vážení přátelé,

jsem zkažen přírodními vědami. V nich je nutné definovat pojmy a nenakládat s nimi lehkovážně jako v humanitních vědách.

Vlastenectví bych definoval jako pozitivní vztah k vlastnímu národu, jeho historii, kultuře a významu. Vlastenec ovšem respektuje i jiné národy a chce s nimi žít v míru a spolupráci.

Nacionalista vyvyšuje svůj národ a jeho zájmy nad jiné a nevyhýbá se konfliktu s jinými národy, nacista je chce vraždit. Například němečtí nacisté židy a Slovany, ukrajinští nacisté Rusy. Šovinista je nekriticky přesvědčen o výjimečnosti svého národa.

S definicemi nemusíte souhlasit. Nabízím je jen k projasnění diskuze.

Vlastenectví je většinou pojímáno jako láska k vlastnímu národu, tedy emocionální vztah.

Jsem přesvědčen, že vedle toho je vlastenectví velmi racionální, protože podporuje soudržnost národa. Národ je největší komunita, kterou ještě vnímáme jako svoji. Jsme jistě také Evropané, ale různost evropských národů je velká. Ta rozmanitost je krásná, ale nelze se k ní vztahovat. Zájmy různých národů jsou konfliktní. Konflikt nemůžeme přijmout za svůj. Přes veškeré umělé úsilí nevznikne evropská identita. Nevím, kdo z nás se chce hlásit ke koloniální minulosti Západní Evropy s jejím systematickým vykrádáním Afriky, Ameriky a Asie. Jejich kolonialistická mentalita je stále živá, pokračuje jako neokolonialismus, i dnes s loupežemi a vražděním.

Ale my cizího nežádáme a svoje dát nechceme. V posledních desetiletích jsme byli a jsme nadále vykrádáni. Pokud máme jako národ přežít, musíme mít ekonomickou základnu, a co bylo naše, získat zpět. Pokud se to nepodaří, nemůžeme přežít jinak, než jako otroci. A otroci nejsou národ, jsou vyvrženci. Národ se může zorganizovat k odporu. Pokud to nedokáže, je to důkaz, že se změnil v anonymní masu otroků. Pokud se vám označení otrok, tedy někdo nepřipuštěný k rokování, nezdá, říkejme tomu masa anonymních spotřebitelů a námezdních pracovníků. Ti se nemohou spojit k odporu, necítí sounáležitost.

Rokování je důležité, protože se v něm tvoří pravidla. Pokud nežijeme podle pravidel, která jsme sami přijali, nejsme svobodní, jsme mimo rokování. Bez pravidel žít nelze, byť by nebyla psaná. Pravidla nás ovládají. Jen zdánlivě si děláme, co chceme.

Jak je to dnes? Až 80% toho, co projednává český parlament, je implementace unijních pravidel. Čili „naše“ pravidla jsou ta, která nám byla vnucena z Evropské unie. A je to ještě horší. Pravidla, která vytváří Evropská unie, která si drze říká Evropa, jsou dvojí, jsou to jednak směrnice, jednak nařízení.

Čím se liší? Nařízení jsou přímo vykonatelná. Nesmíme se bránit, musíme se podřídit. Takzvaný národní parlament projednává jen směrnice. Nemůže je ale odmítnout, je povinen je implementovat, tedy vsadit do vlastních zákonů. Zbývá už jen málo pravidel, jimiž se musíme řídit, a která nejsou cizího původu. A stále jich ubývá. Žijeme stále víc podle cizích pravidel.

Ale není to tak, jak stále opakuje Petr Fiala, že patříme na Západ. Je to tak, že patříme Západu. Jeho majitelé nás vlastní. EU nás vychovává podle svých potřeb svými pravidly. Naše generace, která ještě je schopna odporu, slábne. Naši vnuci už nevědí, že žijí podle cizích pravidel, zdají se jim to přirozená. Stát má pravidla implementována v zákonech, generace našich vnuků už přímo v mozku.

V Evropské unii samozřejmě nevládne Evropský parlament. Nemá zákonodárnou iniciativu, nemůže sám sobě předkládat návrhy zákonů jako národní parlamenty. Pravidla předkládá Evropská komise. To jsou ovšem nikým nevolení úředníci. Zákonodárce národního parlamentu vymýšlí, předkládá a schvaluje nebo odmítá pravidla, ale úředník plní zadané úkoly. Kdo mu je zadává? Plebsu neviditelná vrstva hyperburžoazie a jejích privilegovaných sluhů, kteří formulují pravidla podle zadání shora.

Z hlediska zájmu občanů členských států jsou Evropská komise a Evropský parlament sbory, v nichž převládají škůdci. Jsou zkorumpovaní vysokými platy a prvilegii. Úředníci z Evropské komise se vzepřít nemohou, protože jsou odvolatelní, přišli by o práci. Poslanci jsou volení, proto se vzepřít mohou, jsou neodvolatelní, hrozí jim, že nebudou znovu kandidováni. Většina poslanců se nevzpírá, proto Evropským parlamentem bez překážek procházejí bizarnosti a zrůdnosti.

A někdo namítne, ale vždyť tam máme své zástupce. Jenže to jsou většinou námi volení zástupci jejich zájmů. Ty nejhorší návrhy procházejí hlasováním s 60 – 80% většinou. Za Českou republiku je v Evropském parlamentu pouhých necelých 3% zástupců. Ale navíc – opravdu zastupují zájmy občanů své země?

Za zhoubný návrh z tohoto týdne zakázat výrobu automobilů se spalovacím motorem do roku 2035 hlasovala z celého Evropského parlamentu nevýrazná většina poslanců. Za Českou republiku jen 4 z jednadvaceti Niedermayer z TOP09 a všichni Piráti, Polčák od Starostů se zdržel. Ostatní byli proti. Čeští poslanci zhoubné pravidlo odmítli, ale přesto bude asi platit a budeme se podle něj muset řídit pokud se systém EU nezhroutí. Žijeme podle jejich zhoubných pravidel.

Jenže, kde byla většina těch poslanců, kteří byli tento týden proti, když se před dvěma lety schvaloval Green Deal? Většinou byli pro.

A Evropská rada zastoupená premiéry? Obecně vzato se chová nejodpovědněji. Proto některé největší hrůzy nakonec neprojdou. Premiéři samozřejmě nechtějí, aby nespokojenost položila jejich vládu doma. To se ovšem eurohujerům nelíbí. Proto prosazují další rozšíření oblastí, v nichž by se mělo hlasovat většinově bez respektu k menšině. Protesty některých premiérů by už nedokázaly zabránit většinovému rozhodnutí. Menší státy mají ztratit možnost odporu. Nyní to má podle schváleného návrhu platit pro zahraniční politiku, obranu a sankce. Tedy naši zahraniční politiku určí výhradně oni, zástupci velkých států Západní Evropy, ani nebudou potřebovat svého Petříčka, Kulhánka nebo Lipovského. Oni rozhodnou, kam budou posláni naši vojáci, oni rozhodnou o sankcích proti státům, které se nepodvolují strategickému partnerovi za velkou louží.

Jak se vám to líbí?

Byl jsem organizátory požádán, abych zde promluvil o unijní zemědělské politice a Green Dealu.

Unijní zemědělská politika se oficiálně nazývá „Společná zemědělská politika“. Oni se společně dohodnou na pravidlech pro nás. Dohodnou se, že budeme mít menší dotace, aby k nám mohli vyvážet svoje přebytky a tím postupně odstranit konkurenci českých zemědělců a potravinářů. Evropská komise a Evropský parlament se usnesly, že zemědělci škodí životnímu prostředí. Takže evropské zemědělství bude postupně likvidováno. Opatření mají snížit produkci podle různých kvalifikovaných odhadů o 12 – 25%. Podpora se má přesunout k zemědělcům, kteří skoro nic neprodukují. Část půdy se má vyčlenit mimo produkční činnost. Zavádění zásad „pohody zvířat“ má prodražit výrobu a snížit konkurenceschopnost. Produkce se sníží omezením hnojení minerálními hnojivy o stejné procento v každé zemi, ačkoli v České republice už teď hnojíme mnohem méně, takže budeme dále znevýhodněni. Už dávno se mnohem méně hnojí statkovými hnojivy, protože se u nás podstatně snížil chov hospodářských zvířat. Tím se nadále zhoršuje kvalita půdy. Má se o polovinu v každé zemi snížit spotřeba chemických látek v zemědělství, pesticidů, insekticidů, fungicidů. Vypadá to sympaticky, ale už teď jich v ČR používáme mnohem méně než třeba v Belgii. Zakazují se chemické látky za které není náhrada. Osivo nevzejde nebude-li ošetřeno proti plísním. Zaplevelená pole dají mnohem nižší úrodu. Proč to všechno? Aby se mohly zemědělské komodity dovážet ze zámoří, kde se přísná pravidla nedodržují, jen se lže, že jsou dodržována. Obchodníkům se to vyplatí. Ceny ovšem vzrostou – bude nedostatek, více zaplatíme i za méně kvalitní produkty z dovozu. Budou se dovážet čoudícími loděmi přes oceán ze zemí, kde se vesele práškuje, hnojí, používají se preventivně antibiotika, což je u nás zakázáno a hormony, což je u nás zakázáno. Sociální standardy se tam nedodržují, přece Západoevropanům nikdy nezáleželo na tom, že otroci v koloniích umírají na otravy a podvýživu. Hlavně, když jsou spokojení akcionáři. Jim přece slouží Evropská unie.

Zachrání se tím životní prostředí?

Zúčastnil jsem se letos klimatické konference v Glasgow. Evropská unie se podílí na celosvětové produkci skleníkových plynů (kysličníku uhličitého, dusného a metanu) osmi procenty, Podstatou Green Deal má být snížení jejich produkce v EU o 55%, tedy o čtyřprocentní podíl světové produkce skleníkových plynů do roku 2030. Argumentuje se, že ostatní země se přidají, protože je přece potřeba zachránit planetu. Jenže konference v Glasgow jasně ukázala, že ostatní země se nepřidají, aby neohrozily svoje hospodářství. Za posledních deset let se zvýšila produkce skleníkových plynů na světě o 15%. Takže Green Deal má účinnost plivnutí do moře. Tedy pokud jde o životní prostředí. Zhoubné hospodářské a sociální důsledky pro země Evropské unie se ale dostaví určitě. A navíc se přičtou ke škodám způsobeným bojem proti pandemii Covid 19, a k nim se dále příčnou sankce proti Rusku. Ty ovšem škodí a budou škodit mnohem více Evropské unii než Rusku. Zatím se bojuje proti Rusku do posledního Ukrajince, který neprchl z Ukrajiny. Následovat má boj do posledního unijního vojáka, a když se Američanům poštěstí, zničí se Rusko i Evropská unii a americká hegemonie se prodlouží.

K tomu cíl Green Deal odstranit uhlíkaté energetické zdroje, nahradit je mnohem dražšími a nedostatkovými obnovitelnými zdroji. Jenže Slunce na Evropu tolik nesvítí a vítr fouká nedostatečně. Takže se bude méně topit a jezdit, a vyrábět se bude méně a dráže. Porostou ceny, inflace a bída. Mimo Evropskou unii se hospodářská a sociální sebevražda nepáchá.

Jaderné elektrárny se v EU nesmějí stavět s podporou z veřejných zdrojů a mají se také utlumovat. Nikdo se netrápí skutečností, že pro elektromobily nebude potřebně „elektro“ a tak se utlumí mobilita. Nebude ani dost surovin pro výrobu baterií. Vysoké ceny energií se promítnou do všeho. Přičtěme zmíněný útlum výroby potravin v Evropě. Potraviny ale jsou strategická komodita. To se projeví například při omezené dopravě, jak jsme si vyzkoušeli při covidu, ale nikoho to asi nepoučilo.

Co vymysleli poslanci a úředníci Evropské unie? Nemůžou neuznat, že obrovsky naroste bída. Vymysleli sociální podporu pro ty, kteří budou trpět v důsledku jejich vlastních perverzních nápadů. K tomu ovšem chtějí „nové vlastní zdroje“. Ovšem žádné „vlastní“ zdroje nemají. Odkud je asi vytáhnou? Hyperburžoazie to určitě platit nebude.

Je potřeba se vzepřít, odmítnout jejich pravidla a zlikvidovat škůdce. Podle velikosti spáchaných škod by měli být zastřeleni za úsvitu. Tím sice nenastane hned blahobyt, ale bude mnohem menší bída.