Zelený úděl v praxi – EU omezuje evropské zemědělce a protežuje dovozce zemědělských komodit ze třetích zemí
Včera jsme měli na programu pléna Evropského parlamentu kuriózní hlasování, které se týkalo postřiků. Je na něm dobře vidět farizejství EU a obrovský prostor pro korupci, který je otevřen při rozhodování Evropské komise o ochranných prostředcích pro zemědělství.
V loňském roce vypršela registrace pro pesticid lufenuron, který byl nás znám pod obchodním názvem Sentinel. Držitel patentu na jeho výrobu ani nepožádal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) o novou registraci jako postřiku k ochraně rostlin, protože si zřejmě uvědomil, že podle nového nařízení 396/2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu by přípravek neměl šanci projít přísnější schvalovací procedurou. Z trhu EU proto byl koncem roku stažen a zemědělci v Unii jej od letošního roku nesmí používat k postřikům rostlin proti hmyzu.
K velkému překvapení poslanců však Evropská komise počátkem letošního roku vydala prováděcí nařízení, kterým povolila dovoz obilovin a kukuřice z Brazílie a Mexika, jež byly ošetřeny velkými dávkami tohoto pesticidu. Mnohem vyššími, než do loňska povolovaly normy EU v době, kdy tento přípravek ještě bylo možno používat. Komise přitom argumentovala, že tak vysoké koncentrace povoluje mexické a brazilské vnitrostátní právo.
Že je unijní potravinové právo spolu se švýcarským nejpřísnější na světě, je dlouhou dobu známo. V některých případech by se dalo diskutovat o tom, jestli limity platné v EU nejsou příliš přísné. Ale není možné povolit ze třetích zemí dovoz zemědělských komodit ošetřených v EU zakázanými postřiky nebo takovými koncentracemi chemických látek, které právo EU zakazuje. Buď platí, že nějaká chemická látka je pro zdraví člověka natolik nebezpečná, že její používání musí být zakázáno. A pak logicky musí platit i zákaz dovozu zemědělských plodin ze třetích zemí, které jsou takovou chemikálií ošetřeny. Nebo látka není nebezpečná a pak by mělo být zemědělcům v Unii povoleno ji používat.
Zakázat použití nějakého postřiku zemědělcům v EU a povolit dovoz plodin ošetřených stejným postřikem z mimounijních zemí silně zavání korupcí. Výbor po životní prostředí EP na tento rozpor v rozhodnutí Komise upozornil a navrhl ostatním poslancům na plénu Evropského parlamentu, aby nařízení Komise suspendovali. Hlasoval jsem samozřejmě pro okamžité zneplatnění tohoto rozhodnutí Komise.
Ukazuje se, že koncentrace rozhodovací moci do Bruselu dosáhla takové úrovně, že to ohrožuje jak zemědělce, tak i spotřebitele. Každé rozhodnutí Komise ve věci postřiků má dopady na trh ve stovkách miliard eur. Pokud bychom vzali v úvahu riziko, že žadatel o povolení může dát na úplatky 1% ročního obratu v EU, o němž se rozhoduje, vychází nám, že objem úplatky se může pohybovat v řádu miliard eur. To jsou peníze, které mají obrovskou moc.
Rozhodnutí o povolení dovozu obilovin a kukuřice kontaminovaných zakázaným postřikem usvědčuje Komisi ze skutečných cílů, které sleduje v rámci Zeleného údělu. Komisi jde o to, co nejvíce snížit výrobu potravin v EU, aby mohla umožnit co největší dovoz zemědělské produkce ze třetích zemí. Mexiko a Brazílie patří do skupiny zemí MERCOSUR, s nimž Komise v roce 2019 podepsala obchodní dohodu, která má umožnit zvýšení dovozu zemědělských výrobků do EU. Zatím ji v Evropské radě blokuje rakouský kancléř Sebastian Kurz, který její ratifikaci již 3x vetoval. Což je také zřejmě jeden z důvodů, proč je na něj v Rakousku neustále médii pořádána štvanice.
Francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi její ratifikaci zakázala dolní komora parlamentu Národní shromáždění. Podle Smlouvy o EU a o fungování EU tedy dohoda zatím nemůže začít platit. Komise se však chová, jako by ji Rada již schválila a ratifikoval ji Evropský parlament a národní parlamenty členských zemí. Každou chvíli povoluje další a další dovozy potravina zemědělských produktů. Případ, o němž jsme včera hlasovali, ukazuje, že se při tom nerozpakuje porušovat právo EU.
